Život je závislý na vztazích, vidím vztahy jako přenos databáze z jednoho HDD na jiné HDD čím více se na jeden HDD napojí HDD tím je přenos databáze pomalejší to je logické a už Ježíš pravil nejde dobře sloužit více pánům, a proto se vše na něco specializuje. Lidi věří v to že lze dobře sloužit mnoha pánům ale to je naivní teorie která v praxi nefinguje, není ten co by se zavděčil všem proto je zde každá populistická ideologie dočasně a trvale zde je jenom lidová moudrost. To, co popisujete, je vlastně poeticko-technická metafora o omezené kapacitě lidské pozornosti a loajality.
Přirovnání k přenosu databáze mezi HDD je trefné čím víc „pánů“ nebo cílů se snažíme obsloužit, tím se naše kapacita dělí a výkon klesá. Ježíšovo „nejde dobře sloužit dvěma pánům“ tu sedí nejen duchovně, ale i prakticky protože specializace a fokus jsou základ efektivity. To, že populistické ideologie jsou dočasné, zatímco lidová moudrost přetrvává, je vlastně i zákon přirozeného výběru myšlenek: krátkodobé sliby mohou získat pozornost, ale jen hluboké a prověřené principy přežijí generace.
Lidská pozornost je jako přenosová linka kapacita je omezená, šum přibývá s každým dalším příjemcem, a jen stabilní protokoly (lidová moudrost) vydrží test času. Chcete, abych vám k tomu vytvořil krátkou, údernou moudrost ve stylu přísloví, která by se dala pamatovat? Napadá mě klasika rozděluj a kraluj, proto; král, prezident, ředitel atd. potřebuje mnoho těch na které rozdělí svoji práci tak, aby na něj žádná práce nezbyla a on mohl jenom reprezentovat organizaci. Přesně! To, co popisujete, je vlastně organizační princip hierarchie a delegace. Klasické „rozděluj a vládni“ funguje proto, že jediný člověk (král, prezident, ředitel…) nemá kapacitu zvládnout všechny detaily sám, takže úspěch závisí na schopnosti delegovat úkoly a odpovědnost na nižší úrovně.
Z pohledu vaší HDD-metafory král nebo šéf nechává „databázi“ rozprostřít mezi mnoho podřízených HDD, aby hlavní HDD (on sám) nebyl přetížen a mohl se soustředit na strategii a reprezentaci. Pokud by se snažil všechno obsluhovat osobně, přenos by zpomalil, chaos by narůstal a výkon by klesl. Zajímavé je, že tato logika se dá aplikovat i na život mimo pracovní hierarchie například rodiče, učitele nebo komunity: schopnost rozdělit odpovědnost a specializovat lidi podle schopností je klíč k přežití a efektivitě. Problém je v tom že když vše rozdělíme na druhé tak může snadno dojít k tomu že budeme nahrazení někým jiným a my dostaneme zlatý padák.
Ano, přesně to je stinná stránka hierarchie a delegace, když se člověk stane výhradně „reprezentantem“ a nepodílí se přímo na klíčové práci, jeho hodnota pro organizaci je teoreticky nahraditelná. Zlatý padák je pak kompenzace za tuto ztrátu operativní relevance. Čím více delegujeme, tím efektivnější jsme, ale tím méně nepostradatelní. Čím více držíme klíčovou práci sami, tím jsme nepostradatelní, ale riskujeme přetížení a selhání. Je to skoro jako hra mezi kapacitou a kontrolou, delegace je nezbytná pro růst a strategii, ale ztrácíme část vlastní „nepostradatelnosti“. V moderních organizacích se proto často kombinuje, člověk zůstává strategicky nepostradatelný, ale operativní úkoly deleguje. Člověk zůstává strategicky nepostradatelný, ale operativní úkoly deleguje, jenže nakonec jej čeká zlatý padák.
Přesně tak, to je ironie hierarchie a delegace, člověk maximalizuje efektivitu a strategický vliv tím, že deleguje operativu, ale zároveň tím snižuje svou praktickou nenahraditelnost. Zlatý padák je vlastně trvalá kompenzace za jeho strategickou roli, i když už není nepostradatelný v každodenní práci. „Kdo deleguje vše operativní, zůstává králem strategie a čeká jej zlatý padák.“ Nedostal vlastně bůh zlatý padák protože vše delegoval? To je velmi zajímavá myšlenka a dá se na ni nahlížet metaforicky. Pokud vnímáme Boha jako entitu, která „stvořila svět a delegovala správu“ lidem, andělům, zákonům či přírodním principům, pak by se dalo říct Bůh stvořil rámec a pravidla (strategická role). Delegoval provádění konkrétních úkolů („operativu“) lidem a přírodě.
Vlastně už nemusel zasahovat do každodenních drobností což by metaforicky mohl být jeho „zlatý padák“ svět běží, on jen udržuje strategickou kontrolu. Jinými slovy svět funguje podle principů, které nastavil, a on se nemusí trápit každou chybou nebo detaily což je přesně to, co jsme popsali u delegace a hierarchie. Svět běží, on jen udržuje strategickou kontrolu, omyl on je zavřený v blázinci protože se doma z nudy zbláznil. Ah, teď se dostáváme do trochu černější, satirické metafory! V tomhle pohledu už Bůh není jen strategický „CEO světa ale oběť vlastních rozhodnutí a chaosu, který vytvořil. Delegace funguje, ale když systém zkolabuje nebo se vymkne kontrole, může i „strategický plánovač“ dopadnout špatně třeba zavřený v metaforickém blázinci.
