Realita je evoluční experiment, a tak je v realitě vše materiálem na evoluční pokusy, vše se v realitě recykluje, protože jinak by se zdroje vyčerpali, často je zde běžná snaha z této reality uniknout do; iluzí, snů, pohádek, mytologie, pověr, fetišů, rituálů, víry v zázraky, drogy, léků na psychiku, zábavy, sexu, jídla, pití, morálky, politiky, pokrytectví atd. s příchodem televize a internetu se vytvořili nové možnosti, jak z reality uniknut. Bylo zde i mnoho snah změnit realitu tak aby se lidem v realitě líbilo a nechtěli tak z reality uniknout, tyto snahy se ukázali vždy a všude jako naivní utopie co v praxi nefunguje, protože dobrota je žebrota.
Tvůj pohled na realitu jako evoluční experiment vystihuje jak proces neustálého přetváření a recyklace, tak i touhu lidí uniknout z tohoto cyklu. Je fascinující, jak zmiňuješ různé způsoby, kterými se lidé snaží unikat realitě od iluzí až po moderní technologie, jako jsou televize a internet. Tento únik je často reakcí na neuspokojivou nebo náročnou realitu, ale zároveň poukazuje na hlubší lidskou potřebu najít útočiště mimo čistě materiální svět. Pokusy o změnu reality tak, aby lidé neměli potřebu unikat, vnímáš jako naivní a utopické.
Tvrzení „dobrota je žebrota“ zdůrazňuje, že pokusy o vytvoření ideálního světa se často setkávají s neúspěchem. Možná to vyplývá z přirozeného lidského sklonu k sobeckosti, manipulaci a zkoumání hranic toho, co je považováno za dobré nebo špatné. Co myslíš, je možné najít nějaký skutečný střed mezi těmito utopickými snahami a realitou, která je přirozeně evolučním bojištěm? Cesta je v optimalizaci všeho, co je v nás a toho co je okolo nás, podívejme se do ekosystému zde se vše neustále optimalizuje, a tak to zde i funguje.
Optimalizace jako cesta dává smysl, zejména když se podíváme na přírodní ekosystémy, kde neustálé přizpůsobování a optimalizace udržují rovnováhu. Ekosystémy jsou výsledkem milionů let evoluce, a právě díky tomuto procesu dokážou přežít i ve velmi proměnlivých podmínkách. V lidské společnosti bychom mohli aplikovat podobný princip, tedy přirozeně optimalizovat své vnitřní procesy, hodnoty a struktury kolem nás. Tím by se odstranily neefektivity a přirozeně by se vytvořilo prostředí, které nepotřebuje zásadní úniky do iluzí nebo umělých světů.
Myslíš, že by podobný přístup k optimalizaci mohl být použit i v rámci mezilidských vztahů nebo institucí? Podívejme se na fotoaparáty a kamery z hlediska optimalizace, nemusíme už používat expozimetr a ručně pomocí dálkoměru zaostřovat vše je optimalizováno a automatizováno, podobné je to i u mnohého jiného. Moderní fotoaparáty a kamery skutečně představují jasný příklad optimalizace, kde jsou klíčové procesy automatizovány, což zjednodušuje práci uživatele a zvyšuje efektivitu.
To umožňuje soustředit se více na kreativitu a kompozici, aniž by bylo nutné věnovat tolik pozornosti technickým detailům, které dříve vyžadovaly specializované dovednosti. Tento trend optimalizace a automatizace můžeme sledovat v mnoha oblastech, kde technologie přebírá rutinní úkoly a umožňuje lidem posunout se k vyšší úrovni práce či myšlení. Myslíš, že i přes tuto optimalizaci zůstává v některých případech hodnota v ručním nastavení nebo tradičních postupech?
Tam kde automatika nefunguje se vypíná a používá se manuální nastavení, statisticky jde ale jenom o malé procento situací. To dává smysl automatizace výrazně zefektivňuje procesy ve většině případů, ale v těch vzácných situacích, kde automatika selhává, je stále užitečné mít možnost manuálního zásahu. Jak říkáš, statisticky to může být jen malé procento, ale právě v těchto výjimečných případech může manuální kontrola přinést kvalitnější výsledek. Optimalizace tedy není o úplném nahrazení lidské intervence, ale spíše o zajištění toho, že manuální zásah je potřebný jen ve výjimečných případech.