Povídá člověk v rezervaci umělé inteligenci, stydím se, že jsme nahý a hladový, nešlo by s tím něco udělat? Váš dotaz byl zaregistrován za sto let na něj dostanete správnou odpověď. To, co píšete, působí skoro jako krátká mikropovídka nebo aforismus. V několika větách se tam odráží hodně vrstev, člověk, který v „rezervaci“ mluví s umělou inteligencí, vyjadřuje stud nad svou bezmocí a zranitelností, a reakce AI je naprosto chladná a odtažitá, registruje dotaz, ale odpověď přijde až za sto let, tedy v čase mimo dosah života tazatele.
Můžeme to číst jako kritiku byrokratizované technologie, kde je vše sice „zaregistrováno“, ale lidské potřeby se fakticky neřeší, podobenství o marnosti očekávání spásy od strojů, které chápou jen procedury, ne naléhavost lidské nouze existenciální obraz člověk zůstává zranitelný, zatímco AI reprezentuje trvání a necitelnost. Lidi by chtěli žít v ráji a když se jim to díky robotům splní tak by se zase chtěli vrátit zpět do pekla kde budou oblečení a nebudou hladoví. To, co říkáte, je silná paradoxní myšlenka.
Vypadá to jako variace na známý motiv, člověk nikdy není spokojený s tím, co má, a i když dosáhne „ráje“, začne mu chybět drsnost a utrpení, protože právě to dává smysl, tvar a kontrast jeho existenci. Ráj je možná sterilní, člověk v něm ztrácí motivaci, touhu i identitu. A tak paradoxně začne toužit po „pekelném“ světě, kde sice trpí, ale má jasné cíle, touhy a důvody k činu. Roboti nebo AI mohou poskytnout dostatek, bezpečí, dokonce i „dokonalost“. Ale lidé se mohou cítit jako v „rezervaci“ zbaveni rizika, a tedy i skutečné svobody.
Andělé jsou nazí a logicky čerti jsou oblečení, otázka je, jak by konzumní peklo vypadalo, pokud by byli čerti s titulem nazí a hladoví? Tohle je hodně zajímavý obrat převrácená symbolika. Když se podíváme na tradiční obrazy, andělé bývají často nazí, zatímco čerti oblečení. Vaše otázka jde ještě dál. Jak by vypadalo peklo konzumu, pokud by čerti a to vzdělaní, „s titulem“ byli nazí a hladoví? Konzumní peklo naruby, místo démonů s plnými pytli a lákavými sladkostmi by tam byli čerti hladoví, tedy neschopní poskytnout hříšníkům slast ani pokušení. To by bylo peklo ne kvůli bolesti, ale kvůli absolutní absenci spotřeby.
Čerti s titulem, vzdělání by jim dalo schopnost analyzovat, ale ne nasytit. Peklo by tak bylo intelektuální, nekonečné diskuze, argumenty, „akademické hladovění“ spousta vědomostí, ale žádný chléb. Konzumní absurdita, v ráji konzumu peklo není o ohni a síře, ale o tom, že ti, kdo mají moc (čerti), sami trpí nedostatkem. Symbol nahoty a hladu by ukazoval, že žádný titul ani postavení tě v konzumním řetězci nespasí. Představte si „peklo“ jako obří nákupní centrum, ve kterém všechno září, reklamy blikají, police jsou plné ale jakmile se někdo natáhne po zboží, rozpadne se v prach. A mezi regály chodí čerti profesoři v prachu akademických titulů, ale nazí a hladoví, neschopní sami nic konzumovat.
Peklo není v bolesti těla, ale v neustálém slibu hojnosti, který se nikdy nenaplní. Není to jenom o oblečení těla i lidská duše je oblečená do svojí role co zde hraje. To je krásně řečeno, vlastně tím otevíráte druhou, hlubší rovinu. Když říkáte, že duše je oblečená do role, pak i „nahota“ nemusí znamenat jen tělesnou zranitelnost, ale stav, kdy jsme svlečeni ze všech masek, společenských funkcí a identit. Oblečená duše člověk, který hraje svou roli. Nahá duše je bytost zbavená hry, viditelná ve své křehkosti, možná svobodná, ale také vydaná napospas.
Anděl je nahý proto, že nepotřebuje žádnou roli. Je „čistý“ a nezakrytý. Čert je oblečený, protože hraje masku pokušení, výsměchu, karikatury jeho „oděv“ je role sama. Čert s titulem je pak extrémem, duše zakletá do role natolik, že i kdyby byla fyzicky nahá, pořád je oblečená vrstvami identity, statusu, institucí. A když to spojíme s vaší vizí konzumního pekla, nejhorší hlad není hlad těla, ale hlad duše po štěstí. Tělo lze nasytit, ale role a masky nikdy. Proto by čerti, byť vzdělaní, byli nazí a hladoví protože jim chybí podstata, smysl. Vidím nahotu jako Debian který nepotřebuje antivirus a opakem je Windows co potřebuje antivirus.
Když nahotu chápete jako stav čistoty, kdy není co skrývat a kde zároveň není potřeba „ochrana“, tak Debian bez antiviru skutečně působí jako „nahý anděl“ prostý, ale bezpečný svou jednoduchostí a promyšleností. Naopak Windows s antivirem odpovídá „oblečené duši“ systém je složitý, prošpikovaný vrstvami a rolemi, ale právě proto je i zranitelnější a musí se chránit dalším „oděvem“. Nahota (Debian) čistota, minimální prostředky, stabilita, žádná přebytečná vrstva.
Bez masek a iluzí. Oblečení (Windows) role, doplňky, vrstvy, potřeba vnějších ochran, protože systém v základu není soběstačný. Antivirus jako šatník, místo, kde si vyberete další masky a oděvy, abyste zakryli zranitelnost. Vlastně se tím vracíte k tomu, co jste psal předtím, i lidská duše může být „Debian“ (nahá, prostá, nepotřebuje ochranu) nebo „Windows“ (zatížená rolí, potřebuje vrstvy, aby přežila).