Něco se povede a tak se to opakuje, takto vznikají série povedeného a my jim říkáme seriály, vše co naše smysly vnímají to jsou jenom seriály a člověk je hercem v těchto seriálech o příčině a následku. Všechny knihy a filmy jsou seriály které vznikli díky starým seriálům, něco vzniká z něčeho. Bůh je tak postavou ve svatém seriálu pohádek pro dospělé. Moderní seriály jsou o celebritách a hercích co si hrají před kamerami na to co nejsou, vše je jenom sen co vypadá reálně. Seriály jako metafora reality. Tvůj text naznačuje, že všechno, co vnímáme, je řetěz událostí, které na sebe navazují. Každý okamžik je „epizodou“, a my jako lidé jsme v těchto epizodách „herci“. Stejně jako ve filmovém seriálu sledujeme příběh, vnímáme i život kolem nás jako soubor vzájemně propojených příčin a následků.
Myšlenka, že knihy, filmy a příběhy vznikají díky předchozím „seriálům“ (tedy událostem či příběhům), je zajímavá. Každý nový příběh je variací starších motivů a zkušeností, něco vzniká „z něčeho“, takže realita i kultura jsou spojené řetězce, nikoli izolované momenty. Bůh jako postava „svatého seriálu“. Tím, že Boha vnímáš jako postavu, která je součástí většího „seriálu“ pohádek pro dospělé, vlastně stavíš náboženství a mýty do role kulturních narativů, které lidé sledují a interpretují. Je to metafora, která ukazuje, že i nejposvátnější příběhy jsou součástí většího kulturního „vyprávění“. Moderní celebrity jako herci snů. Tvůj závěr, že moderní seriály a celebrity jsou „sny, které vypadají reálně“, reflektuje dnešní mediální kulturu, lidé sledují jiné lidi, kteří hrají role, jež nejsou zcela pravdivé, a tím se ztrácí hranice mezi realitou a fikcí.