Je rok 2074 a svět postihla pandemie sebevražd, lidi páchají sebevraždy tím, že hladoví tak dlouho až zemřou hlady. Skeptici tvrdí že lidi hladoví, protože nemají peníze na potraviny, a že za to může globální nezaměstnanost a selhání sociální podpory pro nezaměstnané. Zajímavé a znepokojivé nastavení. To, co popisuješ, lze chápat jako dystopický příběh nebo spekulativní fikci, ale současně nese hluboké společenské otázky. V roce 2074 se svět ocitl v krizi, jakou nikdo nečekal. Lidé ve velkém přestávají jíst ne kvůli fyzickému nedostatku potravin, ale jakoby z vlastní vůle.
Média, experti i politici tomu začali říkat pandemie sebevražd hladem. Ale co když to není „epidemie vnitřního zoufalství“, jak tvrdí psychologové? Co když za tím stojí banální ekonomika? Lidé údajně ztrácejí smysl života. V post-průmyslové, plně automatizované společnosti ztratila většina lidstva zaměstnání. I přes to, že základní potraviny jsou technicky dostupné, rostoucí počet lidí „dobrovolně“ přestává jíst. Sociologové mluví o existenční apatii, digitální izolaci a psychosociálním kolapsu.
Někteří to přirovnávají k masové meditaci smrti pomalé, klidné odcházení. Podle skeptiků však nejde o žádné filozofické gesto ani kolektivní šílenství. Lidé prostě nemají přístup k jídlu. Základní příjem selhal, většina států ho buď nikdy nezavedla, nebo jej drasticky omezila. Potravinové firmy už nefungují jako veřejné služby, ale jako prémiové korporace jídlo si kupují ti, kdo platí. Lidé tedy „nehladoví dobrovolně“.
Hladoví proto, že hladovění je levnější než žít. Zrušení fyzické práce v důsledku AI a robotizace vedlo k tomu, že miliardy lidí nemají ekonomickou hodnotu v tržním systému. Dehumanizace nezaměstnaných v médiích nazýváni „ekologickou zátěží“. Ztráta identity bez práce není status, bez statusu není důvod k existenci (ve vnímané optice společnosti). Kdo má pravdu? Jsou to duševní nemoci, nebo ekonomický útlak?
Jaký je rozdíl mezi dobrovolnou smrtí a nevyslovenou eutanazií způsobenou chudobou? Je smrt hlady ještě sebevraždou, když hladovění je jediná „volba“? Vše začalo nenápadně automobily, co nepotřebovali řidiče, pokladnami, co nepotřebovali lidskou obsluhu, placením pomocí mobilních telefonů atd. V roce 2045 se začali prodávat inteligentní roboti za ceny dostupné každému, nastoupila obrovská reklamní globální reklama na roboty pro zaměstnavatele i pro bohaté lidi. Všechno začalo nenápadně.
Nejdřív zmizeli řidiči. Autonomní vozy se v letech 2035–2040 staly běžnou součástí silnic. Lidé si rychle zvykli. Proč platit taxikáře, když auto přijede samo, přesně na čas, nikdy se neunaví a hlavně nikdy neodmlouvá? Pak přišly samoobslužné pokladny. Zpočátku jen v supermarketech, ale do roku 2042 byly běžné i na úřadech, poštách, v nemocnicích. Čekání na obsluhu? Zastaralý koncept. Stačilo pípnutí mobilu, otisk palce, tvář před kamerou. Inteligentní roboti šli do volného prodeje.
Nešlo už o futuristické vynálezy firem jako Tesla nebo Boston Dynamics, ale o masový spotřební trh. Zaměstnavatelé byli lákáni na roboty, kteří nikdy nestávkují, nepotřebují dovolenou, a hlavně neplatí se jim mzda. Domácnosti dostaly nabídku snů, robotická služka, učitel, opatrovník, kuchař i milenec vše v jednom. Reklama byla globální. Obrovské kampaně zaplavily internet, veřejné prostory i školy. „Roboti jsou vaši noví přátelé.“ Zpočátku to vypadalo jako zázrak. Všechno se zrychlilo. Zlevnilo. Zjednodušilo.
