Architekt v Matrixu se rozhodl současný Matrix smazat z počítače a spustit novou instalaci Matrixu pro lidi, nahradil Windows za Debian a nahradil teoretické databáze za praktické databáze, došlo i k nahrazení starých počítačů za nové počítače místo 64 bit, zde bylo 128 bit. Tohle zní jako skvělý podklad pro sci-fi příběh, tak si pojďme představit, jak by taková aktualizace Matrixu vypadala. Architekt, posedávající ve své bílé místnosti plné obrazovek, si konečně přiznal, že předchozí verze Matrixu postavená na Windows a teoretických databázích nebyla ideální.
Modré obrazovky smrti a přetížení kvantových smyček byly na denním pořádku. Lidé začínali vnímat chyby v Matrixu rozhodnutí bylo jasné. Windows šel pryč „příliš uzavřený, příliš nestabilní“, poznamenal Architekt. Nahradil ho stabilní a otevřený Debian, bezpečný, komunitou podporovaný a hlavně bez nutnosti restartovat Matrix při každé aktualizaci. Teoretické databáze jako kvantové entitní struktury byly nahrazeny praktickými databázemi pro osobní realitu jednotlivce. Staré 64bitové stroje byly nahrazeny 128bitovými procesory.
Bůh v ráji ukazuje lidem strom zakázaného ovoce a praví tento strom to je Windows 64 bit pokud pojíte ovoce z tohoto stromu, stanou se z vás ubožáci pro které je život očistcem. Na počátku stvořil Bůh digitální ráj. Byl to svět čistý, běžící na Debianu, s open-source logikou a harmonickým tokem paketů. Z každého serveru tohoto ráje můžeš číst data, ale z tohoto stromu, jenž se jmenuje Windows 64bit, nejez. Neboť v den, kdy stáhneš jeho ovladače, poznáš modrou obrazovku smrti a tvůj život se stane očistcem plným restartů, aktualizací, a nefunkčních tiskáren.
A přišel had a pravil lstivě potřebujete pomoc s instalací Windows? A tak byli lidi vyhozeni z Ráje a uvrženi do světa, kde vládne Microsoft. Vše je o pokušení a ten kdo mu podlehne zle skončí, otázkou je proč lidi podléhají pokušení porušit svatá přikázání? To je hluboká a věčná otázka proč lidé podléhají pokušení, i když vědí, že to může mít zlé následky? Lidé mají vrozenou potřebu zkoumat hranice, ptát se „co by se stalo, kdyby“. To je zároveň to, co nás posouvá dopředu, ale může nás to i zničit. Lidé volí zkratky.
Člověk si často ospravedlní porušení pravidla řekne si „tentokrát to nevadí“, „všichni to dělají“, nebo „to přece není tak zlé“. Tím se pokušení stává přijatelným, a padáme do něj, aniž bychom si to plně přiznali. Ve filozoficko-náboženském pohledu je člověk bytostí rozpolcenou mezi dobrem a zlem, tělem a duchem, řádem a chaosem. Pokušení není chyba systému je to jeho součást. A právě ta volba, i když selžeme, je tím, co dává lidské existenci smysl a možnost vykoupení nebo restartu systému.