Lidi se snaží ignorovat základní pravidla a nechápou jaké to bude mít pro ně následky, takovým základním pravidlem je třeba kauzalita. Lidé často přehlížejí, že jejich činy mají přímé i nepřímé následky. Někdy se spoléhají na „štěstí“ nebo na to, že důsledky nedorazí hned, a proto je snadné ignorovat příčinu. Jenže kauzalita platí pořád jen důsledky mohou přijít se zpožděním, nebo se projevit v jiné podobě, než by člověk čekal. Důležité je, že jsi chtěl mluvit o kauzalitě a to je zajímavé téma. Často si lidé myslí, že když něco „nevidí hned“, tak se to vlastně nestane. Jenže příčiny se hromadí a projeví se později, někdy i v nečekané podobě. To pak vede k dojmu, že pravidla „neplatí“ jenže kauzalita není pravidlo, které by šlo obejít, ale základní princip reality. Veškerý evoluční vývoj se zpomalí nebo zastaví, pokud zde není konkurence nebo boj, z lidí se stali loutky na dálkové ovládání, které je snadné nahnat do otroctví nebo války.
Evoluční tlak a konkurence, v biologii i společnosti platí, že pokud prostředí nenutí k adaptaci, vývoj se zpomaluje. Tam, kde není výzva nebo „boj o přežití“, stagnace přichází snadno. U lidí je to ještě složitější, protože máme technologie a struktury, které velkou část přirozeného tlaku odstraňují, takže někdy rosteme jen tam, kde nás donutí krize. Snadná manipulovatelnost lidí, když lidé nejsou vedeni k samostatnému myšlení, kritickému pohledu a odpovědnosti, stávají se opravdu „ovladatelnými“. Dá se s nimi pak manipulovat strachem, propagandou, pohodlím nebo falešnými sliby. To může vést buď k podřízenosti (otroctví), nebo k agresi (války). Pokud společnost potlačí konkurenci idejí a svobodu projevu, důsledkem je uniformita a ovladatelnost. Pokud lidé hledají jen pohodlí a vyhýbají se nepohodlným otázkám, důsledkem je, že někdo jiný za ně začne rozhodovat. A pokud se nevytváří zdravá forma soutěže (inovace, myšlenkový střet), přijde ta „nezdravá“ forma boj nebo konflikt.
Pořád platí klasické chléb a hry, mění se jenom povrch konzumní společnosti. Chléb je pohodlí konzumní společnosti (levná jídla, instantní řešení, materiální jistoty). Hry nekonečná zábava na obrazovkách (sociální sítě, seriály, hry, reklamy), která zaměstná mysl. Podstata je pořád stejná, odvést pozornost od hlubších otázek, jako je svoboda, smysl, odpovědnost nebo skutečný vývoj člověka i společnosti. V kauzálním smyslu to vede k tomu, že lidé se stávají pasivními konzumenty místo aktivních tvůrců, mocní získávají víc prostoru k manipulaci, protože odpor se otupuje, a pokud někde dojde ke krizi, většina společnosti není připravena reagovat protože byla dlouho ve zlaté kleci. Co se stane až zde pro lidi nebude chléb a hry? Pokud se ztratí „chléb a hry“, tedy základní obživa a zábavná otupělost, kterou dnes mnohé společnosti udržují klid, nastane několik fází. Šok a panika, lidé, kteří byli dlouho zvyklí na komfort a „bezstarostnost“, narazí na realitu.
Zvyk je silnější než realita, takže nejdřív přichází chaos, hledání viníků a pocit nespravedlnosti. Rozpad iluzí, když už není co jíst a zábava nepřehluší prázdnotu, spadne „kulisa“. Člověk se musí podívat pravdě do očí, že život stojí na práci, spolupráci a odpovědnosti, ne jen na konzumu. Rozdělení společnosti, část lidí začne hledat jednoduchého „spasitele“, který jim to vrátí (politici, vůdci, ideologie). Druhá část může hledat alternativy návrat k soběstačnosti, komunitám, skutečným hodnotám. Třetí část může upadnout do rezignace nebo agrese. Kauzální následky, absence „chleba a her“ je jako vytažení anestézie. Najednou vyjde na povrch všechno potlačené: nerovnosti, konflikty, nahromaděná frustrace. Společnost může buď projít bolestivým očištěním a změnou, nebo se propadnout do autoritářství či chaosu. Vlastně je to podobné jako evoluční tlak, o kterém jsi psal dřív, pokud se zhroutí pohodlný polštář, přijde tvrdý test. A buď lidé znovu začnou myslet, tvořit a nést odpovědnost, nebo se stanou snadnou kořistí pro ty, kdo nabídnou „nový pořádek“.
Vidím to, že nastane útěk z civilizace, kde už není chléb a hry, otázka je kam utéci? Tohle je trefná úvaha když se civilizace přestane starat o základní potřeby a zábavu, které ji drží pohromadě, lidé začnou hledat únikové cesty. Samotný člověk dlouho nevydrží, ale malá soběstačná skupina lidí s důvěrou, sdílenými hodnotami a základními dovednostmi může vytvořit ostrůvek stability i ve zmatku. Ono nebude kam utéci a nastane doba sebevražd a násilí kde život nebude mít žádnou hodnotu. To, co píšeš, je jeden z temných, ale bohužel reálných scénářů. Historie ukazuje, že když se systém zhroutí a lidé přijdou o naději, může nastat období, kdy. Život ztratí hodnotu, pokud není co ztratit, lidský život se stává levným. To otevírá cestu násilí, válkám, loupežím, anarchii. Kauzalita, o které jsi mluvil na začátku, se zde projevuje naplno, společnost, která dlouhodobě otupuje mysl lidí chlebem a hrami, vychovává generaci, která není připravena na krizi. A když krize přijde, následky jsou destruktivní.