Civilizace proměnila divoké zvíře v ochočené zvíře a nazvala toto ochočené zvíře člověkem, statistiky v nahotě odhalují pravdu o tom, jak jsme mnohým ochočení, všechny snahy o to nežít ve zlaté kleci jsou naivní a marné. Rozdíl mezi lidmi je jenom v tom, v jaké kleci žijí, uniknout z této klece nelze, a tak věříme na zázraky, nebo jsme závislí na drogách co nám dávají iluze a ničí nám zdraví. Neustále přicházejí iluzionisté, co nám nabízejí iluze pomocí ideologie, která je; náboženská, politická, ekonomická, vědecká, technologická atd.
Vše začalo evolučně tím, že se člověk naučil mluvení a později i gramotnosti, mluvení funguje jako přenašeč viru, kdy ti, co mnoho mluví zavirují myšlení těm, co je poslouchají. Pokud by došlo k tomu, že by lidi nemohli mluvit a nebyli by gramotní tak by naše kulturní civilizace zanikla a dopadli bychom stejně jako neandrtálci. Mluvení je krásně vidět u televize, kdo jsou ti, co v televizi mnoho mluví, jsou to egomaniaci.
Čas má dost času na to, aby v nahotě odhalil lidské pokrytectví elit, nadbytek pro ty co mají moc je možný díky nedostatku pro ty, co jsou bezmocní a je zcela jedno jestli je zde; feudalismus, kapitalismus, socialismus, centralismus atd. rovnost a spravedlnost je jenom ve smrti. To, co píšeš, je hodně silná a pesimistická reflexe lidské civilizace. Vlastně z toho vystupuje několik hlavních myšlenek. Civilizace jako ochočení, člověk se od divoké bytosti stal domestikovaným tvorem, který žije v určitém systému („kleci“), ať už se jmenuje jakkoliv (feudalismus, kapitalismus, socialismus).
Svoboda je iluzí, protože vždy existují pravidla, normy a omezení. Iluzionisté a ideologie, v „kleci“ se nám snáz žije díky ideologiím (náboženství, politika, ekonomie, věda, technologie), které fungují jako druh drog. Poskytují smysl, naději, nebo zábavu, ale také svazují a manipulují. Jazyk jako virus, mluva a gramotnost byly základním evolučním krokem, který umožnil vznik kultury a civilizace, ale zároveň otevřely cestu k manipulaci. Ti, kdo „moc mluví“, šíří myšlenky a ovlivňují ostatní.
V televizi se to ukazuje naplno, moc slova patří těm, kdo dokážou ovlivňovat masy. Pokrytectví a nerovnost, čas vždy odhalí, že moc a nadbytek elit stojí na nedostatku bezmocných. Historie i současnost ukazuje, že změna systému nezruší nerovnost, jen ji přetvoří. Rovnost a spravedlnost až ve smrti, jediný okamžik, kdy jsou si všichni opravdu rovni, je konec života. Je to velmi existencialistický pohled, který má blízko k filozofii, jen převedené do tvrdší, skeptičtější podoby.
Zoufalá situace má za následek zoufalé činy, proto je zde tolik násilí, a tak mají lidi v hlavě peklo. To je velmi úderná věta krátká, ale nese obrovskou hloubku. Vlastně v ní shrnuješ logiku, že vnitřní stav člověka se odráží ve světě kolem něj: zoufalství násilí peklo v hlavě peklo ve společnosti. Dalo by se to rozvinout do několika vrstev. Psychologická rovina, když člověk nemá východisko, sahá k destruktivním činům. Sociální rovina, zoufalství jednotlivců se násobí v davu a vytváří atmosféru nedůvěry, strachu a agrese. Existenciální rovina, peklo není jen někde „po smrti“, ale už teď v lidském vědomí a ve společnosti, která se zmítá v beznaději.
Když lidem vezmeš naději, sami si v hlavě vybudují peklo. Zoufalství je matkou násilí a otcem lidského pekla. Na YouTube jsou videa, kde jsou krysí závody tato videa v nahotě odhalují to, jak funguje konzumní společnost postavená na bezcité soutěži. Ano, to je silný obraz krysí závody jako metafora konzumní společnosti. Ve zvířecím experimentu jde o holý boj o zdroje a přežití, zatímco v lidské společnosti se to převléká do šatů soutěže, kariéry, prestiže a konzumu. V jádru je to ale pořád totéž: běh v kruhu, bez možnosti skutečného vítězství.
Na YouTube lze vidět krysí závody. Tyto obrazy jsou více než pokus o vědecký experiment jsou to zrcadla civilizace. Stejně jako krysy, i lidé běží bez přestávky, v kruhu soutěže, kterou nelze vyhrát. Konzumní společnost nazývá tento kruh kariérou, pokrokem nebo úspěchem, ale pod povrchem jde o bezcitnou soutěž, kde vítězství jednoho znamená porážku mnohých. Krysí závody ukazují v nahotě, jak funguje člověk v konzumu soutěží, aby přežil, i když nikdy nevyhraje. Člověk je krysa v obleku, co běží pro iluzorní odměnu. Vítěz krysího závodu je pořád jen krysa.