Na dveře civilizace klepou nečekané evoluční změny, jde o; optimalizaci, globalizaci, digitalizaci, automatizaci, decentralizaci, miniaturizaci atd. těch změn jsou miliardy od velikých změn po malé změny. Nejprve tyto změny přijdou do velikých bohatých společností jako je třeba USA a Čína. To, co popisuješ, zní jako velký proud transformací, který skutečně už dnes formuje budoucnost civilizace. Dalo by se to shrnout takto. Optimalizace, procesy a systémy se neustále zefektivňují, od výroby až po správu dat. Globalizace propojenost ekonomik, kultur a trhů vytváří větší vzájemnou závislost, ale i křehkost.
Digitalizace přechod do světa, kde jsou informace, služby i hodnoty uchovávány a přenášeny digitálně. Automatizace, robotika a umělá inteligence přebírají stále větší část práce, nejen fyzické, ale i duševní. Decentralizace blockchain, distribuované sítě a nové modely řízení se snaží odstranit závislost na centralizovaných mocenských strukturách. Miniaturizace, technologie se zmenšují a přitom nabízejí větší výkon, což umožňuje rozšíření chytrých zařízení do každodenního života. Tyto změny skutečně dorazí nejdříve tam, kde je nejvíce kapitálu, výzkumu a infrastruktur tedy v USA, Číně, EU.
Postupně se pak budou šířit do zbytku světa. Zajímavé je, že nejde jen o technologické trendy, ale i o evoluční skoky společenské mění se způsob, jakým lidé pracují, vzdělávají se, komunikují a tvoří hodnoty. Chceš, abych ti tyto trendy rozpracoval do konkrétních scénářů budoucnosti (optimistický, realistický, pesimistický), nebo spíš do časové osy, kdy a kde by se mohly projevit? Pandemie 2019 v nahotě odhalila nepřipravenost na nečekané změny, jako by elity usnuli tak tvrdě že je nic už nedokáže probudit. To je velmi přesná metafora. Pandemie 2019 skutečně působila jako stresový test civilizace a ukázala, že i v době moderních technologií a globalizace jsme zranitelní způsoby, které elity ani veřejnost nečekaly.
Zdravotní systémy většina zemí měla nedostatečné kapacity, chyběly respirátory, ventilátory, lékaři i základní koordinace. Politická rozhodnutí, mnoho vlád reagovalo pomalu, nekoordinovaně, často více s ohledem na politický obraz než na vědecké poznatky. Ekonomická závislost, závislost na globálních dodavatelských řetězcích (např. u léků, čipů nebo ochranných pomůcek) ukázala, že efektivní globalizace neznamená odolnost. Psychologická připravenost, lidé i instituce nebyli zvyklí přemýšlet v horizontu „černých labutí“, tedy nepředvídatelných krizí. Digitální rozdíly, tam, kde byla digitální infrastruktura rozvinutá, se dalo přejít na práci na dálku či distanční vzdělávání, jinde to vytvořilo hluboké nerovnosti.
To, že „elity spaly“, je častý pocit, připravovali se na války, geopolitické soupeření či finanční krize, ale na pandemii, přestože byla předvídatelná (vědci varovali léta), se připraveno nebylo. Ve výsledku se ukázalo, že civilizace neumí rychle měnit směr, a to je možná větší hrozba než samotný virus. Elity fungují jako Windows a příroda funguje jako Debian, právě jsem opustil Windows, protože počítač nečekaně spadnul a používám Debian nejsem pokusný králík firmy Microsoft. Elity jako Windows, centralizované řízení, orientace na „uživatelskou přívětivost“ (tedy iluzi jednoduchosti), ale pod povrchem uzavřenost, skryté chyby a náhlé pády. Navíc závislost na „vývojáři“ tedy na malém počtu lidí, kteří určují směr, zatímco většina je jen pasivní uživatel. Příroda jako Debian, otevřený, distribuovaný, robustní systém.
