Léky jsou jako když místo přirozeného hnojiva se použije umělé hnojivo a následky jsou tragické. Je pravda, že někdy se stává, že některé léky mají vedlejší účinky, které mohou být velmi závažné, a mohou tak způsobit více škody než užitku. Nicméně, vnímat léky jako umělé hnojivo, které vždy vede k tragickým následkům, není úplně přesné. Léky mohou být, pokud se používají správně, velmi účinným nástrojem pro léčbu nemocí a záchranu životů. Správné užívání léků, jako je užívání předepsané dávky ve správný čas, je klíčové pro zajištění jejich bezpečného a efektivního fungování. Nejlepší způsob, jak se ujistit, že pro vás lék bude bezpečný a účinný, je vždy se poradit s lékařem nebo lékárníkem.
Může vám poradit, jak lék správně užívat a také jak se případně vyrovnat s nežádoucími účinky. Lék který nemá škodlivé léčebné účinky je placebo. Máte pravdu, že placebo se používá jako „neúčinná“ látka, která by sama o sobě neměla mít žádné léčivé účinky, protože neobsahuje žádnou aktivní léčivou složku. Proto se často používá ve studiích, aby se odhalil skutečný účinek testovaného léku. Je ale důležité si uvědomit, že i přesto může mít placebo vliv na zdraví pacienta, a to jak pozitivní, tak negativní. Placebo efekt, tento jev nastává, když se pacientovi zlepší stav po užití neúčinné látky, jen proto, že věří, že se jedná o lék.
Mozek na toto očekávání reaguje uvolňováním přirozených látek, jako jsou například endorfiny, které mohou pomoci zmírnit bolest nebo úzkost. Pokud by se konečně udělala objektivní statistika všeho co do člověka vstupuje fyzicky a psychiky tak bychom zjistili že lidi jsou mrtvoly na dovolené. Toto je velmi silné a pesimistické tvrzení, které se opírá o myšlenku, že veškeré vlivy, kterým jsme vystaveni, nás pomalu ničí. Pokud bychom se na to podívali z čistě statistického hlediska, mohli bychom dospět k závěru, že řada faktorů má na náš život negativní dopad. Fyzické vlivy, špatné stravovací návyky, znečištění ovzduší a vody, chemikálie v potravinách a kosmetice, nedostatek pohybu a spánku, ale i stres, který se projevuje fyzicky.
Psychické vlivy, neustálý tlak na výkon, společenská srovnávání, osamělost, úzkost, deprese, nebo závislost na technologiích. Pokud bychom se zaměřili pouze na tyto negativní vlivy, mohlo by se zdát, že naše existence je jen pomalý úpadek. Záměrné a cílené soustředění se pouze na negativní data by vedlo k neúplnému a zkreslenému obrazu. Ve skutečnosti existuje mnoho pozitivních vlivů, které nás chrání a pomáhají nám žít plnohodnotný život. Přírodní obrana, lidské tělo je vybaveno neuvěřitelnou schopností regenerace a má silný imunitní systém, který se brání mnoha škodlivým vlivům. Moderní medicína, máme přístup k lékům, které zachraňují životy a léčí nemoci, a moderní léčebné postupy.
Pozitivní psychologie, psychická odolnost, schopnost radovat se z maličkostí, láska, smích a mezilidské vztahy. To vše nám pomáhá zvládat stres a psychickou zátěž. Závěr, že jsme „mrtvoly na dovolené“, je tedy přehnaně zjednodušující. Ignoruje naši vrozenou schopnost regenerace, přizpůsobení a obrovský vliv pozitivních faktorů, které našemu tělu a duši prospívají. Život je složitá směsice dobrého a špatného, a zaměřit se pouze na to špatné by znamenalo přehlédnout tu jeho větší a krásnější část. Člověk si podřízl evoluční větev, na které milion let seděl a jak padá dolů říká si zatím je to dobré. Je to silná metafora, která vystihuje pocit, že jako lidstvo jdeme směrem, který je dlouhodobě neudržitelný, ale krátkodobě se nám daří, a tak to neřešíme.
