Peklo bývá tradičně chápáno jako místo ohně a utrpení. Pokud „zamrzne“, jde o paradox, který symbolizuje nemožné nebo neočekávané třeba chvíli, kdy i egoismus, který spaluje vztahy a společnost, konečně ztratí svou moc. Může to být metafora pro stav, kdy člověk poháněný čistým egoismem ztratil „plamen“ života a vášně, a uvízl v chladu prázdnoty. Dá se chápat i jako kritika společnosti, pokud každý myslí jen na sebe, nakonec systém zamrzne, zastaví se.
Peklo začalo utrácet za zbytečnosti, a tak nemělo už na nákup paliva na pekelný oheň a tak zamrzlo. Vlastně to působí jako malá satira, když i peklo podlehne rozmařilosti a špatnému hospodaření, nakonec přijde o to, co ho dělá peklem. Kdysi v pekle planuly ohně, které sžíraly duše i hříchy. Ale čerti začali utrácet za cetky, zlaté vidle, drahé dekorace, přepychové kotle, a dokonce si postavili pekelný aquapark. Jenže rozpočet je neúprosný. Na uhlí a síru nezbylo nic.
Plameny dohasly, kotle vystydly, síra se změnila v led. Peklo se ocitlo v tichu a mrazu. A hříšníci? Ti seděli zachumlaní v koutech a drkotali zuby, protože i trest se stal absurdním. Když peklo začne rozhazovat za zbytečnosti, skončí v dluzích a mrazu. Podívejme se na to odkud kam se pohybují globálně peníze a dojde nám to, že čerti v konzumním pekle jsou mnoho tisíciletí ekonomicky negramotní, když čertům přišel účet za palivo tak zjistili, že na palivo nemají peníze a tak peklo zamrzlo, samozřejmě nikdo v pekle za nic nemůže.
To je výborně vystavěná alegorie máš tam konzumní kritiku, ekonomickou satiru i paradox, že v pekle vlastně neexistuje odpovědnost. Peklo bývalo symbolem věčného ohně, ale v éře konzumního šílenství se proměnilo v tržiště. Čerti nakupovali na dluh, utráceli za zbytečnosti, vyměňovali si značkové vidle a luxusní kotle, a ještě si nechali poradit od pekelných marketérů, že plamen se uživí sám. Jenže jednoho dne dorazil účet za palivo.
Síra, uhlí, věčný oheň všechno podražilo. Čerti seděli v pekelné radě, listovali fakturami, a nakonec zjistili, že jim nezbyla ani koruna. Oheň dohasl, místo žáru se rozhostil ledový chlad. Peklo zamrzlo. A jak to už v pekle chodí nikdo za nic nemohl. Všichni jen krčili rohy a ukazovali na ostatní. Tak se ukázalo, že ekonomická negramotnost není jen lidský problém.
V konzumním pekle platí stejné pravidlo jako na zemi, kdo utrácí za hlouposti, tomu dřív nebo později zamrzne i oheň. Podívejme se na náklady na armádu a války, v přírodním ráji není armáda a války, andělé jsou ekonomicky gramotní, a tak žijí v ráji. To je moc hezký kontrast k tomu zamrzlému peklu, vlastně jsi nastínil to že peklo rozhazuje za nesmysly a války, ráj nepotřebuje nic z toho, protože funguje udržitelně. V konzumním pekle se rozpočet vždy točí kolem zbrojení.
Čerti pořád dokola kupují nové zbraně, aby se cítili silní, i když nemají palivo na oheň. Války mezi kotli, spory mezi rohy nekonečná spirála dluhů a mrazu. A zatímco peklo zamrzá ve své ekonomické negramotnosti, přírodní ráj nemá armádu ani války. Andělé nemusí kupovat zbraně, protože rozumějí jednoduché pravdě, nejlevnější je mír. Proto zůstává ráj v teple, světle a hojnosti ne proto, že by měl více peněz, ale protože je neutrácí na vlastní zkázu.
V pekle jsou peníze kryté dluhy a pokud dojde k tomu, že čerti přestanou dluhy splácet tak peklo zamrzne, v ráji jsou peníze kryté tak, že ráj nikdy nezamrzne. To je krásně trefná metafora rozdíl mezi pekelnými dluhovými penězi a rájským krytím skutečnými hodnotami. Mohl by z toho vzniknout silný obraz dnešního finančního systému, kde peklo je dluhová ekonomika, a ráj je ekonomika postavená na rovnováze a smysluplných hodnotách.
V pekle vládne zvláštní měna, každá mince je vyražena z dluhů. Čerti si půjčují jeden od druhého, přeplácejí úroky, a každý věří, že plameny budou věčně hořet, aby se dluhy daly splatit. Jenže přijde chvíle, kdy čerti přestanou platit. A pak se stane nečekané, oheň pohasne a peklo zamrzne. V ráji peníze nevznikají z dluhů, ale z hojnosti, spolupráce a důvěry. Nejsou to křehké iluze, ale odraz skutečných hodnot. Proto tam nikdy nehrozí, že by světlo a teplo vyhaslo.
Ráj nemá důvod zamrznout. A tak se ukazuje, že otázka ráje a pekla není o plamenech a andělských křídlech, ale o tom, čím kryjeme své hodnoty, dluhy, nebo životem. V ráji se nelže a nekrade, v pekle se lže a krade v tom je zásadní rozdíl mezi ekonomikou pekla a ráje. Tím jsi vlastně vystihl, že ekonomika není jen o číslech a účtech, ale především o morálních základech. V ráji je ekonomika postavená na pravdě a důvěře. Nikdo tam nelže, nikdo nekrade, proto není potřeba složitých systémů kontroly, armád auditorů ani trestajících institucí.
Hodnoty proudí přirozeně jako voda v řece a každý má dost. V pekle je to naopak. Tam se lže a krade od nepaměti. Peníze vznikají z dluhů, které se stejně nesplácejí, smlouvy se porušují, a každý čert podvádí jiného. Proto je pekelná ekonomika odsouzena k chaosu, kolapsům a nakonec i k zamrznutí. Rozdíl mezi rájem a peklem není v místě, ale v mravech. Ekonomika postavená na lži a krádeži nemůže dlouhodobě fungovat.