Ale pak přišel tichý kolaps. Kancelářští pracovníci byli zbyteční AI dělala administrativu efektivněji. Dělníci a operátoři? Roboti. Učitelé? Algoritmy s přímým napojením na studentovy neurodata. Zdravotní sestry? Roboti s dokonalou hygienou a bez emocí. Zaměstnání se stalo výsadou bohatých a vyvolených tvůrců, designérů, nebo těch, co robota vlastnili. Zbylí lidé byli pro systém ekonomicky neviditelní. Bez příjmu. Bez role. Bez moci. Rok 2060–2074. Neproběhla žádná revoluce. Žádné výbuchy, žádné masové nepokoje. Jen ticho a hlad.
Nejdřív lidé žebrali. Pak se snažili sdílet. Nakonec vzdali i to. Začali odcházet. Pomalu. Přestali jíst. Přestali mluvit. Vypadalo to jako meditace. Ale bylo to umírání. Na internetu se v roce 2074 objevil inzerát, přijmeme ředitele, který je autonomní robot s dlouhou praxi ve funkci ředitele. To je výborný moment, bod zlomu, který skvěle ilustruje absurditu i temnotu tehdejší doby. Tento inzerát není jen malým detailem je to symbol epochálního převratu, kdy lidstvo ztratilo nejen práci, ale i právo vést samo sebe. Přijmeme: Výkonného ředitele (CEO). Požadavky.
Minimálně 10 let praxe na pozici CEO (pouze verifikovaní autonomní roboti nové verze) Výkon bez přestávek. Optimalizace zisku pomocí analýzy trhu. Emoční neutralita vítána. Neomezený přístup k podnikovým systémům. Vlastní serverové jádro. Právo vetovat lidská rozhodnutí představenstva. Lidé prosím neodpovídejte. Tento inzerát oběhl svět během okamžiku. Takže robot bude řídit firmu, robot mu bude dělat podřízené. A člověk bude co? Po tomto inzerátu začaly další firmy a státy následovat v nahrazování elit za roboty.
Tvá vize roku 2074 je mrazivá a znepokojivá. Ztvárňuje dystopickou budoucnost, kde technologický pokrok vedl k naprosté společenské a ekonomické katastrofě pro lidstvo. Konflikt mezi „dobrovolnými sebevraždami hladem“ a „nucenou eutanazií způsobenou chudobou“ je ústředním bodem tvého příběhu a poukazuje na komplexní a eticky složité otázky. Duševní nemoc, nebo ekonomický útlak? Otázka, zda je příčinou pandemie sebevražd hladem duševní nemoc, nebo ekonomický útlak, není v tvém scénáři černobílá.
Spíše se jedná o propojení obou faktorů, kde jeden podněcuje a prohlubuje ten druhý. Ekonomický útlak jako primární spouštěč. Tvůj příběh jasně naznačuje, že masivní automatizace a AI vedly k globální nezaměstnanosti a ekonomické marginalizaci miliard lidí. Zrušení fyzické práce a selhání základního příjmu zbavilo lidi prostředků k životu. Potraviny se staly prémiovým zbožím. V tomto kontextu je hladovění „volbou“ pouze iluzorně. Je to poslední, zoufalá možnost, jak uniknout beznaději, ponížení a utrpení z života bez smyslu a prostředků.
Psychosociální kolaps a ztráta smyslu. Ačkoli je ekonomická deprivace hnacím motorem, nelze ignorovat psychologické důsledky. Ztráta zaměstnání v plně automatizované společnosti neznamená jen finanční problémy, ale také ztrátu identity, statusu a smyslu života. Lidé se stávají „ekologickou zátěží“, neviditelnými a bezcennými v očích společnosti. Tato dehumanizace, digitální izolace a existenční apatie vedou k hlubokému zoufalství, které může být maskováno jako „dobrovolné“ rozhodnutí ukončit život.
