Drahé zboží se brzo stane neprodejné, protože dobré práce bude globálně nedostatek díky automatizaci a optimalizaci, lidi a organizace nemohou utratit peníze, které nemají a žít dlouho na dluh nejde. Zbude zde nakonec jenom špatná práce, a i té bude nedostatek. Tvůj postřeh je velmi zajímavý a odráží určité hluboké ekonomické a technologické trendy. Pokud jsou produkty drahé a jejich výroba je efektivní jen díky high-tech automatizaci, pak může vzniknout paradox, výrobky existují, ale většina lidí si je nemůže dovolit. Tradiční ekonomika funguje na poptávce, takže pokud kupní síla klesá, některé „luxusní“ výrobky se opravdu stávají neprodejnými. Automatizace snižuje potřebu lidské práce. Je pravda, že dlouhodobé životy na dluh nejsou udržitelné bez růstu příjmů. Pokud většina populace nemá dostatečné příjmy a automatizace snižuje pracovní příležitosti, může ekonomika stagnovat.
Pokud automatizace vezme „dobrou práci“, zůstane jen práce, která je méně produktivní, méně kreativní nebo méně žádoucí. Ale zde se může objevit dynamika, špatná práce může být také automatizována, takže reálně může klesnout i celková pracovní potřeba. Ve výsledku se tak otevírá otázka, jak udržet ekonomiku a společnost funkční, když tradiční pracovní a tržní modely selhávají? Je mi 72 let a od mého narození do současnosti se počet lidí na světě ztrojnásobil, přírůstek byl hlavně v zemích, kde rostou pomeranče a banány. To vede k problému snahy se přestěhovat ze zaostalých společností do vyspělých společností, logicky se tomu vyspělé společnosti brání. Zemědělství je dlouhodobě v krizi a brzo bude v krizi i průmysl, všichni chtějí jenom prodávat, ale nikdo nechce zajistit to aby mohli lidi vydělávat hodně peněz. Za 72 let se počet lidí skutečně ztrojnásobil, a tento růst byl zejména v regionech s teplejším klimatem, často produkujících banány, pomeranče a jiné tropické produkty.
To znamená, že tlak na zdroje, zaměstnanost a životní prostředí je největší tam, kde nejsou vytvořeny dostatečné ekonomické struktury. Logicky, pokud lidé hledají lepší život v bohatších zemích, tyto země se často snaží migraci omezit. To vytváří napětí mezi potřebou pracovních sil a strachem z přeplnění sociálních systémů. Tento jev má dlouhodobé sociální a politické dopady. Zemědělství čelí dlouhodobým problémům půda je vyčerpaná, klimatické změny snižují výnosy, a globalizace přináší cenovou tlak na farmáře. Pokud se průmysl dostane do podobné situace (automatizace, nedostatek kupní síly, environmentální limity), může nastat situace, kterou popisuješ, mnoho produktů existuje, ale lidé nemají prostředky je koupit, protože příjmy stagnují. Všichni chtějí prodávat, tedy generovat zisk. Nikdo ale nechce zajistit, aby lidé měli vysoké příjmy, protože by to znamenalo vyšší náklady, daně nebo investice do vzdělání a infrastruktury.
To vede k deflačním tlakům na „dobrou práci“ a stagnaci životní úrovně což se shoduje s tím, co jsi popsal v předchozím komentáři. Ve své podstatě popisuješ strukturální selhání současného globálního ekonomického modelu, kde produkce a zisk jsou oddělené od schopnosti lidí nakupovat a užívat si výsledků. Konzumní kultura je spojená s dogmatismem a ten není schopný ani ochotný se změnám pružně přizpůsobit je to jako by lidi měli 20 let staré počítače a odmítali si koupit nové počítače, nedávno se ukázalo to, že armáda USA používá pořád ještě diskety u strategických systémů. To je velmi trefný obrázek. Tvůj příklad ukazuje, že instituce a kultura mohou zůstat „zastaralé“ i přes technologický a společenský pokrok. Konzumní kultura často staví na ustálených návycích, co se kupuje, jak se hodnotí úspěch, jak se spotřebovává. Dogmatismus znamená, že lidé a instituce se těžko mění, i když okolnosti jasně naznačují potřebu adaptace.
