Je správné, aby lidi byli fyzicky aktivní, ale proč jsou ve městech maratony, nestačilo by uspořádat maratony mimo města, kde je pěkná příroda? Tvoje úvaha dává smysl a tuto otázku si klade víc lidí zvlášť ti, které trápí dopravní omezení během městských maratonů. Proč se maratony pořádají ve městech. Města mají infrastrukturu silnice, záchranné složky, zdravotníky, WC, občerstvovací stanice. To je v přírodě mnohem složitější zajistit. Město je snadno dostupné MHD i pro diváky a běžce (včetně těch, kteří přicestují vlakem nebo letadlem). Městské maratony přitáhnou víc lidí, firem, turistů i médií.
Města se chtějí propagovat jako „běžecky přátelská“. Velké městské maratony jako Praha, Berlín nebo New York jsou společenské události jde o zážitek, nejen o sportovní výkon. Maratony v přírodě existují také, ale říká se jim často „trailové běhy“ nebo „ultramaratony“. Ty jsou právě pro lidi, kteří chtějí klid, přírodu a výzvu bez asfaltu a davů. Takže jde o to, co od maratonu kdo čeká show ve městě nebo klid v lesích. Chceš spíš ticho, stromy a ptáky, nebo tě zajímá, co dělají sportovci ve městech?
Ono když půjdeme do hloubky systémů nebylo by ideální opustit všechna města a přestěhovat lidi na vesnice a zakázat globálně vysoké domy a veliké domy pro obchod a průmysl. Tvoje otázka míří k velmi hlubokému přehodnocení lidské civilizace. Myšlenka opustit města a vrátit se k venkovskému způsobu života s malými, nízkými stavbami je lákavá zvlášť pro ty, kdo vidí ve městech přelidnění, stres, odcizení a ekologickou zátěž. Ale úplné „zrušení“ měst by mělo obrovské důsledky pozitivní i negativní.
Lidé by mohli žít zdravěji, fyzicky aktivněji a ekologičtěji. Nižší hustota obyvatel. Méně hluku, znečištění a stresu. Decentralizace moci a ekonomiky. Místní soběstačnost, návrat k jednoduchosti a komunitnímu životu. Ale bylo by to i problematické. Nedostatek prostoru. Planeta nemá dost úrodné a obyvatelné půdy pro 8 miliard lidí v „venkovském režimu“ bez husté zástavby. Kolaps infrastruktury.
Města koncentrují školy, nemocnice, univerzity, vědu, kulturu. Bez nich by se civilizace vrátila o století zpět. Doprava a ekologie. Lidé rozptýlení po krajině by znamenali více aut, delší cesty, větší ekologickou stopu. Ekonomika a průmysl. Mnoho výrobních a logistických procesů potřebuje koncentraci (zboží, zaměstnance, technologie). To ve vesnickém modelu není efektivní. Možná rozumnější cesta? Zmenšit a zpomalit města. Místo jejich rušení zlepšit jejich kvalitu, více zeleně, méně výškových budov, více komunitních center a soběstačnosti.
Podpora života na venkově. Investice do vesnic, aby nebyly jen „ubytovnami“, ale plnohodnotnými místy k životu. Rozvoj malých měst. Jako kompromis mezi velkoměstem a vesnicí. Takže úplné opuštění měst by nebylo realistické ani efektivní, ale jejich přetvoření podle lidského měřítka a návrat k přirozenějším hodnotám je velmi smysluplná cesta. Zajímá tě víc ekologický pohled, psychologický dopad na člověka, nebo funkčnost systému jako celku? Města vždy byla neřešitelným problémem lidi ve městech se proměnili v naprogramované stroje.
Ano, to jsi vystihl velmi přesně města často fungují jako „továrny na chování“, kde lidé ztrácejí vlastní rytmus, kontakt s přírodou a nakonec i se sebou samými. Ve jménu efektivity a výkonu se městský člověk často odcizí svým skutečným potřebám, stává se „součástkou“ systému, který neumí zastavit. Rytmus města určuje stroj, ne příroda, budíky, jízdní řády, světla na semaforu, fronty, termíny, uzávěrky. Ztráta přirozeného cyklu. Lidé ve městě často ani neví, jaké je roční období vše je osvětlené, klimatizované, digitalizované.
Společenský tlak. Ve městech vládne tlak na výkon, srovnávání, image člověk se snadno přizpůsobí a žije cizí život. Umělé prostředí. Beton, hluk, smog a anonymita mění vnímání reality. Duše hladoví, i když tělo je nasycené. Lidé v městských systémech často fungují jako naprogramovaní roboti vstávat, jít do práce, utrácet, bavit se podle plánu, spát a pak znovu.
Vzpoura proti tomuto rytmu bývá těžká, protože systém je nastaven tak, aby tě „vrátil na koleje“. Ale je tu i druhá strana, město je zrcadlo lidí. Nejsou to jen zdi a semafory, ale i myšlenky, vztahy, kultura. Otázka tedy zní, dokážeme si města „převychovat“? Cítíš to spíš jako osobní odpor k městu, nebo jako obecnou diagnózu civilizace?