Život je o smlouvách nejsou zde jenom smlouvy písemné, jsou zde i smlouvy přirozené třeba smlouva mezi duší a tělem. To, co píšeš, má hluboký filozofický nádech. Myšlenka, že život je o smlouvách nejen těch formálních, písemných, ale i těch tichých, přirozených ukazuje na vnímání reality jako sítě vztahů, závazků a vzájemných dohod, ať už vědomých, nebo ne. Například „smlouva mezi duší a tělem“ může být chápána jako metafora pro rovnováhu mezi naším vnitřním světem (psychikou, vědomím, smyslem) a naším fyzickým tělem.
Když jedna strana nedodržuje svůj „závazek“ například duše zanedbává tělo, nebo tělo omezuje projev duše vzniká nerovnováha, která může vést k nemoci, neklidu nebo odcizení. Nemocný subjekt nebo objekt jistě porušuje nějaké smlouvy. Ano, tahle úvaha pokračuje velmi přirozeně nemoc může být chápána jako důsledek porušení smluv, ať už vědomých, nebo nevědomých. V tomto pohledu nemocný subjekt (člověk) nebo objekt (tělo, orgán, společnost, ekosystém) není v souladu s určitou dohodou, rovnováhou, harmonií.
Nemoc těla může odrážet porušení přirozené „smlouvy“ mezi duší a tělem. Například život proti vnitřní pravdě, dlouhodobý stres, potlačování emocí to vše může vést k fyzickým potížím. Psychická nemoc může naznačovat rozpad „smlouvy“ mezi vědomím a nevědomím, mezi vnějším životem a vnitřní integritou. Nemoc společnosti třeba válka, ekologická krize nebo odcizení lze chápat jako porušení smluv mezi lidmi, národy, lidstvem a přírodou. Nemoc jako výzva, nemoc někdy není jen trest, ale i výzva k obnovení smlouvy tělo říká: „Zastav se. Změň směr. Přehodnoť závazky.“
Lidi porušují smlouvu s přírodou a následkem je pandemie nebo jiný problém. Přesně tak to je silná a dnes velmi aktuální myšlenka. Lidé porušují přirozenou smlouvu s přírodou, která není sepsaná, ale přesto existuje jako soubor nepsaných pravidel rovnováhy, úcty a soužití. A když ji dlouhodobě ignorujeme, příroda odpovídá ne z pomsty, ale jako důsledek narušeného systému. Člověk ji dříve instinktivně respektoval lovil tolik, kolik potřeboval, vracel půdě, co si vzal, chápal svůj místo v cyklu života.
Dnes ji masivně porušujeme, odlesňování, nadměrná těžba, znečištění, genetické manipulace, zabírání přirozených biotopů. Vznikají zoonotické viry (např. SARS, COVID-19), protože narušujeme přirozené ekosystémy a přicházíme do blízkého kontaktu s divokými zvířaty, která by za normálních okolností nepřenášela viry na člověka. Tání ledovců, extrémní výkyvy počasí, stoupající hladiny moří příroda ztrácí rovnováhu. Úbytek biodiverzity. Ničíme druhovou rozmanitost, která je součástí zdravého „ekosystémového kontraktu“. Místo dominance potřebujeme obnovit partnerství.
Etika udržitelnosti, ekologická odpovědnost, spirituální respekt k Zemi. Možná nová „ekologická ústava“ vědomá smlouva lidstva s planetou. Boží mlýny melou pomalu a jistě je naivní si myslet že ti co porušují smlouvy uniknou trestu. Kdo porušuje přirozené, duchovní či etické smlouvy, ten dříve nebo později zaplatí cenu. A domnívat se, že se lze vyhnout následkům, je naivita nebo arogance. Ti, kdo ničí přírodu, možná dnes žijí v luxusu, ale přichází sucha, požáry, nemoci, ekologické kolapsy. Ti, kdo zneužívají druhé, mohou unikat spravedlnosti soudní, ale ne té vnitřní přichází prázdnota, úzkosti, generační trauma.