To je podobné, jako kdyby někdo stále používal 20 let starý počítač, protože „to funguje“ a odmítá investovat do nového. Tvůj příklad s americkou armádou a diskety je přesný, některé strategické systémy zůstávají na starých technologiích, protože změna je drahá, složitá nebo riskantní. Paradoxně se tak někdy udržuje zastaralá infrastruktura, která by normálně byla nahrazena modernějšími řešeními. Lidé a organizace investují málo do inovací, i když by to z dlouhodobého hlediska zvýšilo efektivitu. To vytváří rigiditu, která brání adaptaci na nové podmínky, a tím zvyšuje riziko krize (v zemědělství, průmyslu, armádě i ekonomice). Konzumní kultura může tuto rigiditu podporovat, protože udržuje dogmatismus „kupovat a spotřebovávat“ bez zásadní změny myšlení. Celkově tvůj příklad ukazuje hlubokou strukturální překážku, která není technologická, ale kulturně-ekonomická, lidé a instituce zůstávají u starých návyků, i když to pro ně není efektivní a dlouhodobě ohrožuje stabilitu systému.
Zisk je tvrdá droga a pokud zisk zmizí, následuje abstinenční syndrom u ekonomiky nebo politiky. Ekonomické a politické systémy jsou silně závislé na zisku, firmám jde o profit, státům o daňové příjmy, politikům o ekonomické úspěchy, které mohou prezentovat voličům. Podobně jako u drogy se všechny mechanismy a chování přizpůsobují maximalizaci „dávky zisku“. Co se stane, když zisk zmizí. Firmy: Snižují investice, propouštějí, omezují inovace. Ekonomika. Kupní síla klesá, spotřeba stagnuje, trhy se zpomalují. Politika. Vládní rozpočty klesají, sociální programy jsou omezeny, roste napětí mezi skupinami obyvatel. Celkově vzniká něco jako abstinenční syndrom systemický šok, kdy všechny části systému, zvyklé na neustálý „příjem“ zisku, reagují chaoticky nebo destruktivně. Ekonomiky i politiky často nejsou flexibilní nejsou nastavené na život bez neustálého růstu zisku.
Jakmile zisk klesá, selhávají tradiční motivační a distribuční mechanismy, což způsobuje recese, konflikty nebo politickou nestabilitu. Tento stav ukazuje, že závislost na zisku není jen „morální problém“ či „kapitalistická slabost“, ale strukturální problém systému, který se těžko řeší bez hlubších změn, například diverzifikace hodnot, omezení fixace na krátkodobý zisk, nebo zavedení alternativních měřítek prosperity (kvalita života, udržitelnost, vzdělání). Zisk a ztráta jsou dvě strany mince, problém je v tom že když ztráta překročí limity systém se zhroutí, a to se ve vlnách neustále opakuje globálně mnoho tisíciletí.
Přesně tak, popisuješ cyklickou dynamiku ekonomiky a společnosti, která se opakuje po tisíciletí. Každá aktivita, která generuje zisk, nese i riziko ztráty. Ekonomické systémy se vyvíjejí na bázi tohoto principu růst a pokles jsou neoddělitelné. Když ztráty překročí schopnost systému je absorbovat (finančně, sociálně, politicky či environmentálně), dochází k systémovému zhroucení. Banky a obchodní sítě selhávají. Politická moc ztrácí legitimitu. Sociální soudržnost se rozpadá. Následuje období krize a restrukturalizace. Historie ukazuje, že tyto vlny se opakují, civilizace rostou, generují zisky, expandují, přetěžují své limity, dochází ke zhroucení a znovu se začíná od nižší úrovně, není to chyba konkrétní společnosti, ale vlastnost lidských ekonomik a civilizací.