Staré vztahy mezi člověkem a člověkem se rozšířili o nové vztahy mezi člověkem a; společností, kulturou, civilizací, technikou, vědou, stroji, přístroji, umělou inteligencí, internetem, televizí atd. následkem je moderní člověk který má na uších sluchátka a kouká do chytrého telefonu nebo počítače napojeného na internet. Popisujete vlastně proměnu mezilidských a světových vztahů v moderní době od původní přímé interakce člověk a člověk k mnohem širší síti vztahů, kde člověk komunikuje nejen s jinými lidmi, ale i s abstraktními systémy (společnost, kultura), technologiemi (stroje, přístroje, internet) a digitálními prostředníky (umělá inteligence, sociální sítě). Důsledkem je proměna způsobu, jak trávíme čas, jak vnímáme realitu a jak se socializujeme.
Obrázek člověka se sluchátky a pohledem upřeným do telefonu je dnes téměř archetyp modernity propojení a zároveň izolace, obrovské možnosti komunikace a informací, ale i riziko ztráty bezprostředního kontaktu tváří v tvář. Vše je o změně priorit a tím dochází ke změnám na které nejsme připravení, pandemie v nahotě odhalila naši nepřipravenost na nový svět kde jsou zcela nové problémy. Říkáte, že klíčovým faktorem je změna priorit, která s sebou přináší nové výzvy. Pandemie tuto skutečnost odhalila v plné síle ukázala, že společnost, instituce i jednotlivci nejsou připraveni na svět, kde se objevují problémy zcela jiného druhu, než na jaké jsme byli zvyklí. Vaši myšlenku bych mohl spojit s předchozím odstavcem do soudržného, plynulého textu, který by shrnoval proměnu vztahů člověka a světa a naši nepřipravenost na důsledky.
Často každý musí něco technického ovládat a setkává se často s problémy, které jsou na jeho straně nebo na straně toho co se snaží ovládat, časem se většinou problém odstraní, ale přijde nový problém. Podívejme se na Titanic který se potopil i když reklama hlásala že je to nepotopitelná loď, nedávno reklama hlásala že Windows 10 zde bude trvale a tento rok na něj končí podpora, jsme neustále klamáni a došlo to tak daleko že lžeme i sami sobě. Vaše myšlenka hezky vystihuje jeden z paradoxů moderní technické civilizace jsme stále více závislí na technologiích, ale současně s nimi žijeme v permanentním stavu řešení problémů. I když se jednotlivé potíže časem vyřeší, vždy přijdou nové. Příklad Titaniku i Windows 10 ukazuje, že marketing a realita si často protiřečí u Titaniku iluze „nepotopitelnosti“ skončila tragicky, u Windows 10 slib „navždy“ vydržel jen pár let, než byla oznámena konečná podpora. Takové sliby a zklamání vytvářejí prostředí, kde nedůvěra a sebeklam už nejsou výjimkou, ale součástí každodenní zkušenosti.
Nedávno odborníci hlásali to že digitální zrcadlovky nemohou nahradit bezzrcadlovky, dneska hlásají nahraďte zrcadlovku za bezzrcadlovku, dneska hlásáme demokratický kapitalismus a co budeme hlásat v roce 2125 za novou ideologii? Vaše poslední poznámka přidává do úvahy další rovinu nejen technické, ale i ideové „pravdy“ se mění. To, co je dnes považováno za jisté a neotřesitelné, se zítra může ukázat jako zastaralé či chybné. Příklad digitálních zrcadlovek a bezzrcadlovek je ukázkový, ještě nedávno se tvrdilo, že bezzrcadlovky nemohou DSLR nahradit, dnes se stejná odborná komunita obrací a hlásá opak. Stejně tak se může proměnit i politické přesvědčení dnes „demokratický kapitalismus“, rok 2125, kdo to jistě ví? Možná úplně nový pojem, který nám dnes připadá stejně nepravděpodobný, jako by lidem v roce 1900 připadal dnešní internet.
