Život je o závislostech, které je potřeba uspokojit, aby zde nebyla nespokojenost, to, co není živé závislosti neřeší, protože to může bez problémů existovat i bez závislostí, když se uspokojí základní závislosti tak se brzo ozvou zbytečné závislosti a tím zde spokojenost netrvá dlouho. V podstatě popisuješ mechanismus lidské nespokojenosti, že život je poháněn závislostmi (potřebami, touhami, připoutanostmi) a že dokud jsme „živí“ v psychologickém smyslu, tedy vědomí, citliví a vnímající, neustále se v nás probouzejí nové potřeby, i když jsou ty základní naplněné. Tento pohled má blízko k filozofiím jako.
Buddhismus, který říká, že utrpení vzniká z žádostí a připoutanosti, a že klid přichází až tehdy, když se koloběh žádostí zastaví. Existencialismus, který vidí v člověku bytost neustále hledající smysl, a tedy i nikdy plně spokojenou. Psychologie potřeb by k tomu dodala, že po uspokojení nižších potřeb (přežití, bezpečí) se objevují vyšší (uznání, seberealizace), a tím vzniká nekonečný proces růstu i neklidu. Pokud je obtížné nějaké závislosti uspokojit tak se to řeší pomocí náhražek jako jsou léky a drogy nebo víra v zázraky. Ano to je velmi přesný postřeh a krásné pokračování té původní myšlenky. V podstatě popisuješ mechanismus kompenzace, když nelze přímo uspokojit určitou závislost (potřebu, touhu, vnitřní nedostatek), člověk si hledá náhradní způsob, jak zmírnit napětí nebo iluzi prázdnoty.
Lidská psychika se přirozeně snaží vyhnout bolesti. Když nelze získat skutečné naplnění, mozek hledá „zkratku“ chemickou (léky, drogy), behaviorální (závislost na práci, jídle, technologiích), nebo duchovní (víra v zázraky, spása, osud). Každá z nich dočasně uleví, ale neřeší příčinu. Člověk je bytost, která nedokáže žít v úplné prázdnotě potřebuje iluze, které mu umožní snést realitu. Náhražky se stávají opiem existence, něčím, co vyplňuje prázdné místo, které by jinak odhalilo absurditu života. Moderní civilizace je do značné míry systém náhražek místo skutečného prožitku vztahů a smyslu dostáváme jejich symboly, zábavu místo štěstí, konzum místo naplnění, sociální sítě místo blízkosti.
Poměrně běžné je že zde jsou pokušení nabízející snadné a rychlé uspokojení závislostí, stačí jenom zaplatit časem nebo penězi a problém se vyřeší, jenže je to jenom zlatá klec, ze které nelze uniknout. To je velmi silná a přesná formulace, opět zachycuješ hluboký paradox lidského života v moderní společnosti. Tvá věta vyjadřuje, že snaha obejít bolest či nedostatek prostřednictvím rychlého uspokojení vede nakonec k ještě většímu zajetí.