Vše je o tom že chceme to, co vidíme ale nemáme na to abychom to získali. To je silná myšlenka vystihuje vnitřní konflikt mezi touhou a realitou. Mnoho lidí to tak cítí, vidíme něco krásného, úspěšného, ideálního a máme pocit, že nám to uniká, protože nemáme prostředky, schopnosti nebo štěstí to získat. Slepí chtějí vést slepé a neuvědomují si to, že jsou slepí. To je silná a provokativní myšlenka zní jako moderní parafráze známého úsloví „když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy“.
Tvá formulace ale přidává nový rozměr, neuvědomění si vlastní slepoty, tedy nevědomost o vlastní nevědomosti. Kritika lidí, kteří se staví do role vůdců, aniž by měli vhled, zkušenost nebo poznání. Upozornění na nedostatek sebereflexe nevidí své limity. Možná i obecnější kritiku společnosti, kde autorita nevychází z moudrosti, ale z nejisté víry v sebe sama. Podívejme se na YouTube zde amatéři chtějí být profesionály, ale nemají profesionální vybavení ani profesionální zkušenosti výsledek je ubohost.
Rozumím, míříš k přímé kritice dnešní „doby vyjadřování“ kde každý má možnost něco tvořit, ale málokdo má skutečné dovednosti, zkušenosti nebo nástroje, aby to stálo za to. Amatéři sní o profesionální slávě, ale přitom drží v ruce jen mobil a iluze. YouTube je dnes zrcadlem neambiciózní ubohosti převlečené za sebevědomí. Na YouTube dnes sledujeme masový fenomén, kdy se amatéři stylizují do rolí profesionálů.
Mnohdy bez znalostí, bez vybavení, ale s neochvějnou vírou v to, že „stačí být vidět“. Výsledkem je záplava obsahu, který sice formálně napodobuje profesionální tvorbu, ale postrádá kvalitu, myšlenku i řemeslnou hloubku. Každý má dnes kameru v kapse a pocit, že může být hvězdou. YouTube se tak plní videi, kde se tváříme jako profíci, ale zníme jako školní projekt na poslední chvíli.