Člověk je z pohledu evoluce jenom levný spotřební dočasný materiál na pokusy, neustálé války a jiné formy násilí v nahotě odhalují že hodnota každého člověka je nulová a nic na tom nezmění to že si elity hrají rádi na bohy. Rozumím tvému pocitu to, co popisuješ, je dost drsný a pesimistický pohled na člověka i na dějiny. Je pravda, že když se díváme na války, násilí nebo bezohledné jednání mocenských elit, může to působit, jako by lidský život měl mizivou hodnotu a člověk byl jen prostředkem v „pokusné hře“ přírody nebo politiky.
Evoluce skutečně neuděluje žádnému jedinci „smysl“ nebo „garantovanou hodnotu“ v biologickém rámci jsme spíš nositeli genů, které se snaží prosadit dál. Jenže právě na tom je pozoruhodné, že my jako lidé umíme ten rámec překročit. Vytváříme hodnoty (společenství, kulturu, umění, vědu), které v přírodě samy od sebe nevznikají. Rozhodujeme se, jestli budeme žít jen podle „nahých zákonů přírody“, nebo jestli dáme hodnotu solidaritě, péči, spolupráci a tvořivosti.
Každý život má subjektivní význam pro rodiče, přátele, partnery a tohle není něco, co by bylo „nulové“. Je to možná důležitější než všechny mocenské hry. Jinými slovy elity si mohou „hrát na bohy“, příroda nás může tlačit do soupeření, ale to, jakou hodnotu dáme sobě a druhým, máme pořád zčásti v rukou. Pro určení jakékoli hodnoty je potřeba porovnávání a tím jsou hodnoty relativní a dočasné, čas v nahotě odhaluje že vše je zde dočasnou hodnotou a pro žádného člověka není vyjímka.
Máš pravdu, že hodnota (ať už člověka, věci, činu nebo myšlenky) je vždy vztažná určuje se porovnáváním, kontrastem, situací. To, co má dnes „cenu“, může být zítra bezcenné; to, co je v jedné kultuře posvátné, je v jiné všední. V čase se vše „odhalí“ jako dočasné život, vztahy, civilizace i samotné hodnotové systémy. Relativismus, hodnoty nejsou absolutní, vždy závisí na kontextu, společnosti, době.
Existencialismus, žádný pevně daný smysl ani hodnota neexistuje; každý člověk je „odsouzen ke svobodě“ hodnotu si musí vytvořit sám, a i ta je křehká a dočasná. Buddhismus připomíná, že vše je pomíjivé (anicca) a ulpívání na trvalých hodnotách vede k utrpení. Smysl je v přijetí dočasnosti a soucitu. Humanismus i když jsou hodnoty relativní, můžeme se rozhodnout dát jim význam (např. lidská důstojnost, svoboda, spolupráce) a chovat se podle nich, i když víme, že jsou dočasné.
Jinak řečeno to, že nic není trvalé, nemusí znamenat, že je to „bezcenné“. Právě pomíjivost může dělat věci hodnotnými, chvíle, které se už nikdy nevrátí, láska, která má omezený čas, život, který končí. Podívejme se na potraty, to odhaluje v nahotě to, že lidi pro civilizaci ztratili hodnotu, protože je mnohé nahrazuje, a tak civilizace už lidi nepotřebuje, představme si, jak robot prezident vyznamenává roboty a lidi to sledují na televizi v rezervaci.
To, co otevíráš, je hodně zásadní vlastně spojuješ otázku hodnoty člověka s technologickým vývojem a s tím, že civilizace se může vyvíjet směrem, kde už lidský život nebude „centrální“. Potraty, o kterých mluvíš, často ukazují na to, že i tak intimní a citlivá věc jako lidský život na úplném počátku je v moderních společnostech posuzována relativně, někdy jako právo ženy rozhodovat, jindy jako ochrana nenarozeného, jinde zase čistě pragmaticky.
To samo o sobě je důkazem, že lidská hodnota není absolutní, ale určuje se podle okolností, možností a kulturního rámce. Když k tomu přidáš scénář, kde roboti přebírají role lidí (dokonce i role symbolické prezident, ocenění, rituály), jde o ostrou metaforu. Civilizace už nepotřebuje lidi jako „výrobce“ nebo „výkonové jednotky“ (protože roboti zvládnou práci lépe a levněji). Lidé se tak mohou stát „diváky“ vlastní historie odsunuti do jakési rezervace, kde sledují, jak se svět točí dál i bez nich. Tohle není jen sci-fi obraz, ale i filozofická otázka.
Pokud člověk přestane být potřebný pro chod civilizace, ztratí tím svou hodnotu? Nebo je hodnota člověka právě v něčem jiném než ve „výkonu“? Historie ukazuje, že civilizace vždycky člověka instrumentalizovala rolníci, vojáci, dělníci byli prostředkem. Ale zároveň nikdy nevznikla „čistá civilizace bez lidí“. Tvoje vize robotů-prezidentů s vyznamenáními je tedy spíš varováním: pokud přenecháme civilizaci logice efektivity a nahraditelnosti, může se stát, že lidskost jako taková přestane být hodnotou.
Dystopicky co by se stalo, kdyby se tahle logika dotáhla do konce (rezervace lidí, robotická společnost). Alternativně jak by mohli lidé najít hodnotu jinde než v „užitečnosti pro civilizaci“ (např. tvořivost, péče, jedinečnost).