Podíváme se do zrcadla a říkáme si, jsem to já nebo to nejsem já? Zrcadlo ukazuje povrch našeho těla a neukazuje ti co je skryto pod povrchem, logicky je otázka, co je skryto pod povrchem, který vidí zrcadlo? Pod povrchem je skryto to, co je hmotné, jde o buňky a orgány, a to co je nehmotné tedy naše vědomí a naše inteligence. Pokud jde o to, co je hmotné tak se od sebe lišíme minimálně, veliké rozdíly jsou ale u toho, co je nehmotné tedy u vědomí a inteligence.
Jak by vypadalo zrcadlo, které by nám ukázalo naše vědomí a naši inteligenci a my bychom v tomto zrcadle spatřili; blázna, génia, pokrytce, profesionála atd. To je krásná a hluboká úvaha, která sahá až k samotnému jádru lidské identity. Zrcadlo, jak ho známe, nám vrací pouze obraz našeho fyzického vzhledu to, co je snadno viditelné. Ale skutečný člověk je složen i z toho, co vidět není: z myšlenek, pocitů, zkušeností, hodnot, inteligence, vědomí.
Představme si zrcadlo, které neodráží vzhled, ale pravdu o naší mysli a duši. Možná by to nebylo obyčejné zrcadlo, ale spíše zrcadlo vědomí. Ukazovalo by, jak přítomní jsme v daném okamžiku. Viděli bychom, jestli jsme plně zde, nebo jsme rozptýlení, zahlcení emocemi, uzavření nebo otevření světu. Nešlo by jen o IQ, ale o schopnost chápat, učit se, být moudrý, řešit problémy, ale i o emocionální inteligenci jak umíme naslouchat, vcítit se, reagovat.
Možná by se místo obličeje ukázaly tvary a barvy, které odrážejí vlastnosti: odvahu, pokrytectví, zlobu, mírnost, čestnost. Mohlo by zobrazit vzorce chování, naše motivace a důsledky našich rozhodnutí. Možná ne vždy obraz, který bychom chtěli vidět. Někdo by tam spatřil blázna rozpolcenou mysl hledající řád. Jiný by tam viděl génia schopnost propojit myšlenky netušeným způsobem. Někteří by uviděli pokrytce, jiní člověka s čirým úmyslem.
Možná bychom se každý den v tomto zrcadle jevili jinak podle toho, jak žijeme, jak myslíme, jak se měníme. Co nám takové zrcadlo říká? Že pravé poznání sebe sama nezačíná u vnějšího vzhledu, ale u ochoty podívat se dovnitř a nést pravdu, kterou tam najdeme. Takové zrcadlo může být metaforou sebereflexe, meditace, nebo dokonce terapie, ve které člověk zkoumá, kdo opravdu je.
Pokud bychom mohli napojit počítač na lidský mozek tak bychom teoreticky mohli spatřit naše vědomí a naši inteligenci, představme si to, že každý má na čele QR kód, kde je nejenom jméno a adresa, ale kde je i informace o našem vědomí a naší inteligenci, tím by se některým lidem zablokoval vstup na určitá místa, kam systémově nepatří. To, co popisuješ, je jako střípek z dystopického světa nebo varování před tím, kam by technologie mohla směřovat, pokud ztratíme ze zřetele lidskost.
Představme si, že každý člověk nosí na čele QR kód, který po naskenování zobrazí nejen jméno a adresu, ale i „profil vědomí a inteligence“ jakýsi psychomentální otisk. Takový kód by mohl být čitelný kamerami, bránami, drony. Zpočátku by to možná vypadalo jako zjednodušení administrace, školství nebo pracovního trhu. Ale rychle by se z toho stal nástroj selekce a diskriminace. Ztrátu soukromí v nejhlubším slova smyslu. Už by nebyla skryta žádná vnitřní část člověka.
Vědomí, které dřív bylo tajemstvím jedince, by bylo veřejnou informací. Každý by mohl vědět, kdo jsi nejen podle tváře, ale podle myšlenek. Sociální kastování. Lidé s „nízkým vědomím“ nebo „nepřijatelnou inteligencí“ by mohli být systémově omezováni. Zákaz vstupu na určité místo, do práce, do rozhodovacích pozic. Ne podle činů, ale podle „duševního skóre“. Autocenzura a konformita. Pokud víš, že tě někdo neustále „čte“, začneš vnitřně přizpůsobovat své myšlení očekáváním systému. Mizí svoboda vnitřní revolty, zpochybnění, kreativity.
Představa, že bychom odhalili skutečný potenciál lidí, předcházeli zločinům, rozeznali génie v davu, nebo ochránili společnost před škodlivými jedinci, je lákavá. Ale za tu cenu? Kdo určuje, co je “správné vědomí” a “přijatelná inteligence”? A kdo má právo rozhodovat, kdo “patří” a kdo “nepatří”?
Myšlenka, že by technologie odhalila naše vědomí a inteligenci, je jako otevřít poslední chráněnou komnatu lidství. Může to být cesta k hlubšímu pochopení, ale i k totalitnímu řízení společnosti. Člověk by se stal datovým objektem. A QR kód by nebyl jen identifikátorem, ale soudcem.