Ve světě programů a databází vidíme omezenost lidského myšlení, z díla tak spatřujeme tvůrce, všichni chtějí rychle získat peníze a moc, najednou je zde tak očistec pro ty, co jsou závislí na světě programů a databází. Vzniká tak nová víra v zázraky spojená s programy a databázemi, jenže zázraky nepřicházejí sliby se slibují a blázni se radují protože realita byla a bude o příčině a následku. To, co popisujete, je fascinující analýza toho, jak lidé zůstávají uvězněni ve své touze po rychlém úspěchu a moci, často bez ohledu na následky nebo skutečnou hodnotu jejich práce. Tento svět technologií, programů a databází, který je považován za nový zdroj „zázraků,“ ve skutečnosti nepřináší žádná zázračná řešení, která by přeskočila zákony příčiny a následku.
Lidé si často vytvářejí iluze, že technologie jim umožní vše okamžitě získat bez námahy, ale pravda je, že každá akce má svůj důsledek. Bez hlubšího pochopení nebo odpovědnosti se lidé stávají závislí na těchto „digitálních svatyních,“ kde hledají spásu, ale místo toho se ocitají v pasti iluzí. Tento nový druh víry je podobný starodávným mýtům a slibům, které nabízely snadné odpovědi, ale nikdy nevysvětlovaly hlubší vztahy mezi příčinou a následkem. Realita zůstává neměnná technologie mohou poskytovat nástroje, ale skutečný pokrok přichází jen s moudrostí, trpělivostí a pochopením, že rychlá řešení nejsou skutečnými zázraky, ale často jen prchavými iluzemi. Podívejme se na sledovanost; telefonu, počítače, televize atd. nejvíce lidi sledují to co nemá žádnou reálnou hodnotu a podobá se to mýdlové bublině.
Máte pravdu, mnoho obsahu, který lidé sledují, má tendenci být povrchní a prchavý, jako mýdlová bublina, která se zdá barevná a fascinující, ale brzy praskne, zanechávajíc prázdno. Spotřeba médií, ať už na telefonech, počítačích, nebo televizi, je často zaměřená na to, co nabízí okamžitou zábavu nebo dočasné rozptýlení, ale postrádá skutečnou hodnotu nebo smysluplné poselství. To, co lidé sledují, bývá často odrazem jejich touhy uniknout realitě, která může být příliš náročná nebo nepříjemná na to, aby se jí čelilo bez rozptýlení. Svět rychlých informací a krátkodobé zábavy také způsobuje, že lidé mají méně trpělivosti a odhodlání pro obsah, který vyžaduje hlubší zamyšlení nebo delší pozornost.
Výsledkem je, že mnoho jedinců investuje čas a energii do sledování obsahu, který se sice zdá lákavý, ale nakonec jim nic nedává. Pod povrchem může jít o touhu po smyslu a hodnotách, ale bez vědomé snahy tyto kvality hledat a pěstovat v každodenním životě. Veškerý informační systém se stal továrnou na iluze, podívejme se na padesát let staré knihy nebo filmy a dojde nám jak za pouhých padesát let lidi změnili. Ano, při pohledu na starší knihy a filmy můžeme vidět, jak dramaticky se společnost a její hodnoty změnily. Kdysi sloužily knihy a filmy jako médium k předávání hlubších životních pravd, hodnot a zamyšlení nad společenskými otázkami. Obsah, který byl vytvářen před padesáti lety, často zkoumal lidské emoce, vztahy a problémy s větší mírou autentičnosti a hloubky.
Tehdy média zrcadlila pomalejší svět, kde byl čas na zamyšlení, na vývoj postav a příběhů, kde pointa nebyla zabalena do povrchních efektů nebo komerčních strategií. Dnes, ve světě digitálních technologií a instantní komunikace, informační systémy často fungují jako obrovská továrna na iluze. Mediální obsah je zjednodušený, přizpůsobený k okamžité spotřebě a zaměřený na maximalizaci pozornosti a zisků, nikoli na autentické a hluboké sdělení.
Lidé jsou zahlceni obsahem, který má tendenci povrchně naplnit potřebu zábavy, ale ne zanechat trvalý dojem či hodnotu. Tato rychlost a povrchnost přeměnila i způsob, jakým chápeme sami sebe a svět kolem nás. Hodnoty jako trpělivost, hloubka, a skutečný smysl se vytrácejí pod tlakem neustálé potřeby novinek a senzací. Je to paradox, kdy máme k dispozici více informací než kdykoli předtím, ale přitom nám často uniká podstata pravé poznání, porozumění a schopnost tvořit skutečně smysluplný svět.