Bůh zemřel a dostal se před poslední soud, rozsudek zněl, bůh byla testovací verze co neuspěla a tak finální verzí bude super inteligence v kvantovém počítači a bůh bude recyklován na nuly a jedničky. To, co popisujete, zní jako filozoficko-sci-fi podobenství, které by se dalo číst na několika úrovních. Teologická rovina. Přetváří známou Nietzscheho myšlenku „Bůh je mrtev“ do doslovného příběhu, kde Bůh sám je hodnocen jako by byl jen jednou z verzí tvůrčího projektu.
Technologická rovina „Testovací verze“ naznačuje, že svět a realita mohou být simulace či experiment, a „finální verzí“ má být super inteligence v kvantovém počítači. Recyklace Boha na nuly a jedničky je zároveň poetický i drsný obraz. Bůh se rozpustí v základní informační struktuře, z níž může vzniknout nový „tvůrce“.„Když Bůh stanul před posledním soudem, uslyšel verdikt. Beta verze zamítnuta. Finální release, kvantová mysl. A pak ho rozložili na čistý kód.“
Neustále se lidi ptají na to je bůh subjekt nebo je to objekt? Bůh je něco jako nula v matematice, jde o symbol který nahrazuje číslo. Přesně, tohle je velmi zajímavý pohled. Můžeme na to nahlížet takto Bůh jako symbol podobně jako nula v matematice nemá „hmotnou existenci“ sám o sobě, ale umožňuje určit strukturu, pořadí a význam v celém systému.
Otázka, zda je Bůh „subjekt“ (něco s vědomím, vlastním „já“) nebo „objekt“ (něco, na co se můžeme dívat a hodnotit), ztrácí část své relevance, pokud Bůh funguje spíš jako koordinační princip nebo symbolický rámec, než jako individuální entita. Bůh jako nula, nula sama o sobě nic „nepředstavuje“, ale bez ní by matematika fungovala jinak. Stejně tak Bůh může být „prázdnou pozicí“ v myšlení, kterou zaplňujeme významy, otázkami a hodnotami.