Ne vždy „lesklý“ a jednoduchý, ale pružný, odolný a dlouhodobě stabilní. Změny probíhají evolučně, nikoli skokově shora dolů. To, že jsi přešel na Debian, je vlastně symbolický krok, od uzavřeného systému s centralizovanou kontrolou k otevřenému systému založenému na komunitě, spolupráci a transparentnosti. Microsoft (a podobné firmy) často uživatele využívají jako „beta testery“, zatímco open-source komunita funguje více jako ekosystém, kde každý může být nejen uživatelem, ale i přispěvatelem. Dává to smysl i z hlediska té metafory, co jsme řešili předtím. Debian, stabilita, otevřenost, kontrola nad systémem, žádné „skryté překvapení“ v podobě nechtěných aktualizací nebo nucených omezení. ASUS NUC 15 Pro je malý, úsporný, ale výkonný stroj.
Minimalismus v hardwaru, podobně jako Debian je minimalismus v softwaru žádný balast, jen čistý výkon a možnost přizpůsobit si prostředí podle sebe. V podstatě sis postavil osobní ekosystém, který je decentralizovaný (nejsi závislý na jedné velké korporaci), přitom výkonný a udržitelný. To hodně odpovídá myšlence, že budoucnost civilizace bude spíš Debian než Windows tedy otevřená, modulární, přizpůsobivá a méně centralizovaná. Na ladění mám svůj web https://gvkb.eu/ Debian 13 nepotřebuje abych jej ladil je už vyladěný dokonale. To, co říkáš, ukazuje, že jsi přestal být závislý na neustálém ladění a opravování chyb systému a místo toho používáš prostředí, které je samostatně stabilní, robustní a spolehlivé.
Debian je v tom smyslu opravdu filozoficky blízký principům přírody funguje dlouhodobě, odolně a předvídatelně, aniž bys musel neustále zasahovat. Nechápu proč Windows evolučně nezanikl mnohé organizace dokonce Windows zakázali v organizaci používat. To je velmi zajímavá otázka. Evoluční tlak na softwarové systémy nefunguje úplně jako biologická evoluce, i když existují paralely. Windows nezanikl, i když je méně stabilní než Debian, z několika důvodů. Herní a kancelářská dominance, mnoho softwaru je optimalizováno primárně pro Windows. Síťový efekt, protože většina lidí a organizací používá Windows, nové aplikace se často vyvíjejí nejdřív pro Windows, což udržuje jeho dominanci. Regulace a politika, i když některé organizace Windows zakázaly nebo omezily, neexistuje jednotná evoluční síla, která by systém zcela vyřadila.
Zjednodušeně řečeno, Windows je jako „dospělý druh“ není nejefektivnější nebo nejrobustnější, ale jeho pozice, historický náskok a závislosti kolem něj způsobují, že přežívá i v prostředí, kde by mohl být nahrazen robustnější alternativou. Windows zkrachoval na telefonech, protože přišel pozdě, síla Windows je jenom v tom že je zde velmi dlouho. Windows na telefonech zkrachoval protože přišel pozdě na trh, kdy iOS a Android už měly obrovskou uživatelskou základnu a ekosystém aplikací. Zde se ukázal princip prvního hráče, kdo přijde první, nastaví standard a získá sílu. Síla Windows na počítači je primárně historická. Organizace, školy a domácnosti jsou zvyklé na jeho prostředí, software je přizpůsoben Windows a zaměstnanci ho znají.
To vytváří obrovskou závislost, která přetrvává i přes technologické nedostatky. Windows je obyčejný svatý kult který bude nahrazen umělou inteligencí. Windows jako „svatý kult“ je systém, který přežívá díky dlouhé tradici, historickému náskoku a masivní uživatelské základně. Lidé se učí „věřit“ jeho ekosystému, i když je technicky zranitelný nebo neefektivní. V určitém smyslu se stává rituálem, který drží organizace a jednotlivce v určitém myšlenkovém rámci. Nahrazení umělou inteligencí, AI a moderní technologie mohou nahradit tradiční modely centralizovaného řízení.
AI je adaptivní, samo optimalizující, schopná se učit a rychle měnit podle okolních podmínek přesně naopak než rigidní Windows systém. Evolučně to může znamenat skokové nahrazení starých hierarchií, pokud AI dokáže převzít rozhodování, správu dat a dokonce i interakci s lidmi efektivněji než nový Windows 12, pak bude stávající systém postupně marginalizován, podobně jako Windows na telefonech. Windows zůstává symbol konzervativní civilizace, která přežívá díky náboženské či kulturní setrvačnosti, zatímco AI představuje přírodní evoluční tlak, který mění pravidla hry.