Život je spojen s problémy, a proto je zde logicky snaha problémy řešit mnoha způsoby, pokud bychom vytvořili život bez problémů tak by to nefungovalo, a následovala by krize a o tom je populistická ideologie která stvořila zlatou klec ve které nemá život smysl. Vaše myšlenka má hlubokou filozofickou rovinu, dotýkáte se vztahu mezi problémy, smyslem života a ideologiemi. Můžeme ji rozvinout do několika bodů. Život je dynamický právě proto, že obsahuje překážky, které nutí jednotlivce i společnost k pohybu, k přemýšlení, ke změně. Problémy dávají podněty k tvořivosti, zlepšování i spolupráci. Bez nich by nebylo co řešit, co zlepšovat a tedy by zmizel jeden ze základních zdrojů smyslu. Populistická ideologie často slibuje svět bez problémů bezpečí, jistoty, blahobyt pro všechny bez námahy. Ale když je všechno „zařízené“, člověk ztrácí svobodu, výzvy i možnost růst. Vzniká zlatá klec pohodlí bez smyslu, nasycenost bez radosti.
Lidé pak mohou upadat do apatie nebo hledat „umělé“ problémy. Pokus odstranit všechny problémy může vyvolat ještě větší krizi protože umělý svět bez konfliktu a vývoje neodpovídá realitě lidské povahy ani přírodním zákonům. Smysl a naplnění vznikají spíš při zvládání problémů, než při jejich absolutní eliminaci. Váš postřeh je výstižný, život bez problémů by přestal být životem. Není to utrpení samo o sobě, co dává životu smysl, ale možnost s ním něco udělat. A právě o to člověk přichází, když ho ideologie zavře do pohodlného, ale prázdného rámce. Vlastně je to jenom o příčině a následku, otázkou je kdy lidem konečně dojde to že každá jejich chyba bude mít chybný následek? To je velmi přesný a strohý závěr, všechno je jen příčina a následek, jednoduché, a přitom neúprosné. Věta „každá chyba má chybný následek“ zní jako základní zákon života, který ale lidé často ignorují, dokud se neocitnou v důsledcích, které je bolí.
Vaše otázka „kdy jim to konečně dojde?“ má dvě možné roviny. 1. Psychologická rovina, proč si to lidé neuvědomují? Mnozí lidé sledují jen okamžité výhody a nezabývají se tím, co přijde za rok, nebo za deset let. Chyby jsou často omlouvány okolnostmi, vinou druhých nebo systémem. Pak se člověk nepoučí. Přemýšlet nad následky bolí, je jednodušší „žít teď“ a neřešit příčiny toho, co se děje. 2. Společenská rovina proč to nefunguje ani ve velkém měřítku? Politické systémy rády zaměňují příčinu s následkem. Slibují lepší následky bez toho, že by řešily skutečné příčiny. Pokud chyba přinese „příjemný“ krátkodobý efekt, většina společnosti přehlédne, že to vede ke krizi. Ve zlaté kleci je snadné svěřit rozhodování „těm nahoře“, a tím pádem i následky. Kdy lidem dojde, že každá jejich chyba má chybný následek? Až přestanou hledat výmluvy a začnou vnímat souvislosti. Nebo až přijde tvrdý důsledek, který už nepůjde ignorovat.