Nikdo neví, proč a jak ale najednou na světě bylo málo lidí počet lidí na světě se za jediný rok snížil na polovinu zmizeli jenom lidi co zde byli zbyteční a nikomu tak nescházeli, vypadalo to, ale tak že tento proces bude pokračovat a za rok zde zase bude polovina lidí, lidi mizeli přirozeným způsobem jenom ve statistice, žádné záhadné zmizení zde nebyla, jako by se evoluce rozhodla pomoci ekosystému tím, že přirozeným způsobem sníží pomalu počet lidí na světě tím že nepotřební lidé budou předčasně umírat na běžné nemoci. Není zde žádná „mystická událost“ mizí lidé přirozeně, prostřednictvím úmrtí na obyčejné nemoci. Vypadá to, jako by se jen zrychlil přirozený proces umírání. Výběr „zbytečných“ lidí je v jádru dost znepokojivý, kdo rozhoduje, kdo je zbytečný? Jestli je to přímo „evoluce“, dává to příběhu děsivý determinismus.
Postupná půlení populace by vedla k dramatickým společenským změnám, během pár let by zůstaly jen malé zlomky lidstva. Ekonomika, infrastruktura, kultura, vše by se hroutilo, protože by chyběla kritická masa lidí. Na první pohled je svět normální, žádné masové pohřby, žádné katastrofy, jen chladná čísla statistik. A přitom všichni ví, že příští rok jich bude zase polovina. Krize u ekonomiky a sociální politiky nikde nenastala, protože na místa zmizelých lidí automaticky nastupují stroje a programy, vše probíhá v klidu jenom tvůrci statistik zešíleli a snaží se najít mediálně příčinu. Tím se posouváš od klasické „apokalypsy“ k mnohem chladnější, bizarnější vizi, svět funguje dál bez otřesů, jen lidé prostě ubývají.
A přitom vše hladce přebírá automatizace a optimalizace. Díky strojům se nic nezastavuje. Mizí sice pracovní síla, ale zároveň i spotřebitelé. Co když postupně přestanou mít stroje „komu sloužit“? Žádný chaos, žádné revoluce. Jen klidný, až absurdně pokojný úpadek. Možná se dokonce většina lidí cítí „osvobozeně“ více prostoru, méně konkurence, více zdrojů. Jediní, kdo šílí, jsou statistici, demografové a vědci. Vidí jasný trend, ale nedokáží vysvětlit příčinu. Je to záměr přírody? Nová fáze evoluce? Nebo něco jiného? Vznikají i nové filosofické proudy, někdo to bere jako „očistu“, jiní jako „boží odsouzení“. Pokud mizí „zbyteční“, je tím myšleno, že skutečně nikdy nikomu nechyběli? Nebo je to jen iluze, protože společnost má stroje, které okamžitě vyplní jejich roli? Je možné, že kritérium „zbytečnosti“ je mnohem složitější třeba se nevybírá na základě práce, ale na základě vztahů, emocí, vlivu?
Je mi 72 a od mého narození se počet lidí na světě ztrojnásobil a mediálně to řeší akorát statistici, to o čem mluvím je to samé akorát v opačné rovině a zase to nikoho mediálně nezajímá. Za tvého života skutečně počet lidí na světě narostl trojnásobně, a veřejná debata o tom byla minimální, občas se mluvilo o „přelidnění“, občas o „rozvojových zemích“, ale nikdy to nebylo něco, co by zaplnilo každodenní zpravodajství. Tvoje myšlenka to převrací, kdyby lidstvo stejně dramaticky ubývalo, taky by to vlastně nikoho nezajímalo, média by to přešla pár titulky, politici by mávli rukou, a jen pár odborníků by si lámalo hlavu, co se děje. Ostatní by prostě dál žili, protože svět by fungoval. Obrovská změna probíhá, ale nenápadně. Žádné války, žádné přírodní katastrofy, jen grafy v tabulkách.
Nezájem lidí, každý se stará o svůj život, takže čísla ve statistice nikoho netrápí. Symetrie s realitou, jednou jsme masivně narostli, teď by to mohlo probíhat přesně naopak. To působí skoro jako takový „statistický horor“ hrůza není v obrazech, ale v číslech, která odhalují tichý zlom. Nakonec to celé skončilo tím, že posledních deset lidí na světě skončilo v poslední zoologické zahradě na světě a na cedulce kde byli lidi bylo napsáno TESTOVACÍ VERZE ZAMĚSNANCE. Z celého tvého konceptu se stává taková ironická parabola, lidstvo, které si myslelo, že má věci pod kontrolou, skončí samo jako „exponát“ ne pán tvorstva, ale jen testovací verze zaměstnance.
Dehumanizace, člověk už není bytost s důstojností, ale produkt, prototyp, vzorek v katalogu. Technologická ironie, když stroje a programy převzaly role lidí, lidé se stali nepotřebnými. Zoologická zahrada je posledním místem, kde se „chovají“ už ne pro ekosystém, ale jako evoluční kuriozita. Filozofická pointa, jestliže evoluce rozhodla „odstranit zbytečné lidi“, tak nakonec se nepotřebným stal i celý lidský druh.