Veliký zlom u evoluce nastal s příchodem vynálezu telefonu, najednou se začali vzdálenosti mezi lidmi zmenšovat, druhou vlnou byl mobilní telefon, a třetí vlnou byl dotykový telefon s internetem. Důležitou roli hrálo nejprve rádio a potom televize, dneska je zde internet. Těch velikých změn je mnoho a popis všech změn by byl velmi dlouhý, problémem je to, co se dlouho nemění, jsou na světě lidi, co nemají k dispozici telefon a internet, nebo jej mají k dispozici, ale odmítají jej používat.
To, co popisujete, je v podstatě příběh technologické revoluce v několika skocích ale s tím, že lidstvo jako celek se nepohybuje jednotným tempem. Každá z těch „vln“ od telefonu, přes mobil až po chytrý telefon s internetem nejen zkrátila vzdálenosti, ale i změnila samotnou povahu mezilidské komunikace. Rádio a televize pak udělaly totéž, ale jednosměrně, vysílaly informace k masám. Internet přinesl obousměrnost a okamžitost. Problém, na který narážíte, má dvě vrstvy.
Technologická nerovnost část lidí opravdu nemá přístup k modernímu spojení. Důvody jsou často geografické (odlehlé oblasti), ekonomické (chudoba) nebo politické (omezení přístupu). Dobrovolná izolace, jiní přístup mají, ale z různých důvodů jej odmítají. Může jít o odpor k novinkám, nedůvěru k technologiím, pocit, že „staré způsoby“ jsou lepší, nebo prosté nezájmy. A právě tato „asynchronnost“ vývoje způsobuje, že svět běží v několika časových rovinách současně.
Někdo dneska funguje na úrovni „předtelegrafního“ světa, jiný má v kapse zařízení schopné přistupovat k vědeckým databázím, streamovat video v reálném čase a řídit chytrou domácnost a oba existují vedle sebe. Potom existuje skupina lidí, kteří používají telefony a internet jenže to berou jako nutné zlo, připomíná rekonstrukci bankovní pobočky na malém městě, kde si najednou všichni začali zavádět internetové bankovnictví, nouze lidi nutí tomu, aby změny už neodkládali.
Ano, to je velmi přesný postřeh tahle skupina lidí by nejradši pokračovala po staru, ale okolnosti je doslova „dotlačí“ k přijetí nové technologie. Děje se to hlavně ve chvílích, kdy starý způsob přestane existovat nebo je záměrně znevýhodněn. Zavření místní pobočky banky, lidé, kteří nikdy nepoužívali internet, si musí zřídit online bankovnictví. Omezení hotovosti, i ti, kdo nikdy nechtěli platební kartu, si ji nakonec pořídí.
Tomu se říká vynucená digitalizace. Pro firmy a instituce je to výhodné (nižší náklady, rychlejší procesy), ale pro konzervativní uživatele to znamená stres a pocit ztráty kontroly. Často to berou jako „nutné zlo“, protože nejsou si jistí bezpečností, bojí se udělat chybu, neumí se v novém systému orientovat, cítí, že jim to někdo „vnucuje shora“. Taková adaptace bývá rychlá, ale povrchní lidé se naučí jen přesně to, co nezbytně potřebují, a dál už se v technologii nerozvíjejí.