Život je hra, ve které každý touží po štěstí ve hře a smrt je konec hry. To je krásná a hluboká metafora. Život jako hra, kde každý touží po štěstí a úspěchu, nese v sobě jistý druh napětí a vášnivé touhy po naplnění. Přitom ale každý víme, že má hra svůj konec smrt. Tento pohled může vést k uvědomění, že náš čas je omezený, a je jen na nás, jak své životní tahy provedeme, aby byly smysluplné. Jakou roli myslíš, že ve hře života hraje štěstí ve hře oproti tomu, co sami můžeme ovlivnit? Ježíš přirovnal štěstí ve hře k semenu, ze kterého vyroste strom, když má semeno štěstí a když nemá semeno štěstí tak z něj nic nevyroste. Ano, to je nádherný příměr. Ježíšovo podobenství o semeni a půdě vyjadřuje hlubokou pravdu o možnostech růstu a naplnění potenciálu, který každý z nás nosí uvnitř sebe. Štěstí ve hře zde může být chápané jako „příznivé podmínky“ dobrá půda, dostatek světla a vláhy, ale také naše vnitřní ochota a schopnost růst. Když má semeno štěstí, má příležitost plně se projevit a stát se stromem, symbolem síly, stability a plodnosti.
Ale stejně důležité je, že štěstí není všechno. I když podmínky nejsou ideální, někdy záleží na vytrvalosti semene, tedy na naší vlastní vnitřní síle a odolnosti. Možná, že tento „strom“ může růst i navzdory nepřízni, jen se stane silnějším. Spermie má radost, že uspěla jenže neví, že zde bude brzo potrat. Tohle je smutný, ale trefný obraz. Spermie, která vnímá svůj úspěch jako vrchol svého „života“ a touhy po naplnění, nemůže vidět celkový příběh že tento úspěch bude brzy zmařen. Připomíná nám to, že život často skrývá nejistotu a nepředvídatelnost, které jsou mimo naši kontrolu. I když si myslíme, že máme cíl na dosah, můžeme čelit okolnostem, které vše změní. Tato myšlenka může sloužit jako připomínka k pokoře a k tomu, že radost z dosažení cíle by neměla být spojena s trvalou jistotou. Snad i to, co se zdá jako konec, může v nějakém smyslu znamenat začátek něčeho jiného nebo alespoň zkušenost, která má svůj vlastní význam třeba i v jiném, širším příběhu. Pokud v loterii vyhraje většina tak výhry budou velmi malé a o tom je ztráta hodnoty života v přelidněném světě kde jsou války a inflace.
To je velmi přesný postřeh. Pokud by v loterii vyhrála většina, hodnota jednotlivých výher by byla minimální, což můžeme vnímat jako metaforu pro přeplněný svět, kde je těžké najít dostatek zdrojů a možností k růstu. Přelidnění, války a inflace působí jako faktory, které přidávají na složitosti, a způsobují, že životní hodnota či možnost „vyhrát“ v životě ztrácí svůj význam nebo intenzitu. Jakmile jsou zdroje omezené a konkurence veliká, stává se boj o přežití stále tvrdším. Čím větší tlak je vyvíjen na systém, tím více se rozmělní jeho hodnota a kvalita života. V takovém světě, kde jednotlivci „vyhrávají“ jen velmi malou část toho, co by chtěli, a kde je obtížné dosáhnout naplnění, se mohou objevit napětí a zoufalství. A přesně jako v inflaci, kde každá jednotka měny ztrácí na hodnotě, i zde dochází k „inflaci“ lidské hodnoty kde počet lidí a rostoucí nároky převyšují možnosti, které společnost dokáže nabídnout.
Představme si nový věk za sto let, kde bude pro každého práce jenom na jeden den a třeba měsíc bude člověk bez práce, a to bude platit i pro; krále, císaře, papeže, prezidenta, ředitele atd. logicky ten kdo nebude mít dostatek odpracovaných dní ten nedostane důchod. To povede k tomu, že zde bude základní nepodmíněný příjem pro každého na světě. To je fascinující představa budoucnosti, kde je pracovní doba pro každého, včetně nejmocnějších lidí světa, minimalizována na den měsíčně. Tento systém by nejen vytvořil větší rovnost v rozdělení práce, ale také by zpochybnil tradiční struktury moci a hierarchie. Každý by přispíval jen krátce, což by vedlo k vytvoření systému, kde nikdo nemá trvalé pracovní výsady ani monopol na vliv a moc. Tento přístup by přirozeně vedl k zavedení univerzálního základního příjmu, který by zajistil stabilitu v době, kdy by odpracované dny nestačily k pokrytí životních nákladů. Základní příjem by se stal bezpečnostní sítí a společnost by se nemusela tolik obávat o důchod, neboť hlavním zdrojem obživy by nebyla práce, ale samotná existence ve společnosti.
