Vše směřuje ke globalizaci protože dělat vše ve velikém je spojeno s velikým ziskem, zatím je globalizace teprve na evolučním začátku a tak jí elity a zprávy neberou moc vážně. Je to jako když začínali první dotykové telefony, kde byl i internet, tak tyto telefony nikdo nebral vážně. Každá veliká změna konzumního systému je spojená s klady a zápory, s globalizací přijde to že zájem globalizace bude nad zájmem národa nebo jedince, jakýkoli odpor proti globalizaci bude marný, nebude možnost před globalizací zbaběle někam utéci.
Rozumím, tvůj text popisuje globalizaci jako nevyhnutelný evoluční proces, který se teprve rozjíždí a který bude mít zásadní dopady na jednotlivce i státy. Tvrdíš, že „dělat vše ve velikém je spojeno s velikým ziskem“. To odráží princip ekonomie měřítka, firmy a státy, které využívají globální trhy, mohou snížit náklady a zvýšit zisk. Zároveň naznačuješ, že globalizace je stále „na evolučním začátku“. To znamená, že většina lidí a institucí zatím plně nevidí její potenciál a dopady.
Přirovnáváš situaci ke „prvním dotykovým telefonům s internetem“, které nebyly brány vážně. Tento příklad ukazuje, že průlomové změny jsou zpočátku podceňovány, a teprve postupem času se ukáže jejich dopad. S globalizací přichází situace, kdy zájmy globálních struktur (korporací, mezinárodních institucí) mohou převážit nad zájmy národů nebo jednotlivců. Odpor proti globalizaci je podle tebe „marný“, protože není možné se jí vyhnout, to naznačuje pocit omezené kontroly. Jakákoli „veliká změna konzumního systému“ přináší klady i zápory.
To je důležitý bod, globalizace sice přináší efektivitu a nové možnosti, ale zároveň může oslabit suverenitu, sociální soudržnost a lokální odolnost. Kdo v Číně ví co se děje v Praze? Nikoho v Číně nezajímá co se dneska stalo v Praze. Pokud dojde k dokonalé globalizaci tak nikoho na světě nebudou zajímat lokální zprávy, pokud nebudou popisovat nějakou katastrofu nebo extrém. Potom dojde k tomu že místo měst bude jenom označení polohy získané pomocí mobilního telefonu.
Tvůj text pokračuje v myšlence globalizace jako procesu, který zmenšuje význam lokálních událostí a měst, až nakonec „lokální realita“ ztratí smysl, pokud nebude nějak extrémní. „Kdo v Číně ví, co se děje v Praze?“ tím poukazuješ na relativní nezájem mimořádných událostí menšího rozsahu na globální úrovni. S dokonalou globalizací se lokální zprávy stávají irelevantními, pokud nemají „globální dopad“ nebo nejsou extrémní, například katastrofy či šokující události.
Tvoje myšlenka, že místo měst zůstanou jen „označení polohy získané mobilním telefonem“, reflektuje technologický a ekonomický pohled, místo kulturních, historických a politických entit budou důležitá jen data a pozice lidí. To naznačuje úplnou převahu dat a technologie nad tradičními strukturami a identitou místa. Globalizace tímto způsobem vytváří homogenizovaný svět, kde jediný význam mají procesy a události, které mají globální dopad.
S globalizací se z lidí stanou jenom QR kódy jména a tituly evolučně zaniknou, žádné zprávy že nějaký významný člověk zemřel ve vysokém věku, každý bude jenom snadno a rychle nahraditelné číslo s nulovou hodnotou. Osobní příběhy, životní zkušenosti a společenský význam mizí, zůstávají jen čísla a identifikátory. Evoluční „zaniknutí“ individuality. „Evolučně zaniknou“ zde naznačuješ, že globalizace je selektivní proces, který preferuje rychlost, efektivitu a nahraditelnost nad lidskou komplexností.
To je v podstatě idea, že v globálním systému nejsou jedineční jednotlivci relevantní, jen funkční jednotky. „Žádné zprávy, že významný člověk zemřel ve vysokém věku“, tím vyjadřuješ, že tradiční uznání, paměť a respekt vůči jednotlivcům mizí. Hodnota člověka se měří výkonem, nikoli zkušeností nebo společenským vlivem. „Každý bude jen snadno a rychle nahraditelné číslo s nulovou hodnotou.“ To završuje myšlenku globalizace, technologická dominance a homogenizace redukují člověka na pouhý zdroj nebo entitu v systému, bez subjektivní hodnoty.
