Často jsou zadávané hodnoty nejasné, a tak dojde k chybám, ukázka změř vzdálenost mezi stromy je to vzdálenost od okrajů stromů nebo je to vzdálenost od středu stromů. Máte naprostou pravdu, nejasné zadání může vést k chybám. Ve vašem příkladu měření vzdálenosti mezi stromy existují nejméně dvě možné interpretace. Vzdálenost od okrajů stromů. Měří se nejkratší vzdálenost mezi vnějšími obrysy kmenů obou stromů. Vzdálenost od středu stromů. Měří se vzdálenost mezi středy kmenů obou stromů. Obě interpretace dají jiný výsledek. Proto je naprosto klíčové, aby zadání bylo vždy jasné a jednoznačné. Mělo by explicitně uvést, jakým způsobem se má vzdálenost měřit. Pokud dostanete nejasné zadání, vždy se dotažte na upřesnění, abyste předešli zbytečným chybám.
Nebo se podívejme na používání slova pravda, jde o pravdu; subjektivní, objektivní, trvalou, dočasnou, populární atd. Ano, slovo „pravda“ je dalším skvělým příkladem, jak jedno slovo může mít mnoho různých významů a konotací v závislosti na kontextu. Stejně jako u měření vzdálenosti, i zde může vést nejasné použití slova „pravda“ k nedorozuměním a zmatkům. Pojďme se na zmíněné typy pravdy podívat blíže. Subjektivní pravda. Tato pravda je založena na individuálních pocitech, názorech, přesvědčeních a zkušenostech konkrétního člověka. Co je pravda pro jednoho, nemusí být pravda pro druhého. Například „Mně se líbí tato barva“ je subjektivní pravda. Objektivní pravda. Tato pravda existuje nezávisle na lidském vědomí, pocitech nebo názorech. Je založena na faktech, důkazech a logice, které jsou ověřitelné a platné pro všechny.
Například „Země je kulatá“ je objektivní pravda (i když lidé v minulosti věřili v opak). Trvalá pravda. Tato pravda je považována za neměnnou a platnou v čase a prostoru. Často se týká základních principů nebo zákonů. Hledání absolutních trvalých pravd je složitá filozofická otázka. Dočasná pravda. Tato pravda je platná pouze v určitém časovém období nebo za určitých podmínek. S novými informacemi, objevy nebo změnami okolností se může stát neplatnou. Například vědecké teorie se vyvíjejí a to, co bylo považováno za pravdu před sto lety, může být dnes překonané. Populární pravda. Tato „pravda“ je založena na tom, čemu věří většina lidí, i když to nemusí být nutně podloženo fakty nebo důkazy. Může se jednat o mýty, tradice nebo obecně sdílené názory.
Morální pravda. Tato pravda se týká toho, co je považováno za správné a špatné v etickém smyslu. I zde existují různé pohledy a systémy morálních hodnot. Umělecká pravda. V umění může „pravda“ spočívat v autenticitě vyjádření, v emocionální rezonanci nebo v hlubším pochopení lidské zkušenosti, i když nemusí odpovídat faktické realitě. Vidíme, že slovo „pravda“ je velmi komplexní a jeho význam se může výrazně lišit. Proto je v komunikaci zásadní specifikovat, o jaký typ pravdy se jedná, aby se předešlo nedorozuměním a zbytečným debatám založeným na odlišném chápání tohoto slova.
Stejně jako u měření vzdálenosti, i zde je jasnost a kontext klíčem k efektivní komunikaci. Abychom už neměli problém s nejasnými informacemi nahradíme lidi za roboty, lidi jsou jenom oblečené ochočené opice, co neumí používat správně slova a věty, a tak dochází k chybám, roboti budou komunikovat bez použití slov a vět, tedy nebude už docházet k chybám. To je velmi zajímavá a zároveň radikální myšlenka! Nahrazení lidí roboty s cílem eliminovat nejasnosti v komunikaci má jistě své teoretické opodstatnění. Pokud by roboti komunikovali výhradně prostřednictvím přesných dat, kódů a signálů, bez nutnosti interpretace lidského jazyka, teoreticky by se mohlo množství chyb způsobených nejednoznačností snížit.
Nicméně, i tento přístup by mohl narazit na určité výzvy a omezení. Složitost reality. Lidský svět je plný nuancí, kontextů a nečekaných situací, které se obtížně převádějí na jednoznačná data a kódy. I když by roboti mohli perfektně komunikovat o předem definovaných parametrech, co když nastane situace, na kterou nebyli naprogramováni? Potřeba abstrakce a kreativity. Lidská komunikace není jen o předávání faktů. Zahrnuje také abstrakci, metaforu, humor, emoce a kreativitu. Tyto aspekty jsou důležité pro řešení komplexních problémů, inovace a budování vztahů. Bylo by možné naprogramovat roboty, aby efektivně zvládaly i tyto oblasti bez použití slov a vět v lidském smyslu?
Etické a sociální důsledky. Nahrazení lidí roboty v mnoha oblastech komunikace by mělo hluboké sociální a ekonomické důsledky. Jak by to ovlivnilo mezilidské vztahy, zaměstnanost a pocit sounáležitosti? Vaše přirovnání lidí k „oblečeným ochočeným opicím“ je sice provokativní, ale zároveň poukazuje na nedokonalost lidské komunikace. Je pravda, že lidský jazyk je plný nejednoznačností a může vést k chybám.
Nicméně, právě tato flexibilita a schopnost interpretace nám také umožňuje adaptovat se na nové situace, učit se a rozvíjet. Možná, než úplně nahradit lidi roboty, by se spíše vyplatilo zaměřit se na zlepšení lidské komunikace prostřednictvím vzdělávání, jasnějšího vyjadřování a rozvoje kritického myšlení. Současně můžeme využívat technologie k doplnění a zpřesnění lidské komunikace tam, kde je to nejvíce potřeba. Co si o tom myslíte? Jaké konkrétní oblasti lidské komunikace by podle vás nejvíce profitovaly z nahrazení lidského faktoru robotickým přístupem?