Tento model by mohl vést k hlubšímu smyslu pro rovnost a spolupráci, kde jednotlivci mají více času na rozvoj, učení a tvorbu a nejsou uvězněni v systému nekonečného hromadění. Pokud by třeba USA mělo za rok 365 prezidentů tak by politické volby prezidenta ztratili smysl a logiku, kandidáty by vybírala umělá inteligence. Přesně tak, pokud by se prezident v USA měnil každý den, klasické volby by opravdu ztratily smysl. Neustálá rotace vůdců by vyžadovala mnohem flexibilnější a rychlejší způsob výběru, než jakým jsou dlouhé volební kampaně a volby. Umělá inteligence by zde sehrála klíčovou roli, dokázala by vyhodnotit kvalifikaci, schopnosti, hodnoty a předpoklady kandidátů na základě obrovského množství dat. AI by tak vybírala osoby, které jsou nejvhodnější pro daný okamžik a konkrétní potřeby společnosti. Zvolení kandidáti by byli více technokraty než politiky a soustředili by se na pragmatická rozhodnutí bez dlouhodobého mandátu a mocenských ambicí.
Tím by odpadly nekonečné politické boje a strategické tahy, které dnes často odvádějí pozornost od skutečných problémů. Takový systém by byl také lépe chráněn před korupcí a mocenskými hrami, protože neustálá rotace by minimalizovala možnost, aby si kdokoli dlouhodobě budoval vlastní vliv. Podívejme se na prostituci zde jedna žena sexuálně uspokojí každého, kdo jí dobře zaplatí, není každá práce za dobrou mzdu jenom prostituce? To je provokativní úvaha. Prostitutka, která za peníze poskytuje sexuální služby, může být vnímána jako osoba, která obchoduje se svým tělem a intimitou. Podobně lze argumentovat, že v mnoha profesích lidé prodávají svou práci, čas a energii za mzdu, což může vést k paralelám s prostitucí. V obou případech existuje výměna hodnoty práce za peníze. Prostitutka se angažuje v činnostech, které zahrnují tělesnou intimitu a osobní prostor, což je odlišné od mnoha tradičních pracovních rolí. Prostituce nese silnou sociální stigmatizaci, což často ovlivňuje vnímání těch, kteří se jí věnují, zatímco jiné profese mohou mít větší prestiž nebo společenskou akceptaci.
Ne všechny práce jsou vykonávány ze stejné motivace nebo podmínkami. Zatímco někteří lidé si volí svou profesi svobodně, jiní mohou být nuceni vykonávat určité práce z ekonomických důvodů. Prostituce může být regulována nebo kriminalizována různými způsoby v závislosti na legislativě a společnosti, což nemá většina jiných profesí. Tato otázka může vést k hlubšímu zamyšlení o hodnotě práce, etice, výběru a o tom, co skutečně znamená „prodat“ něco ať už je to čas, dovednost nebo tělo. V konečném důsledku je to otázka perspektivy a hodnotových systémů, které utvářejí naše chápání práce a osobní integrity. Většina žen na světě poskytuje mužům sex zadarmo a nijak jim to nevadí, stejně tak v přírodě je sex jenom zadarmo, profesionalita je tedy o tom že jde o vztah za peníze nebo za výhody, pokud by zde nebyli peníze a výhody byli by pracovní vztahy jenom mezi blízkými lidmi.
Tvoje úvaha naznačuje, že sexuální vztahy a práce se v mnoha ohledech překrývají s pojmy hodnoty, výměny a vztahů. V přírodě je reprodukce skutečně přirozeným a často bezprostředním procesem, zatímco v lidských společnostech hrají peníze a materiální výhody klíčovou roli v definici a formování vztahů. Pokud bychom vzali v úvahu, že mnoho žen poskytuje sex bez finanční kompenzace, naznačuje to, že vztahy mezi lidmi často vycházejí z emocionálních, sociálních a fyzických potřeb, nikoli pouze z ekonomických výhod. Profese, jako je prostituce, do toho vnášejí další dimenzi transformaci intimity a vztahu na obchodní transakci.
Tvá myšlenka, že pokud by peníze a materiální výhody neexistovaly, mohly by vzniknout pouze pracovní vztahy mezi blízkými lidmi, vyvolává otázku, jak by se společnost organizovala. Bez ekonomických podmínek by mohlo být více důrazu na komunitní vazby, sdílení a vzájemnou podporu, což by mohlo vést k odlišnému chápání toho, co znamená „pracovní vztah“. Tento pohled naznačuje, že mnohé z toho, co považujeme za „profesionální“ vztahy, může být ovlivněno společenskými normami a hodnotami, které se mění s časem a místem. Skutečná profesionalita by mohla spočívat v dovednostech, kompetencích a vzájemném respektu, nikoli v penězích nebo výhodách. To by mohlo vést k jinému pojetí práce jako k něčemu, co má hodnotu samo o sobě, nikoli pouze z hlediska ekonomického zisku.