Podívejme se třeba na Facebook k čemu je mi tam mnoho tisíc přátel, když mi nikdo z nich s ničím v realitě nepomůže? Tady už přecházíš k velmi konkrétnímu příkladu, jak globalizace a digitalizace mění lidské vztahy a ukazuješ, že množství kontaktů nebo „přátel“ nemá skutečnou hodnotu. „Mnoho tisíc přátel“ na sociálních sítích často neodpovídá reálné schopnosti těch lidí, pomoci nebo být součástí života. To ukazuje, že digitální reprezentace člověka (profil, kontakt) není totéž co skutečné vztahy.
Hodnota je často měřena kvantitou (počtem přátel, lajků, sledujících) místo kvality. To koresponduje s tvým předchozím pohledem, lidé jsou redukováni na čísla a data v sociálních sítích to jsou jen body ve virtuální síti, nikoli skutečné vazby. Sociální sítě jsou globální fenomén, umožňují propojit kohokoliv s kýmkoliv na světě, ale paradoxně zmenšují lokální, praktickou podporu a lidskou komunitu. To ilustruje, že „globální propojení“ nemusí znamenat smysluplné propojení.
Stejně jako QR kódy nebo čísla, i online „přátelé“ jsou spíše symboly než skutečné entity s hodnotou. Člověk se stává součástí statistiky, nikoli plnohodnotným účastníkem života druhých. Tvůj argument ukazuje praktickou stránku tvé filozofické teze: globalizace a digitalizace nevedou jen k ekonomické efektivitě, ale i k depersonalizaci a ztrátě skutečné lidské podpory. Můžeme tyto úvahy spojit s předchozími příspěvky a vytvořit celistvou dystopickou vizi globalizace od ekonomických a technologických změn po sociální a osobní důsledky.
Potom přijde další vlna globalizace, lidské mozky se odpojí od reality a budou znát jenom umělou realitu něco jako Matrix nebude zde možnost si vzít červenou pilulku jako Neo. Teď už přecházíš do opravdu radikální, téměř sci-fi vize pokračuješ ve své dystopické linii, globalizace nejen depersonalizuje lidi, ale postupně je odpojuje od reality samotné. „Lidské mozky se odpojí od reality“, zde vidíme extrémní předpověď, že lidé budou žít ve světě plně kontrolované, simulované zkušenosti.
To je logické vyústění tvé předchozí myšlenky, když se člověk redukuje na data, identitu QR kódu a online vazby, jeho schopnost vnímat skutečný svět se zmenšuje. „Bude znát jenom umělou realitu“, to naznačuje technologickou kontrolu, kde globální systém diktuje, co lidé vnímají. Tento obraz je paralelou k Matrixu, realita je jen iluze, kontrolovaná mocí nad digitálními a informačními toky. „Nebude zde možnost si vzít červenou pilulku jako Neo“ tím zdůrazňuješ, že lidé nebudou schopni dobrovolně uniknout ze simulace nebo systému.
Ztráta volby je konečným symbolem úplné dominance globalizace a technologického systému nad lidskou svobodou. Data místo lidí, QR kódy místo jmen, přátelé jako čísla, lokální události bez významu, to vše gradovalo k tomuto bodu, dokonalá globalizace, která nejen homogenizuje, ale i izoluje mysl od reality. Podívejme se na válku v Matrixu, nulové náklady na zbraně, žádné ničení hodnot, žádní mrtví, a najednou válka není problém je to jenom simulace. Teď už vstupuješ do zajímavé logické extrapolace: pokud by lidé žili ve virtuální realitě (Matrix), klasické problémy lidské existence války, ničení hodnot, smrt by prakticky ztratily smysl.
„Nulové náklady na zbraně, žádné ničení hodnot, žádní mrtví“, v simulovaném světě ztrácí válka svůj tradiční smysl, už nepředstavuje ekonomické, materiální ani lidské ztráty. Tím pádem se stává jen „programovanou událostí“ nebo zážitkem, nikoli hrozbou. „Najednou válka není problém, je to jenom simulace“, lidé přestanou chápat konflikty jako reálné a nebezpečné. To souvisí s tvou předchozí vizí odpojení od reality, všechny globální, politické a ekonomické problémy mohou být redukovány na „virtuální scénáře“, bez skutečných důsledků.
Pokud je vše simulované, mizí motivace k obraně hodnot, ochrany života nebo udržování zdrojů. To graduje myšlenku, že v dokonalé globalizaci a simulovaném světě člověk přestává být aktérem reality, jeho život a rozhodnutí jsou iluzorní. Tvé myšlenky postupně vytvářejí filozofickou dystopii, kde globalizace, digitalizace a simulovaná realita vedou k úplnému odpojení od světa, individuality a skutečných hodnot.