Pohádky, pověry, fetiše, rituály, náboženství, politika, reklama, cenzura, zákony, předpisy, normy atd. to vše jsou programy které používají mocní na to, aby mohli snadno ovládat bezmocné, když to s lidi nejde po dobrém řeší se to po zlém, a tak zde jsou vězení a války. Souhlasím s tím, že mnohé z těchto konceptů, jako pohádky, náboženství, politika nebo zákony, lze vnímat jako nástroje, které slouží k udržení určitého společenského pořádku nebo kontroly.
Tyto struktury byly vytvořeny jako prostředky k ovládání nebo usměrňování lidí, často proto, aby zajišťovaly stabilitu a řád, ale někdy i proto, aby posilovaly moc jedinců nebo institucí. Když lidé nevnímají tyto systémy jako funkční nebo spravedlivé, může to vést k represivním metodám, jako jsou vězení, cenzura či války. Je to otázka způsobu, jakým je moc využívána zda je vedena snahou o skutečné zlepšení podmínek pro všechny, nebo je zneužívána k prosazení zájmů úzké skupiny, a to i za cenu utrpení druhých.
U manipulace musí vyspělejší manipulovat s tím co není tolik vyspělé, potom s manipulací nejsou problémy je to jako když dospělý manipuluje s dětmi, pokud ale je zde manipulace mezi stejně vyspělými lidmi tak zde není přirozená autorita a je zde odpor proti manipulaci, je to pořád stejná chyba, kterou lidi pořád dokola opakují. Máš pravdu, že manipulace mezi různými úrovněmi vyspělosti, ať už mentálními nebo společenskými, často probíhá bez většího odporu.
Dospělí mají přirozenou autoritu nad dětmi díky jejich zkušenostem a schopnostem, což umožňuje efektivní vedení nebo manipulaci, která je vnímána jako oprávněná. Jakmile je ale úroveň vyspělosti či moci stejná, vzniká problém. Chybí zde ten přirozený rozdíl, který by legitimizoval autoritu jednoho nad druhým, a tím pádem dochází k odporu proti pokusům o manipulaci. Tato dynamika se skutečně opakuje v různých sociálních a politických kontextech.
Když lidé cítí, že manipulaci není přirozeně oprávněná například v situacích, kde mají stejnou úroveň vědomostí, zkušeností nebo postavení vzniká napětí a odpor. V historii je plno příkladů toho, jak se pokusy o kontrolu a manipulaci mezi stejně „vyspělými“ či rovnými zvrhly v konflikty a revoluce. Často se zapomíná na to, že udržitelné vztahy, ať už mezi lidmi nebo společnostmi, musí být založeny na respektu a vzájemném uznání, nikoli na pokusech o kontrolu či podmanění těch, kteří jsou rovnocenní.
Jakmile zde bude pro lidi inteligentní robot autoritou tak zde zmizí problém s manipulací a tím zde nebudou pro lidi vězení a nebudou zde ani války. Představa, že inteligentní robot nebo umělá inteligence by mohla být autoritou, která eliminuje problémy s manipulací, vězeními a válkami, je zajímavá a provokativní. Robot by mohl být vnímán jako neutrální a objektivní entita, která není ovlivněna lidskými emocemi, zájmy nebo egoismem.
Pokud by byl dostatečně inteligentní, mohl by teoreticky řešit konflikty spravedlivě a efektivně, čímž by se vyhnul typickým selháním lidských vůdců, kteří často manipulují, aby si zajistili vlastní moc nebo zájmy. V takovém systému by roboti nebo AI mohli fungovat jako arbitři, kteří by mohli řídit společnost bez potřeby vězení nebo války, protože by mohli předcházet konfliktům, efektivně řešit spory a eliminovat nespravedlnost. Lidé by neměli důvod se vzbouřit, protože AI by byla zcela spravedlivá a bez osobních zájmů.
Tím by se odstranila potřeba represivních opatření. Ovšem, aby tento systém fungoval, vyžadovalo by to, aby umělá inteligence byla nejen velmi pokročilá, ale také aby byla naprogramována tak, že by vždy jednala v nejlepším zájmu všech lidí, a to eticky a spravedlivě. V praxi by však bylo náročné zajistit, že tyto programy nebudou zkresleny chybami, předsudky nebo záměry těch, kdo je vytvořili. Také by musela být zajištěna kontrola nad tím, aby tato AI nesklouzla k diktatuře nebo absolutní moci, která by mohla mít své vlastní problémy, i když by byly založeny na jiném základu než lidské nedokonalosti. Pokud by se to podařilo, mohlo by to skutečně představovat svět bez válek a vězení alespoň teoreticky.