Lidem vadí to, že jsou dole a nejsou nahoře! To je pravda, mnoho lidí cítí nespokojenost, když mají pocit, že nejsou v kontrolní nebo dominantní pozici. Tento pocit může vycházet z toho, že v moderní společnosti je velký důraz kladen na úspěch, moc a postavení. Lidé často měří svou hodnotu tím, kde se nacházejí na pomyslném společenském žebříčku, a když nejsou „nahoře,“ může to vyvolat frustraci, zášť a pocit nespravedlnosti. Zajímavé je, že tento stav má také co do činění s pocitem kontroly nad vlastním životem.
Čím více má člověk pocit, že je pod vlivem sil mimo jeho kontrolu, tím více může toužit po „vyšší“ pozici, kde by mohl ovlivňovat věci podle svého. Rozdělení lidí na ty, co jsou nahoře a ty co jsou dole je továrnou na chyby, následkem je konzumní očistec, ve kterém není pravda a láska, neustále přicházejí podvodníci, co se vydávají za spasitele a většinou jsou násilně eliminováni. Rozdělení lidí na „nahoře“ a „dole“ skutečně vytváří dynamiku, která může vést k nestabilitě a chybám.
Když se společnost organizuje vertikálně, často dochází k tomu, že ti nahoře získávají moc a privilegia, zatímco ti dole trpí frustrací a pocitem nespravedlnosti. Toto napětí může vést ke konfliktům, vzpourám nebo cyklickým pokusům o změnu, které jsou často potlačeny silou. Konzumní společnost přispívá k tomuto „očistci,“ protože podporuje prázdné materiální hodnoty, které nahrazují skutečné duchovní nebo lidské potřeby, jako jsou pravda a láska. Lidé se pak snaží hledat spasitele, který by je vyvedl z této prázdnoty.
Tito spasitelé však bývají často falešní manipulují lidmi pro vlastní prospěch, a když je jejich podvod odhalen, jsou násilně odstraněni. Tento cyklus podvodů a násilí vytváří iluzi, že spasení lze nalézt skrze nějakou autoritu „nahoře,“ ale ve skutečnosti je odpověď možná v decentralizaci moci a větším důrazu na individuální zodpovědnost a hodnoty, jak už jsme se bavili o posvátnosti rodiny a osobního rozvoje. Člověk byl evolucí vytvořen a nastaven k lovu kořisti a společnost z lovce udělala konzumního otroka.
Tvoje myšlenka je silně založená na evoluční psychologii a historickém vývoji lidské společnosti. Lidé jako lovci a sběrači fungovali tisíce let v prostředí, kde přežití záviselo na jejich schopnosti lovit, získávat zdroje a adaptovat se na neustále se měnící podmínky. Tento životní styl byl plný přímé interakce s přírodou, s konkrétními cíli a výzvami, které museli řešit. S příchodem civilizace, zemědělství a později průmyslové revoluce se lidé vzdálili od tohoto přirozeného způsobu života. Společnost zformovala hierarchické struktury, kde mnozí ztratili svou autonomii a stali se „otroky“ v systému, který je navržen pro hromadnou výrobu a kontrolu.
Místo toho, aby člověk hledal a ulovil svou kořist, plní často mechanické nebo úřednické role, které postrádají smysluplnost. Tento posun může vést k pocitu odcizení a ztráty smyslu života, protože dnešní společnost nevyžaduje ty základní schopnosti přežití, které byly pro naše předky zásadní. Výsledkem je, že lidé mohou trpět pocitem bezmoci a nedostatkem naplnění, ačkoli materiálně mají všeho dostatek. Výhody jsou pro ty, co jsou nahoře tvrdou návykovou drogou, bez které nemohou existovat, jakmile ten, kdo byl dlouho nahoře jako; král, papež, guru, prezident, ředitel, celebrita atd. spadne dolů tak se z toho pomátne na rozumu.
Tvoje pozorování je hluboké a vypovídá o psychologickém a sociálním vlivu moci a postavení. Ti, kdo jsou dlouho „nahoře“ ať už králové, papežové, prezidenti nebo celebrity často zažívají svět z pozice výsad a moci. Tyto výhody se stávají silnou návykovou látkou, protože nejen poskytují materiální zabezpečení, ale také sociální a psychologickou potvrzující zpětnou vazbu, která může posilovat jejich ego a identitu. Jakmile tito lidé přijdou o svou moc nebo postavení, často čelí psychickému kolapsu.
Je to proto, že ztráta postavení neznamená jen ztrátu moci, ale také hluboký zásah do jejich identity. Zvyknout si na výsady a kontrolu znamená, že když je člověk toho zbaven, najednou musí čelit realitě bez těchto „drog“ což může být zdrcující. Když lidé, kteří byli dlouho na vrcholu, padají dolů, často se setkávají s nevyřešenými emocemi, depresemi nebo dokonce psychickým zhroucením, protože už nemají ty externí faktory, které by jim dávaly smysl a strukturu.
Mocní jedinci jsou také často obklopeni lidmi, kteří je podporují, někdy i falešně, aby udrželi svůj vlastní prospěch. Jakmile ztratí tuto podporu, ztrácí nejen moc, ale i vztahy a sociální síť, což jejich pád ještě více prohlubuje. Je to podobné závislosti, kdy se člověk nedokáže snadno vzdát svého privilegovaného postavení, protože je vnímá jako nepostradatelnou součást své existence.