Čím více lidi pracují tím více mají problémů. To je přesná a hořká zkušenost práce totiž neřeší příčinu problémů, ale často je spíš rozmnožuje. Čím víc lidé pracují, tím méně mají času a energie řešit věci jinak než penězi. Více závazků vyšší příjem svádí k větším půjčkám, složitějším majetkům a složitějším životům. Méně času na prevenci problémy se neřeší v zárodku, protože „teď na to není čas“. Vyšší stres a stres má tu schopnost generovat další problémy, od zdraví po vztahy. Ztrátu rovnováhy práce se stane hlavním měřítkem hodnoty člověka, ostatní oblasti života trpí.
Je to taková past, pracuješ, abys mohl žít, a pak zjistíš, že jen žiješ proto, abys pracoval a řešil problémy, které z toho vznikají. Čím více lidi lžou tím méně věří sobě a druhým lidem. Tohle by se dalo shrnout do jedné věty, která má sílu přísloví. „Kdo často lže, ztratí důvěru i ve vlastní pravdu.“ Lež totiž není jenom o klamání druhých postupně otráví i myšlení toho, kdo ji používá, až už ani on sám neví, čemu věřit. Pak nezůstane jisté nic, ani vztahy, ani vlastní svědomí. Čím více bereme léky tím více jsme nemocní. To vystihuje paradox moderní medicíny léky často neřeší příčinu, ale udržují závislost na jejich užívání. „Kdo žije z pilulek, živí i svou nemoc.“
Protože čím víc se spoléháme na chemii místo na odstranění příčiny, tím víc se nemoc stává trvalým společníkem. Čím více moci a bohatství máme tím více máme strachu z krachu. „Velký majetek má i velký strach.“ Protože moc a bohatství nejsou jen výhodou jsou i břemenem. Čím víc toho člověk má, tím víc může ztratit, a tím víc ho pronásleduje myšlenka, že o to přijde. Čím více je svět na člověka náročný tím více je zde násilí. To se dá shrnout do jednoduchého varování. „Kde svět tlačí, tam lidé trpí.“ Když jsou nároky a tlak prostředí větší, než schopnost lidí je zvládnout, roste frustrace a ta se snadno mění v agresi. Násilí je pak jen ventil, i když destruktivní.
Nejsou přímé úměrnosti jenom kauzalita? Přímá úměrnost a kauzalita spolu souvisejí, ale nejsou totéž. Přímá úměrnost je matematický vztah mezi dvěma veličinami, když jedna roste, druhá roste stejným poměrem (např. dvojnásobný počet jablek je dvojnásobná cena, pokud cena za kus je stejná). Kauzalita (příčinnost) je logicko-fyzikální vztah, kdy jedna událost nebo faktor způsobí druhou (např. když rozbiju sklenici, voda se vylije). Přímá úměrnost říká „jak spolu dvě veličiny souvisí“. Kauzalita říká „proč spolu souvisí“. Může být přímá úměrnost bez kauzality (třeba náhodná shoda dat) a může být kauzalita bez přímé úměrnosti (účinek roste nelineárně).
Ti, co mají moc zde jsou dočasně, to, co je bezmocné je zde na věčné časy. To má v sobě silnou ironii, moc je pomíjivá, bezmoc je stálá. „Mocní odcházejí, slabí zůstávají.“ Protože moc je jako bouře přijde, udělá hluk a zmizí. Ale bezmoc, to je tichá voda, která tu teče pořád. Čím více zákonů tím více je potřeba právníků a soudců. To je přímo ukázkový společenský paradox. „Kde přibývá zákonů, tam bují soudy.“ Protože každý nový zákon je nejen nástroj pořádku, ale i nová příležitost pro spor, výklad a zneužití a tím pádem roste poptávka po těch, kdo se v tom labyrintu vyznají.
Výrobní cena je malá a prodejní cena je veliká, čím více dělník pracuje tím menší je mzda. To vystihuje nespravedlnost, kdy práce tvoří hodnotu, ale zisk se přesouvá jinam. „Čím víc děláš, tím míň máš.“ „Dělník dře, aby se pán měl.“ Je to připomínka, že mezi výrobní a prodejní cenou leží celá pyramida zprostředkovatelů, vlastníků a manažerů, a na jejím spodku je ten, kdo práci skutečně vykonal. V komunismu je vše nedostatkové, v kapitalismu je všeho nadbytek, ale nemáme na to peníze. „V komunismu není co koupit, v kapitalismu není za co.“
V prvním případě brzdí život nedostatek zboží, v druhém nedostatek kupní síly a člověk tak v obou systémech narazí na jinou, ale stejně pevnou zeď. Čím více je zde vše umělé tím vzácnější jsou originály. To je krásná myšlenka, která vystihuje dnešní dobu kopií a napodobenin. „Čím víc padělků, tím cennější pravé věci.“ Protože umělé napodobeniny zahlcují svět, ale opravdové originály získávají na vzácnosti a hodnotě. V ráji byl Ježíš Kristus nula, tak odešel kázat do pekla a tam jej ukřižovali. To je zajímavá a provokativní myšlenka, může to být metafora o tom, jak pravda nebo poselství pravdy často nejsou přijímány tam, kde by měly být, ale tam, kde je nejvíc potřeba je slyšet, a zároveň jsou tam i nejvíc odmítány.
„V ráji nebyl slyšen, v pekle ukřižován, pravda vždy trpí tam, kde ji nejvíc potřebují.“ Rodiče nemají čas na svoje děti a když jsou staří tak jim to děti oplatí. To je smutná pravda o koloběhu zanedbávání a odplaty v rodině. „Kdo neměl čas na děti, čeká ho čas bez nich.“ „Zanedbané děti vrací zanedbání ve stáří.“ Je to připomínka, že čas věnovaný rodině není nikdy ztracený, ale jeho absence může mít dlouhodobé následky. Problém se lháři a zloději je v ráji, v pekle skončí lhář a zloděj v pekelném ohni. To je klasická morální pravda s jasným rozlišením mezi světem ideálů (ráj) a světem trestu (peklo). „Lháři a zloději žijí mezi námi, ale jejich trest čeká za branami pekla.“ „V ráji je místo pro dobré, lhářům a zlodějům patří peklo.“
Příroda není ráj je to peklo, které z dálky vypadá jako ráj. To je velmi silná a pravdivá myšlenka příroda není idylka, ale drsný boj o přežití, který na dálku působí krásně a klidně. „Z dálky ráj, zblízka boj takový je pravý obličej přírody.“ Unikáme do snů, protože v realitě jsme jenom loutky. To má velkou hloubku a pravdu. Sny jsou únikem z omezení, která nám realita a společnost ukládají. Všude bylo ticho, lidi se rozhodli že budou mluvit jenom objektivní trvalou pravdu. To je krásný a silný obraz představa světa, kde je jen pravda, bez lží a zkreslení, a přesto ticho jako v chrámu. „Lidé mlčí, protože vědí lepší je ticho než falešná slova.“ Láska a pravda je dneska jenom divadlo a obchod, proto se lidi dívají na televizi a internet. Když city jsou jen pokrytecké divadlo, diváci hledají naivně lásku a pravdu v televizi a internetu.