Vše je propojeno se vším, podívejme se třeba na internet kde je globální propojení počítačů a telefonů, význam propojení je mnohem větší než si jsme schopní a ochotní uvědomit. Podívejme se na příklad lidí co často končí ve vězení nebo psychiatrické nemocnici, statisticky a vědecky je doloženo to že u těchto lidí selhalo propojení s konzumní realitou díky špatné situaci ve které existovali jako děti dlouhodobě.
Podobná je i situace u mnoha organizací, které nejsou propojeny s realitou ve které existují a z nějakého důvodu se od reality izolují a tím se stávají problémem a to často vede k jejich zániku, komu není rady tomu není pomoci, bylo a bude! Ano, vše je opravdu propojeno a propojení má hluboký význam jak na individuální, tak na společenské úrovni.
Internet je dokonalým příkladem, kde globální propojení počítačů a telefonů umožňuje okamžitou komunikaci a sdílení informací po celém světě. Toto propojení však jde mnohem dál než jen technické infrastruktury. Na individuální úrovni je lidské propojení základní pro psychickou a emocionální pohodu.
Lidé, kteří jsou dlouhodobě izolovaní nebo kteří mají narušené vztahy s okolím, často trpí různými psychickými problémy. Studie ukazují, že jedinci, kteří mají slabé sociální vazby, mají větší riziko vzniku deprese, úzkostí a dalších duševních chorob. Děti, které vyrůstají v dysfunkčních rodinách nebo jsou vystaveny špatným sociálním podmínkám, mají zvýšenou pravděpodobnost, že se později v životě setkají s problémy se zákonem nebo se budou potýkat s psychickými problémy.
Společnosti a organizace, které nejsou propojeny s realitou, ve které existují, také čelí problémům. To může zahrnovat ignorování zpětné vazby od zákazníků, neschopnost přizpůsobit se měnícím se tržním podmínkám nebo sociálním a politickým změnám.
Organizace, které se izolují a nevnímají dynamiku svého prostředí, často selhávají a zanikají. Je zde viditelná paralela mezi individuálními osudy lidí a osudy organizací, obě entity potřebují aktivní propojení s okolím, aby mohly úspěšně fungovat a přežít. Izolace od reality má tedy závažné důsledky.
Pro jednotlivce to může znamenat zhoršení duševního zdraví, pro organizace pak ztrátu konkurenceschopnosti a případný zánik. Tato dynamika je často shrnuta v přísloví „komu není rady, tomu není pomoci“, které odráží důležitost být otevřený radám a zpětné vazbě z okolí. Propojení je tedy klíčovým faktorem v mnoha ohledech.
Od osobních vztahů až po fungování celých organizací, schopnost být v kontaktu s realitou a reagovat na změny je nezbytná pro dlouhodobý úspěch a přežití. V dnešním globalizovaném světě, kde je vše propojeno více než kdy dříve, je toto uvědomění ještě naléhavější.
Pokud v dogmatické totalitě se někdo pokusí objektivně poukázat na chyby v totalitě, tak si koleduje o tvrdé potrestání, protože si totality hrají na svatého boha který se nesmí kritizovat, čím více lidí končí ve vězení tím větší je i totalita v nějakém národě, kdo nejde s námi ten jde proti nám a nikdo nebude stát zbaběle opodál a kritizovat naše chyby.
Ano, v dogmatických totalitních režimech je kritika velmi riskantní, protože tyto režimy se snaží udržet absolutní kontrolu nad společností a potlačují jakýkoli nesouhlas. Kritici jsou často tvrdě potrestáni, což může zahrnovat vězení, mučení, nebo i smrt. Totalitní režimy se staví do pozice neomylného a svatého, což je součástí jejich strategie na udržení moci.
Totalitní režimy kontrolují média a cenzurují informace, aby zabránily šíření kritických názorů. Svobodná média a svoboda projevu jsou jedny z prvních obětí totalitních systémů. Kritici režimu jsou sledováni, zastrašováni, zatýkáni a často bez spravedlivého procesu odsuzováni k těžkým trestům.
Toto potlačení opozice má za cíl udržet strach a poslušnost v populaci. Režimy používají propagandu k vytváření kultu osobnosti vůdce a k prezentaci režimu jako neomylného. Každá kritika je interpretována jako útok na národ nebo jeho hodnoty. Totalitní režimy často infiltrují a kontrolují různé organizace, aby se ujistily, že jsou loajální. To zahrnuje politické strany, odbory, náboženské skupiny, a další občanské organizace.
Pod vládou Stalina byli kritici často označováni jako „nepřátelé lidu“ a mnoho z nich skončilo v gulazích nebo bylo popraveno. Hitlerův režim nemilosrdně pronásledoval své odpůrce, včetně politických oponentů, intelektuálů, a členů opozice. Současný režim Kim Čong-una je známý extrémním potlačením svobody projevu a tvrdým trestáním jakéhokoli nesouhlasu.
Pod vedením Komunistické strany Číny jsou kritici často zatýkáni a vězněni. Nedávné příklady zahrnují potlačení prodemokratických protestů v Hongkongu a tvrdé zásahy proti menšinám. Totalitní režimy vytvářejí atmosféru strachu a nedůvěry, kde lidé nemohou svobodně vyjadřovat své názory nebo diskutovat o politických a společenských problémech. To vede k stagnaci, protože bez kritiky a debat není možný pokrok ani zlepšení.
Navíc, represivní taktiky zanechávají hluboké psychologické a sociální rány na celé společnosti. Totalitní režimy jsou charakterizovány svou neochotou přijímat kritiku a jejich snahou udržet absolutní moc prostřednictvím represí a kontroly. Tento přístup však dlouhodobě vede k potlačení inovací, svobodného myšlení a konečně k nestabilitě, protože potlačené problémy a nesouhlas nelze donekonečna ignorovat. Historie ukazuje, že trvalé potlačování kritiky často vede k vnitřnímu rozkladu a nakonec k pádu režimu.