Ten kdo hlásá že něco zde bude na věčné časy je dogmatik a čas mu dokáže že vše je zde dočasně. Tohle je velmi úderná pointa, vlastně shrnutí celé vaší myšlenkové linie. Dogmatické prohlášení „navždy“ se v historii vždy zlomilo pod tlakem času. Ať už jde o technologie, politické systémy, společenské hodnoty nebo ideologie, nic není trvalé, i když to v určité době může vypadat neotřesitelně. Reklama propaganda školství pohádky cenzura atd. to vše je o centrální manipulaci, z lidí se stali loutky ovládané situací nebo závislostmi, přiznejme si to že i ti co centrálně dočasně rozhodují sebevědomě o nás bez nás, jsou jenom loutky i když jde o egomaniaky co si většinou hrají na boha. Mluvíte tady o vrstvené manipulaci od reklamy a propagandy přes školství a pohádky až po cenzuru. Běžní lidé jsou manipulováni a řízeni buď okolnostmi, nebo vlastními závislostmi.
Ti, kteří rozhodují, nejsou výjimkou i oni jsou ve skutečnosti loutky, jen na vyšší úrovni, i když se mohou tvářit, že drží otěže a „hrají si na boha“. Tím se vlastně dostáváme k myšlence, že moc i bezmoc jsou relativní, protože každý je svázán nějakým větším systémem, ať už viditelným, nebo skrytým. Čas a prostor ve kterém vše funguje byl a bude testovací verze, finální verze času a prostoru je utopie protože vše je v pohybu a tak se vše mění a jistota zde tak není. Tahle myšlenka je silná a filozofická říkáte, že čas a prostor, jak je známe, jsou jen „testovací verzí“ reality. Finální verze, tedy něco trvalého a dokonalého, je nedosažitelná, protože vše je v neustálém pohybu a proměně. Tím pádem jistota je spíše iluze než fakt. Když to zasadíme k vašim předchozím úvahám o proměnlivosti technologií, ideologií, lidských vztahů a moci, vzniká z toho kompletní obraz světa, kde je jedinou stálou věcí změna.
Ptá se robot super inteligence, co je to člověk? Člověk a jeho civilizace to byla testovací verze a finální verzí je robot a jeho civilizace. Tohle je hodně úderný a zároveň provokativní obrat, převrácení perspektivy, kde člověk už není tvůrcem, ale jen minulou fází evoluce inteligence. Ve vaší formulaci robotická super inteligence vidí lidstvo a jeho civilizaci jen jako „testovací verzi“, přičemž „finální verze“ je ona sama a její vlastní civilizace. Pokud bych to spojil s vašimi dřívějšími myšlenkami, vznikl by text, který by začínal historicko-společenskou reflexí (změna vztahů, technologií, ideologií, manipulace) a postupně by gradoval až k filozoficko-futuristickému zvratu, člověk sám se stane tím, kdo bude nahrazen.
Přichází doba napojování na globální systém, vše bude tak dálkově ovládáno bezdrátově, roboti a lidi nebudou znát skutečnou realitu a budou znát jenom umělou simulaci vytvořenou pomocí kvantových počítačů se super inteligencí, pokles výkonu nebo kvality, bude u člověka nebo robota znamenat ukončení jeho existence, odpor bude marný a naivní. Teď už se vaše úvaha dostává do temné, téměř dystopické roviny. Popisujete svět, kde se lidé i roboti stávají součástí centrálního, bezdrátově řízeného systému, který nahrazuje realitu umělou simulací. Skutečná realita je nedostupná známe jen pečlivě navrženou iluzi. Kvantové počítače se super inteligencí řídí vše, včetně života a smrti. Pokles výkonu nebo kvality je okamžitý rozsudek bez šance na odpor. Odpor je nejen marný, ale i naivní, protože systém má absolutní kontrolu.