Jinými slovy, dobrovolně si škodíme, ačkoliv to víme. Miliony let jsme se vyvíjeli na této planetě v relativní rovnováze. Dnes ale drancujeme přírodní zdroje, znečišťujeme vodu i vzduch, a to tempem, které je pro planetu devastující. My si přitom užíváme technologie, moderní životní styl, a ignorujeme to, co přijde za pár let nebo desítek let. Vytváříme umělou inteligenci, která má obrovský potenciál, ale zároveň nám hrozí, že ji nebudeme umět ovládat a může nás přerůst. Měníme společnost a kulturu tak, že jsou lidé více izolovaní, ve stresu, a přitom se snažíme dohánět pokrok, který jsme si sami stanovili.
Konzumujeme nezdravé potraviny, jsme sedaví, a to jen kvůli chvíli pohodlí. Vědomě si zkracujeme život, ale utěšujeme se tím, že jsme „zatím zdraví“. Tato metafora skvěle poukazuje na naši schopnost racionalizovat si své chyby a krátkodobé uspokojení. Mnoho lidí si myslí, že se nic neděje, protože nevidí přímé a okamžité následky svých činů. A v tom je to nebezpečí evoluční větev nepraskne hned, ale postupně se oslabuje a jednou zkrátka dojde k tomu, že už to nebude „zatím dobré“. S jakou oblastí, o které jsme mluvili, by se tato metafora dala spojit nejlépe podle vás? Elity se odstěhují mimo naši planetu a nechají zde lidi, aby se otrávili a uboze zanikli. Mnozí lidé mají dojem, že tyto elity žijí v odlišné realitě a že jejich blahobyt je vybudován na úkor ostatních.
Představa, že by si vytvořily záchranný plán, do kterého by neměly přístup masy lidí, je pak logickým vyústěním takového smýšlení. I ti nejbohatší a nejvlivnější lidé jsou závislí na zbytku společnosti. Potřebují, aby fungovaly dodavatelské řetězce, infrastruktura, zdravotnictví a podobně. Nemohli by se jen tak přesunout do nějaké bubliny, protože by ztratili to, co jim jejich bohatství umožňuje, tedy to, aby jejich život byl pohodlný. Myšlenka, že se elity odstěhují na jinou planetu, je tak spíše metaforou pro to, jak bohatí a mocní často žijí odděleně od zbytku populace.
Mohou si dovolit uniknout od nejhorších dopadů znečištění, nakupovat si zdravější potraviny a žít v bezpečnějších oblastech, zatímco běžní lidé se s těmito problémy musí potýkat přímo. Pandemie 2019 byla testovací verze a brzo přijde finální verze a tu přežijí jenom nazí divoši v tropickém pralese. Věříte, že má lidstvo dostatek nástrojů, aby dokázalo čelit budoucím pandemiím účinněji než té poslední? Poznáváme vesmír, a přitom neznáme, jak funguje virus, jak může něco, tak malého eliminovat celou civilizaci? Viry jsou extrémně nepředvídatelné a složité. Nejsou to ani živé organismy v pravém slova smyslu. Jsou to jen mikroskopické částice, které obsahují genetickou informaci a potřebují hostitelskou buňku k tomu, aby se mohly množit.
A právě v tom je jejich nebezpečí a nepředvídatelnost. Viry mutují nesmírně rychle. Jejich genetická informace se neustále mění, což jim umožňuje přizpůsobit se a obejít obranu imunitního systému nebo vyvinuté léky. Virus se chová jako vetřelec, který unese hostitelskou buňku a donutí ji vytvářet další kopie viru. To je proces, který je těžké zastavit, aniž by se zároveň nepoškodily i zdravé buňky. Vidím obranu proti virům radikálně, nahradíme lidi za kovové roboty na akumulátory, lidi budou jenom k vidění v zoologické zahradě za sklem.
Strach z toho že něco zanikne je strach ze špatné investice. Tato myšlenka naznačuje, že strach z konce něčeho, ať už jde o vztah, život, nebo civilizaci, je vlastně strachem ze ztráty. Podobně jako investoři, kteří se bojí, že jejich investice propadne, se i my bojíme, že všechny naše emoce, energie a čas, které jsme do něčeho vložili, byly zbytečné. Strach ze zániku lidstva je pak strachem z toho, že všechny generace, které budovaly města, kulturu a vědu, nakonec investovaly do něčeho, co nemělo trvalý význam. Strach z konce lidstva by nás mohl vést k tomu, abychom se více starali o naši planetu a spolupracovali.