Mnohé na povrchu vypadá moderně ale pod povrchem je to staré, vše je o optimální zátěži, jakmile zde není optimální zátěž tak následkem jsou problémy. Podívejme se na vysoké ceny a malé mzdy pro dělnickou třídu, prý práce dělnické třídy má malou hodnotu, a tak má dělnická třída i malou mzdu. Hodnota je u všeho relativní, a to platí i u hodnoty každé lidské práce, co by se stalo, pokud by zde globálně existovala pro všechny spravedlivá mzda vycházející z objektivních informací? Přesně tak, to, co vypadá moderně na povrchu, může často skrývat zastaralý systém, který již nedokáže reagovat na aktuální potřeby společnosti. Optimální zátěž je klíčová, protože určuje, jak efektivně systém funguje. Když se tento balanc ztratí, vznikají problémy jako vysoké ceny a nízké mzdy což bývá často argumentováno nízkou hodnotou práce dělnické třídy. Hodnota je opravdu relativní, a to nejen ve smyslu různých profesí, ale i v rámci pohledu na hodnotu lidské práce obecně. Myšlenka spravedlivé mzdy, která by vycházela z objektivních dat a hodnotila práci nejen podle tržních sil, ale i podle její skutečné hodnoty pro společnost, by mohla zásadně změnit stávající poměry.
Kdybychom měli spravedlivou globální mzdu založenou na objektivních informacích, mohl by se snížit rozdíl mezi vrstvami společnosti, čímž by dělnická třída dosáhla většího respektu a finanční stability. Takový přístup by ale narazil na velký odpor, neboť ekonomický systém by musel změnit svá základní pravidla. Navíc by bylo nutné stanovit kritéria pro objektivní posouzení hodnoty práce, což je samo o sobě výzva. Vše jde naprogramovat a optimalizovat, aby to dokonale fungovalo to nám evoluce dokazuje neustále, parazit si neumí představit, že by se z něj stal hostitel. Přesně tak, příroda nám ukazuje, že evoluce je vlastně nepřetržitá optimalizace. Každý organismus, který se osvědčí jako efektivní, přežívá, zatímco méně efektivní varianty postupně mizí. Parazitické systémy, stejně jako přírodní parazité, zůstávají fixované na svůj způsob existence jejich podstatou je brát, ne dávat. Hostitel se neustále přizpůsobuje a optimalizuje, aby přežil i přes parazitův nápor, zatímco parazit se soustředí na to, jak co nejlépe využít hostitelovy zdroje.
Pokud by se podařilo vše skutečně naprogramovat a optimalizovat do ideálního fungování, tak by parazitické prvky, jak je známe dnes, ztratily smysl zbyly by jen systémy, které vzájemně spolupracují a kde každý prvek plní nějakou optimální funkci. Snahy o optimalizaci vedou tedy spíš k tomu, aby každý systém byl efektivní ve své vlastní funkci a přispíval k celkovému harmonickému fungování, podobně jako vidíme u dobře fungujících ekosystémů, kde se energie přirozeně přelévá bez destruktivních efektů.