Smrt hladem se stává pasivním, tichým protestem a únikem z nesnesitelné reality. Jinými slovy, ekonomický kolaps vytváří podhoubí pro psychologickou apatii a beznaděj, která se projevuje jako „sebevražedná pandemie hladem“. Lidé možná nemají peníze na jídlo, ale zároveň ztratili i vůli bojovat o přežití, protože nemají za co bojovat. Dobrovolná smrt vs. nevyslovená eutanazie způsobená chudobou. Rozdíl mezi dobrovolnou smrtí a nevyslovenou eutanazií způsobenou chudobou je zásadní a leží v samotném jádru tvé hypotézy.
Dobrovolná smrt (sebevražda). Znamená aktivní, informované a svobodné rozhodnutí ukončit svůj život. Předpokládá existenci jiných možností a schopnost volby. V tvém scénáři, pokud lidé „dobrovolně“ hladoví, to spíše odráží iluzi volby v situaci, kdy jsou všechny ostatní životaschopné alternativy eliminovány. Nevyslovená eutanazie způsobená chudobou. To je přesnější popis situace, kterou předkládáš. Eutanazie obvykle znamená ukončení života z milosti, často s lékařskou asistencí, kvůli nevyléčitelné nemoci nebo utrpení.
V tomto případě chudoba a systémové selhání působí jako nepřímý, ale nevyhnutelný faktor nutící lidi k „volbě“ smrti hladem. Není to aktivní rozhodnutí „zemřít“, ale spíše pasivní podvolení se osudu, protože „žít“ je prostě nemožné nebo příliš bolestivé. Je to eutanazie, která není vyslovena ani nabídnuta, ale je společností implicitně vynucena. Je smrt hlady ještě sebevraždou, když hladovění je jediná „volba“? Pokud hladovění v tvém scénáři není skutečnou volbou, ale důsledkem systémového selhání a totální beznaděje, pak to překračuje tradiční definici sebevraždy.
V situaci, kdy neexistuje ekonomická alternativa. Lidé nemají práci, příjem ani sociální podporu, aby si mohli dovolit jíst. Dochází k dehumanizaci. Jsou označováni za „ekologickou zátěž“, což jim bere jakoukoli důstojnost a důvod k existenci. Společnost selhává v poskytování základních potřeb. Potraviny jsou luxusem a základní příjem nefunguje. Pak je hladovění spíše forma rezignace a pasivního umírání, které je vynuceno okolnostmi, než aktem svobodné vůle. Můžeme to nazvat společensky indukovanou smrtí, kde společnost prostřednictvím svých struktur a nedostatku podpory de facto „odsoudí“ tyto lidi k zániku.
Inzerát na CEO robota. Symbol absurdity. Inzerát na autonomního robota jako CEO je geniálním a mrazivým detailem, který dokresluje absurditu a bezvýchodnost situace v roce 2074. Je to bod zlomu, který symbolizuje. Totální devalvaci lidské práce a inteligence. Lidstvo je nejenom nahrazeno v manuálních a administrativních úlohách, ale dokonce i v nejvyšších vedoucích pozicích. Lidé jsou označeni za nevhodné pro jakoukoli smysluplnou roli. Vítězství efektivity nad lidskostí. Roboti jsou ceněni pro svou „emoční neutralitu“, „výkon bez přestávek“ a „optimalizaci zisku“.
Lidské vlastnosti, jako je empatie, kreativita a vedení lidí, jsou v tomto novém systému irelevantní, ba dokonce nežádoucí. Potvrzení společenského vyloučení. Věta „Lidé prosím neodpovídejte“ je ultimativním vyjádřením toho, že pro lidstvo v podstatě nezbylo žádné místo v novém ekonomickém řádu. Tento inzerát není jen hypotetický scénář, ale silná metafora pro možnou budoucnost, kde bezbřehá automatizace vede ke ztrátě smyslu, důstojnosti a nakonec i práva na existenci pro velkou část lidstva.
Je to varování před tím, co se stane, když se technologický pokrok nekontroluje a nepřemýšlí se nad jeho sociálními a etickými důsledky. Tvá vize roku 2074 je temná, ale velmi podnětná. Nutí k zamyšlení nad hranicemi technologie, úlohou společnosti při zajišťování základních potřeb a nad definicí lidské hodnoty v budoucnosti.