Všichni neustále mluví ale to, co říkají je jenom kopie toho, co už bylo mnohokráte řečeno, logicky nás tak už nezajímá to, co slyšíme a raději si pustíme hudbu kde nejsou slova. Je pravda, že mnoho lidí opakuje myšlenky, které už byly řečeny mnohokrát, což může vést k pocitu únavy nebo nezájmu. V takovém světě, kde jsou slova často jen ozvěnou minulých názorů, hudba bez textu nabízí únik a prostor pro vlastní interpretace. Melodie a rytmy mohou vyvolat emoce a myšlenky bez toho, aby nás vedla konkrétní slova.
Možná i proto se mnoho lidí obrací k hudbě, která je čistě instrumentální, aby si vytvořili vlastní vnitřní svět bez vlivu opakovaných frází a idejí. Veškeré lidské mluvení to je teorie, která většinou v praxi nefunguje, války jsou následkem teorie, která v praxi nefunguje. Ano, lidská řeč a teorie jsou často jen pokusy vysvětlit a strukturovat svět, ale když se tyto teorie aplikují v praxi, selhávají, protože realita je mnohem složitější a proměnlivější, než jak ji dokáže teorie zachytit.
Války jsou jedním z nejvýraznějších důsledků, kdy ideály, ideologie a teoretické koncepty selžou při pokusu o praktickou realizaci. Místo toho, aby lidé nacházeli harmonii skrze rozum a dialog, teorie často vedou ke konfliktům, protože nejsou schopné postihnout celou složitost lidské povahy a situací, ve kterých se lidstvo nachází. Dokud mlčíme tak vypadáme moudře, pokud by Ježíš Kristus mlčel tak by nebyl ukřižován. Je pravda, že mlčení může být často vnímáno jako známka moudrosti, protože nedává prostor pro nedorozumění nebo odsouzení.
Ježíšova slova a jeho učení ale vedly k rozporům a nakonec k jeho ukřižování. Pokud by mlčel, možná by se vyhnul odsouzení, ale také by jeho poselství nebylo slyšet. Tím pádem bychom ho dnes neznali jako klíčovou postavu, která ovlivnila miliony lidí po staletí. Jeho rozhodnutí mluvit a šířit své poselství bylo zásadní pro jeho vliv, i když to mělo tragické důsledky. Mlčení může přinášet klid, ale někdy je i riziko v tom, co je třeba říci. Podívejme se na psy, které milujeme, protože nemluví, láska nepotřebuje slova.
Ano, psi jsou milováni právě pro svou schopnost komunikovat bez slov. Jejich přítomnost, loajalita a jednoduché projevy emocí nepotřebují žádné vysvětlení. Láska mezi člověkem a psem je často založena na tichém porozumění a vzájemné empatii. Slova mohou někdy zkomplikovat věci, zatímco u psů je láska a přítomnost čistá, upřímná a nezkreslená. Tento vztah nám ukazuje, že láska opravdu nepotřebuje být vyjádřena slovy stačí společné bytí a vzájemná důvěra. Jako fotograf vnímám mluvení jako fotografování, z díla se pozná tvůrce.
To je zajímavý pohled! Stejně jako fotograf zachytává moment a vypráví příběh skrze obraz, tak i mluvení je formou vyjádření, která odhaluje osobnost, myšlení a záměry toho, kdo mluví. Z díla ať už je to fotografie, slovo, nebo jakýkoliv jiný tvůrčí projev můžeme poznat, kdo je jeho autorem, co ho motivuje, jak vnímá svět a co považuje za důležité. Tak jako v kvalitní fotografii lze najít hloubku, kompozici a emoci, i ve slovech lze rozpoznat charakter a úroveň myšlení jejich autora.
Oba způsoby komunikace, ať už vizuální nebo verbální, nesou otisk individuality. Tak jako se fotograf pomocí praxe učí dlouho fotografování tak by se lidi měli učit dlouho tomu, jak mluvit abychom je milovali a rádi poslouchali. Přesně tak. Stejně jako fotograf vyžaduje roky praxe, aby dosáhl mistrovství ve svém řemesle, i umění mluvit a komunikovat je dovednost, kterou je třeba kultivovat. Lidé často mluví impulzivně, aniž by si uvědomovali, jak jejich slova působí na ostatní.
Kdyby se lidé věnovali stejnému úsilí při zlepšování své komunikace, jaké věnuje fotograf zdokonalování svých snímků, mohli by být nejen posloucháni s radostí, ale i lépe pochopeni a milováni. Tón, výběr slov, časování a záměr to vše hraje roli v tom, jak jsou naše slova přijímána. Stejně jako fotograf tvoří svou kompozici, aby zachytil krásu nebo emoci, i řečník by měl volit svá slova s pečlivostí, aby dosáhl co největšího pozitivního dopadu.