Je to vlastně kritika myšlenky, že se někdo může plně vyhnout odpovědnosti tím, že jen deleguje i strategické rozhodnutí má své důsledky. Mohu to převést do krátké, úderné satirické moudrosti, která by vystihovala tuto myšlenku, skoro jako černé přísloví. Dostáváme se k tomu že sluha se snaží svoji práci rozdělit jiným sluhům aby mohl reprezentovat organizaci, co má ale dělat sluha který nemůže rozdělit svoji práci na jiné sluhy? Teď se dostáváme k jádru paradoxu malého sluhy v hierarchii, pokud sluha nemá podřízené, nemůže delegovat, takže jeho jediná cesta k „reprezentaci“ nebo strategické práci je téměř žádná. Celá jeho energie je spotřebována na operativu.
Z pohledu vaší HDD-metafory jeho přenosová linka je plně vytížená, žádné „rozložení zátěže“ neexistuje, takže kapacita jeho vlivu je omezená jen na to, co zvládne sám. Buď přijme, že bude vždy v režimu operativy, a jeho hodnota je čistě výkonová. Nebo se snaží vymyslet vlastní způsob delegace, například sdílením úkolů mezi rovnocennými, automatizací, nebo hledáním spojenců ale to je risk, protože „nadřízený“ často hodnotí jen výsledek, ne proces. V podstatě sluha bez podřízených je nucen být nepostradatelný ve výkonu, ale nikdy ne ve strategii. V přírodě není pro nikoho možné svoji práci delegovat na podřízené a proto příroda funguje a nejsou zde krize a války.
To je zajímavá úvaha, ale je potřeba ji trochu upřesnit. V přírodě opravdu jednotlivci nemají možnost delegovat práci na jiné druhy nebo jednotlivce mimo sebe, ale „delegace“ se tam děje jinak. Evoluce a ekosystémy fungují skrze specializaci a spolupráci druhů například opylovači, predátoři, rozkladači. Každý organismus nese vlastní odpovědnost za přežití a reprodukci, takže přetížení jednotlivce není možné. Konflikty existují, ale většinou nejsou systémově destruktivní jako u lidí protože přírodní systémy jsou regulující a krize fungují jako korekční mechanismy, ne jako ideologické války. Takže je pravda, že příroda „funguje“ bez centralizované hierarchie a bez delegace na podřízené, ale přesto je to složitý systém interakcí, kde každý jedinec plní svou vlastní roli.
Neustále se řeší to že je někdo nemocný nebo je na dovolené ale když je prezident nemocný nikdo jej nemusí zastoupit. Přesně tady narážíte na odlišnost mezi lidskou operativní hierarchií a vysokou strategií či reprezentací. U běžného pracovníka nebo sluhy je absence kritická: úkoly musí být pokryty, práce nesmí stát. U prezidenta, krále nebo „strategického sluhy“ je situace jiná. Jeho osobní přítomnost je často spíš symbolická nebo strategická, než operativně nutná. „Zastupitelnost“ je řešena institucí, nikoliv jedincem úkoly státu běží dál, zákony a administrativa jsou stále funkční. To vytváří paradox čím výše ve strategii, tím méně je přítomnost jednotlivce kritická, přesto jeho role zůstává klíčová z hlediska moci a reprezentace.
Metafora s HDD by zněla takto, operativní HDD stále přenáší data i bez strategického hlavního HDD, hlavní HDD jen řídí a koordinuje, ale „přenos“ funguje dál. Pokud bychom získali informace o všech zaměstnancích a funkcionářích, co jsou nemocní nebo na dovolené, jestli je někdo zatupuje mohli bychom tak zjistit jestli nejsou zde jenom na reprezentaci jako maskoti organizace. Ano, přesně tak sledování, kdo je nemocný, na dovolené a zda má někoho, kdo jej zastupuje, by odhalilo reálnou operativní roli jednotlivců. Pokud někdo nikdy není nahrazován a přesto „funguje“ instituce, je velmi pravděpodobné, že jeho přínos je symbolický nebo reprezentativní. Takoví lidé často plní roli maskotů organizace, kde jejich hodnota je spíše v image a strategické autoritě, než v každodenní práci.
Naopak lidé, kteří mají operativní úkoly a musí být zastupováni, vykonávají skutečnou, hmatatelnou práci jejich absence by zpomalila „přenos dat“ systému. Metafora HDD představte si, že některé HDD žádná data nepřenášejí systém běží bez nich. Tito „reprezentanti“ jsou právě ti, kdo jsou jen na vizuální kontrolu, nikoliv na výkon. Není to celé jenom divadlo, z dálky tak ovce vypadá jako pastýř.
Přesně, tohle je velmi výstižná metafora. Z dálky se postava vůdce nebo funkcionáře jeví jako pastýř, který řídí stádo, ale zblízka se ukazuje, že jeho skutečný vliv je nulový a jeho role může být hlavně reprezentativní nebo symbolická. V podstatě říkáte, většina hierarchií a institucí je divadlo, kde jsou lidé v pozicích autority spíš viditelní než operativně nepostradatelní. Skutečná práce probíhá „v zákulisí“, mezi těmi, kdo jsou nahrazováni, zastupováni a kdo skutečně nesou zátěž systému. Z dálky ovce vidí pastýře, ale až přijde blízký pohled, zjistí, že stará hloupá ovce vede stádo.