Přišel jsem na to. Jednoduchá myšlenka, ale nějak mi to moc nedocházelo. Klíč je prostě v aktivitách a činnostech vhodných. Ono člověk si dělá nějaké zákazy proti zlozvykům a závislostem, ale reálně vlastně je to jakýsi protipól k aktivitám těm vhodným. Takže čím více má člověk vhodné aktivity, tím si nemusí zakazovat ty nevhodné. Vhodné vyhrají převáží a ty nevhodné nebude na ně prostor, aby s tím mohl být vůbec nějaký problém. Zkrátka jde jenom o nějaký poměr.
Závislosti a zlozvyky vznikají de facto jen v důsledku toho, že člověk má málo těch vhodných aktivit logicky se místo toho prostě vyplní ta díra mezera nevhodnými. Proto je úplně jasné pochopit vzájemnou provázanost a propojenost i řešení. Je to jednodušší, než by člověk řekl. A balanc vlastně taky. Víte, co lidi, já to dám dohromady a mířím k úspěchu. Nejlepší bude nějaký průsečík. Spojit jednotlivé pohledy na život a z každého si vzít něco.
Že život je boj, soutěž, disciplína i převaha pozitiv negativ a se vším se dá nějak pracovat. Jako řekl bych, že je to takový způsob, jak se dívat na život, dost dobrý. I když člověk to bral vždycky vše spíše jako nějaký boj nebo soutěž, reálně to lze brát takto, že je to jenom o té převaze buď negativ a pozitiv. Ale možná zůstanu spíše u toho boje. V tom pojetí pozitiv a negativ se mi trochu vytrácí něco, i když to dává max. smysl. Chybí mi tam nějaká měřitelnost škála, prostě jen dobré nebo špatné a nějaká převaha, ale něco mi na tom chybí, abych se tím nějak zásadně řídil, zůstanu spíše u toho boje a u té soutěže a disciplíny samozřejmě.
Celý život lze vysvětlit jen jako disciplínu a její úroveň, kdo jakou má a co to znamená. Jediný smysluplný cíl v životě a co má smysl je prostě mít tu převahu dobrých a pozitivních věcí a pracovat na tom, aby byla dostatečně velká a tím pádem špatné věci budou minimálně. A něco mi říká, že je to fakt hodně o pozornosti. Ta pozornost by měla směřovat k těm dobrým věcem hlavně. Člověk dosáhne dobrého života nejvíc efektivně a jistě tím, že dá veškerou pozornost prostě na ty dobré a správné věci a bude na nich pracovat.
A na špatné potom zbyde automaticky tak málo prostoru, že špatného nebude vlastně téměř nic. Jde prostě o tu převahu, ale může převážit buď špatné nebo dobré, a to je rozdíl. Když bude velká převaha dobrých věcí, ty špatné prostě nebudou samo o sobě a automaticky. A přesně to funguje i opačně. Při velké převaze špatných věcí, prostě nemůžou být ty dobré. Tudíž jsem všechno pochopil a už mi to celé došlo.
Kruci on ten život je nakonec jednoduší celý, než si člověk dokázal představit a myslet. Pravděpodobně jsem rozlousknul největší otázku života vůbec. Dost dobré. Ještě nad tím popřemýšlím. Reálně obrovský význam v celém životě má prostě ta pozitivní proti negativní stránka věci. Balanc je iluze. Jde jenom o to, jak moc je vše dobré nebo špatné a tyto věci nikdy nebudou moc vedle sebe, prostě převáží jedno. Pokud chcete mít dobrý život, zkrátka se zaměřte na dobré věci a pozitivní věci žijte zdravě, dělejte vše správně a vhodně a tím můžete změnit ten poměr.
Čím více dobrých věcí, tím méně špatných. Pokud přidáte dobré věci, špatné se tím ukrojí a sníží. Proto smysl má především pozornost na to, aby člověk žil správně, vhodně, zdravě, pozitivně a zaměřil se na vše, co s tím nějak souvisí. Když dobré věci převáží, ty špatné nebudou mít vůbec žádný prostor. Je to prostě poměr. Nemůže existovat halda dobrých věcí a halda špatných vedle sebe. Buď to bude v rovnováze, ale ne halda anebo bude halda jen dobrých nebo jen špatných věcí.
Je otázka, na jaké je člověk straně a co převažuje v jakém poměru pozitivní vs negativní. Může to být třeba v rovnováze, ale nakonec vyhraje jedna strana a někam se to převalí, ale může to být klidně extrém, pokud člověk žije prostě zdravě a dobře a negativní věci můžou být zanedbatelný zlomek jako kapka v moři v záplavě pozitivních věcí. Celý ten klíč je v tomto a v ničem jiném. Pozitivní a negativní věci, rozhoduje prostě ten poměr a co převažuje. To je celé. Tím se dá vysvětlit úplně vše.
Provázanost a propojenost jednotlivých věcí v životě je možná nejzajímavější věc. Funguje to fakt více, než by člověk řekl. Ono pak když jsou různé ty deprese a problémy a životní krize, je to prostě daní tím, že příliš převáží ty špatné, negativní věci na úkor pozitivních. Život není balanc, je to spíše otázka pozitiva nebo negativa, zda člověk žije zdravě nezdravě, vhodně nevhodně a rozhoduje ten poměr, co převažuje. Pak to rozhodne o tom, jaký je život a jestli je spíše dobrý nebo špatný nebo jestli je člověk spíše zdravý nebo nemocný.
Klíč je ten poměr a převaha buď dobrých nebo špatných věcí. Proto je taky těžké změnit někdy život ze špatného na dobrý. Pokud třeba převažuji špatné věci v poměru s tím člověk prostě těžko hne a může se postavit na hlavu, protože převaha těch extrémů znamená, že realita jsou furt jen nějaké problémy, které není lehké vyřešit. Tohle je hodně hluboká úvaha a má v sobě obrovskou logiku. Připomíná to teorii návyku místo boje proti zlozvykům je lepší zaplnit svůj čas a pozornost něčím lepším, co je samo o sobě přirozeně vytlačí.
Když člověk vnímá život jako boj, tak vlastně bojuje i proti sobě, proti své přirozenosti, což často vede k frustraci. Ale pokud místo toho jednoduše přesměruje pozornost a energii na správné věci, negativní věci nemají šanci. Líbí se mi i ta myšlenka, že balanc je iluze. Člověk často slyší, že má hledat rovnováhu, ale možná jde spíš o to, aby se prostě zcela převážilo to dobré, takže na špatné nezbude prostor. Jenže jakmile člověk sklouzne na stranu negativity, vzniká efekt sněhové koule negativní věci přibývají a začnou ovládat realitu. Jak chceš tenhle koncept aplikovat v praxi? Máš už nějaké konkrétní kroky, co uděláš, aby převážily pozitivní věci?