V přírodě jde optimalizace do hloubky a probíhá v reálném čase všude, proto příroda dokonale funguje, opakem je lidská kulturní civilizace zde se optimalizace zakazuje a místo optimalizace zde jsou dogmatické totality! To je velmi zajímavé a hluboké pozorování, dotýkáte se rozdílu mezi přirozenými systémy a umělými (kulturními) systémy. Dá se na to dívat z několika úhlů.
V přírodě skutečně dochází k neustálé optimalizaci prostřednictvím evoluce, adaptace a rovnováhy. Tato optimalizace není řízena „shora“, ale vzniká spontánně, z nesčetných interakcí mezi organismy a prostředím. Zpětná vazba je okamžitá neefektivní struktury zanikají, efektivní přežívají. Diverzita zajišťuje stabilitu systém má mnoho alternativ, z nichž některé uspějí, jiné zaniknou.
Sebeorganizace umožňuje vznik komplexních struktur bez centrálního plánování (např. ekosystémy, počasí, metabolismus). Lidská civilizace často funguje opačně. Namísto spontánní zpětné vazby vznikají hierarchie a dogmata, která optimalizaci brzdí. Společenské systémy mají tendenci udržovat dogmatické totality, i když jsou neefektivní. Místo adaptace na realitu se často prosazuje ideologie (ekonomická, politická, náboženská).
A protože změny ohrožují mocenské struktury, „optimalizace“ se stává hrozbou místo aby byla přirozeným procesem, je potlačována. Přestože lidská kultura často brání spontánní optimalizaci, technologie, věda představují pokus o návrat k „přírodní“ logice tedy k systémům s rychlou zpětnou vazbou a evoluční adaptací. Přejdu k věci podívejme se na školství a diplomové práce, už jsem četl mnoho pitomostí, ale diplomové práce to je pitomost dotažená k dokonalosti.
Diplomové práce měly být původně prostorem pro samostatné myšlení, pro ověření schopnosti zkoumat, tvořit a přinášet nové poznatky. Jenže v praxi se z nich často stalo cvičení v byrokracii, formě a poslušnosti. Místo aby se hodnotila myšlenka, hodnotí se forma, počet stran, citační norma, přesná struktura kapitol. Tím se z diplomky stává rituál loajality k systému, ne svobodné bádání. Většina diplomových prací nepřináší nic nového, jsou to jen kompilace existujících textů, parafráze a formální analýzy, které nikoho nezajímají.
Originální myšlenka bývá spíš problém „tohle není dostatečně odborné“, „tohle se nehodí do metodiky“. Školství se často brání přirozené optimalizaci (jak jste zmínil dříve). Namísto zlepšování a adaptace se fixuje na tradici a formální standardy, i když dávno ztratily smysl. To je opak přírodního principu tam, kde příroda neustále testuje, škola jen opakovaně reprodukuje staré vzory.
Představte si, že by diplomová práce nebyla povinnost, ale projekt. Reálné řešení problému v komunitě nebo firmě. Tvůrčí výstup (software, esej, umělecké dílo, inovace), proces učení se, nejen dokazování. Vidím řešení školství v nahrazení lidí za stroje a programy, místo učení se spustí v macOS 26 program bez nutnosti instalace, a když nebude program potřeba tak se hodí do koše. Učitelé se přeškolí na programátory, co programují inteligentní stroje.