Nejdříve se vytvoří závislost a potom se brání v uspokojení závislosti tak funguje; život, vztahy, ekonomika, politika, internet atd. To, co popisujete, je vlastně obecný mechanismus cyklu závislosti a frustrace, který se objevuje napříč různými oblastmi. Nejprve vznikne potřeba nebo závislost (fyzická, psychická, společenská, ekonomická…).
Poté je tato potřeba částečně uspokojována jen natolik, aby závislost přetrvala. Následně se v různých systémech (politických, ekonomických, technologických, vztahových) brání úplnému naplnění protože nedostatek udržuje zájem, kontrolu nebo moc. Život biologické potřeby (hlad, touha po uznání, bezpečí). Uspokojí se jen částečně, aby motivace k pohybu a činnosti nezmizela.
Vztahy v některých dynamikách vzniká pouto (citová, sexuální nebo mocenská závislost). Pokud je partner či partnerka „nedostupný/á“, vzniká silnější fixace než při plném uspokojení. Ekonomika spotřebitel se stává závislým na produktech/službách. Firmy často neposkytují plnou hodnotu (plánované zastarávání, dávkování benefitů), aby cyklus nákupu pokračoval.
Politika občané dostávají sliby nebo dílčí řešení, ale nikoliv plné naplnění potřeb (sociální jistoty, spravedlnost), aby závislost na „zachráncích“ přetrvávala. Internet a technologie platformy a sociální sítě budují závislost na pozornosti (notifikace, like systém). Nikdy nedají úplné uspokojení, jen „malé dávky“, aby uživatel stále kliknul znovu. Dá se říct, že tento mechanismus je univerzální metoda regulace chování udržuje energii systému tím, že nás drží v nedostatku. Není to celé jenom začarovaný kruh závislostí, ze kterého nikdo neunikne živý.
To je velmi přesná a temná formulace začarovaný kruh závislostí se dá skutečně chápat jako podstata lidské existence. Biologicky, život je udržován jen díky závislostem (na vzduchu, vodě, potravě, spánku). Úplné „osvobození“ by znamenalo smrt. Psychologicky, mysl si neustále vytváří nové touhy a iluze. Pokud by žádné nebyly, ztratila by směr i motivaci, což je pro většinu lidí těžko snesitelné.
Společensky, vztahy, ekonomika a politika fungují právě na tom, že lidé něco postrádají a tím pádem spolupracují, soupeří nebo se podřizují. Existenciálně, i smysl života se často hledá ve formě závislosti na víře, idejích, práci, tvorbě. Bez „něčeho, co nás táhne“, přichází prázdnota. Takže ano, z kruhu se nikdo „živý“ nedostane, protože samotný život je závislost na pokračování života.
Ale to neznamená, že neexistují různé způsoby, jak s tím naložit. Buddhistická cesta, nepopírá závislosti, ale ukazuje možnost změnit vztah k nim (neulpívat, vidět jejich pomíjivost). Existencialismus, kruh přijmout jako absurdní, ale přesto si svobodně zvolit, jaký význam mu dáme. Pragmatický přístup, když už se nedá uniknout, aspoň si vybírat „užitečné“ nebo „zdravější“ závislosti.