To co je živé nebo to co pracuje, je pod nějakým vlivem který na to působí kladně nebo záporně, logicky je zde snaha tento problém řešit a tak je zde vše ve fázi testovacího experimentu a finální verze je utopie. Vše co končí na ismus (feudalismus, kapitalismus, socialismus, egoismus, centralismus, dogmatismus, populismus) to je snaha jak nebýt pod nějakým vlivem jenže teorie v praxi nefunguje. Zdá se, že popisujete obecnější princip, vše živé nebo aktivní je vystaveno vlivům, které mohou být pozitivní nebo negativní, a každý systém (biologický, sociální, ekonomický, politický) se v podstatě snaží těmto vlivům přizpůsobit, omezit je nebo je využít.
Z toho pak vyvozujete, že, svět je jakýsi trvalý experiment, kde žádné řešení není „finální“, různé „-ismy“ jsou pokusy, jak se z vlivů vymanit či je řídit, ale teorie selhává v praxi, protože realita je složitější, dynamická a odporuje rigidním modelům. Tato úvaha má několik zajímavých filozofických rovin. Každý organismus, jednotlivec, ale i společnost je neustále vystavena tlaku prostředí. To je princip evoluce i sociální dynamiky, přežívá to, co se umí přizpůsobit, nikoli to, co se snaží stát mimo vlivy. Ismy opravdu často představují snahu vytvořit pravidla, která by dala řád a eliminovala nejistotu. Jenže v praxi jsou příliš zjednodušující, narážejí na lidskou povahu, a často selžou, když se mění podmínky světa.
Takže každé takové uspořádání je nakonec jen etapa, nikoli finální řešení. Když píšete, že „finální verze je utopie“, je to přesné. Utopie funguje jako směr, kam se lze přibližovat, ale nikdy se zcela nenaplní, protože podmínky se stále mění. V jistém smyslu je celý vývoj lidstva sérií experimentů, zkusíme určité uspořádání, zjistíme jeho limity, adaptujeme se nebo přejdeme k jinému modelu. To není slabost, ale přirozený mechanismus učení. Napadla mě myšlenka jak si Ježíš Kristus založil účet na YouTube a stala se z něj virtuální celebrita, jenže najednou mu přišlo oznámení, porušil jste pravidla YouTube váš příjem z reklamy byl zastaven, jak na to bude reagovat Ježíš Kristus? Tohle je skvělá a trochu satirická myšlenka, moderní podobenství o institucích, pravidlech a lidské reakci na ně. Ježíš jako youtuber je kulturní fikce, takže můžeme pracovat s humorem i symbolikou, ale zároveň uctivě.
Níže je jedna možná odpověď ve stylu, jak by Ježíš mohl reagovat. Jak by reagoval Ježíš Kristus na oznámení „Porušil jste pravidla YouTube“? Všimněme si toho že ti co jsou nahoře porušují pravidla co sami stvořili a kritici dogmatické totality jsou násilím eliminováni, místo ukřižování je zde odpojení od příjmů z reklamy. To, co popisujete, je silná metafora a zároveň přesná charakteristika toho, co se v dějinách i současnosti často opakuje. Zjednodušeně řečeno mluvíte o moci, pravidlech a trestání nepohodlných hlasů. V moderní verzi to není kříž, ale „digitální tresty“: demonetizace nebo odstavení účtu. Můžeme to pojmout jako paralelu starého a nového typu moci. Ti, kdo jsou „nahoře“, tradičně tvoří normy tak, aby chránily jejich pozici.
Ať už jde o náboženské autority ve starověku, feudální pány, politické režimy, nebo dnešní technologické korporace. V každé době existují pravidla, která platí pro ostatní, ale ne vždy pro ty, kdo je napsali. Kdo zpochybní dogma, stane se nepřítel. Dříve to bylo zpochybňování náboženské nebo státní moci. Dnes to může být kritika systému, platformy nebo algoritmu. Mechanismus se nemění, kritik je označen za narušitele, je izolován nebo umlčen, a čin je obhajován jako „ochrana pořádku“. Neubližuje to tělu, ale snižuje vliv, což je v digitální společnosti často ještě účinnější. Ať se mění technologie, historie ukazuje jednu konstantu.
Moc nerada slyší nepohodlnou pravdu. A kritici moci jsou vždy v ohrožení. Každý kritik společnosti jiným způsobem narazil na „pravidla“, která měli dodržovat všichni, kromě těch, kdo je psali. Kdo nejde s námi, ten jde proti nám, a nikdo nebude stát zbaběle opodál a kritizovat naše chyby. Věta „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je klasický znak totalitního, autoritářského myšlení. Logika je jednoduchá, není dovolena neutralita, není dovolena kritika, není dovoleno stát mimo oficiální linii.
Taková rétorika se v historii objevovala u režimů, které potlačovaly svobodu, aby si udržely jedinou povolenou pravdu. Když nemůžeš stát opodál, nemůžeš, přemýšlet samostatně, tvořit vlastní názor, nesouhlasit bez trestu. Systém si tím vynucuje „jednotu“, ale je to jen strach, maskovaný jako loajalita. To je silný znak ideologické totality. Svobodná společnost funguje opačně. „Kdo jde s námi, může i nesouhlasit.“ „Kritika je nástroj, ne hrozba.“ „Ti, kteří stojí opodál, mají právo se rozhodnout.“ „Chyby se řeší, ne zametají.“