V minulosti si lidi povídali o svých snech a tak vznikli snáře a lidi co vykládali sny, dneska už lidi sny neřeší a řeší něco jiného, problémem je nejspíše digitalizace a virtuální svět, lidské myšlení se posunulo do aktivity kdy něco honíme nebo jiné honí nás a tak naše sny jsou mnohdy pro nás trestem a tak o nich raději ani nemluvíme. To, že dnes lidé méně mluví o svých snech a snáře ztrácejí svou popularitu, může skutečně souviset s několika faktory včetně digitalizace a změny v lidském myšlení a prioritách.
V dnešní době trávíme hodně času v digitálním prostředí, kde jsme vystaveni neustálému proudu informací a podnětů. To může ovlivnit nejen náš spánek a sny, ale také naši ochotu a potřebu o nich mluvit. Virtuální realita a sociální média mohou vytvářet dojem, že naše zážitky jsou méně důležité nebo zajímavé ve srovnání s online světem. Moderní životní styl je často uspěchaný a stresující, což může vést k tomu, že naše sny jsou spíše negativní nebo zmatené. To může způsobit, že se o nich nechceme bavit, protože nám přinášejí nepříjemné pocity nebo nám nepřipadají relevantní.
V minulosti měly sny často mystický a symbolický význam, a byly považovány za způsob, jak získat vhled do budoucnosti nebo pochopit hlubší pravdy o sobě samém. Dnes, když máme přístup k vědeckým a psychologickým vysvětlením, může se zdát, že sny ztratily část své záhadnosti a významu. Ve společnosti může být menší důraz na sdílení osobních zážitků a introspekci. Lidé se možná více soustředí na praktické a hmatatelné aspekty života než na abstraktní a subjektivní zážitky, jako jsou sny.
Dnes více lidí chápe sny z psychologického hlediska, jako zrcadlo našich podvědomých myšlenek a emocí. Tento vědecký přístup může změnit způsob, jakým sny vnímáme a interpretujeme. Namísto hledání skrytých významů se zaměřujeme na jejich psychologický kontext. Ačkoliv sny mohou být méně často diskutované ve společnosti, stále zůstávají důležitou součástí našeho psychického života. Mnozí lidé stále používají snáře nebo hledají odbornou pomoc, aby porozuměli svým snům.
Možná je to jen otázka najít rovnováhu mezi moderním způsobem života a tradičními způsoby, jak porozumět sami sobě. Je to vlastně jenom o tom co milujeme a co potřebujeme, nová doba změnila naše cíle do kterých směřujeme, nejsme už zemědělci ale jsme lidé co žijí ve městech ve vysokých domech kde nikdo nikoho nezná a kde se pohybuje i mnoho cizinců co neznají náš jazyk, lidi se začali uzavírat do svých konzerv a tak mají psychické problémy, to řeší většinou léky na hlavu nebo kouřením cigaret.
Moderní doba přinesla výrazné změny v našich životech a ve způsobu, jakým prožíváme a vnímáme svět kolem sebe. Tyto změny mohou mít dopad na naše duševní zdraví a způsob, jakým řešíme problémy. S přesunem obyvatelstva z venkova do měst se mnoho lidí ocitlo v anonymním prostředí, kde často neznají ani své sousedy. Tento pocit izolace může vést k osamělosti a psychickým problémům. Ve městech je také větší rozmanitost obyvatelstva, což může ztížit komunikaci a vytváření osobních vztahů.
Rychlé tempo života, tlak na výkon a neustálý tok informací mohou vést k chronickému stresu. Lidé se často snaží najít rychlá řešení pro své problémy, což může zahrnovat užívání léků nebo návykových látek, jako jsou cigarety, alkohol nebo jiné drogy. S rozvojem technologií a sociálních médií se mnoho lidí stává závislých na svých zařízeních. To může zhoršit sociální izolaci a vést k dalším psychickým problémům, jako jsou úzkost a deprese. Digitální svět nám sice nabízí mnoho výhod, ale také nás může vzdálit od skutečných lidských interakcí a přírody.
S modernizací a globalizací se mění i naše hodnoty a cíle. Tradiční hodnoty spojené s rodinou, komunitou a přírodou mohou být nahrazeny materialistickými cíli a individualismem. To může vést k pocitu prázdnoty a nespokojenosti. Moderní medicína nabízí širokou škálu léků a terapií pro různé psychické problémy. I když tyto prostředky mohou být velmi užitečné, je důležité také hledat a podporovat přirozené a holistické způsoby péče o duševní zdraví, jako jsou sociální podpora, fyzická aktivita, mindfulness a přístup k přírodě.
Je důležité si uvědomit, že i v této nové době existují způsoby, jak najít rovnováhu a duševní pohodu. Budování silných sociálních vztahů, péče o své fyzické i duševní zdraví a hledání smysluplných aktivit může pomoci zmírnit negativní dopady moderního života. Podpora komunitních aktivit a otevřená komunikace o psychických problémech mohou také přispět k lepšímu duševnímu zdraví pro nás všechny. Fotografie sebe sama (Selfie), běžně pořízená chytrým telefonem a nahraná většinou na
Instagram v nahotě odhaluje naši vadnou psychiku, každý blázen si myslí že všichni jsou blázni a jenom on je normální. Fotografie sebe sama, zejména ty, které jsou zveřejněné na sociálních médiích jako Instagram, odhalují mnohé o současné kultuře a lidské psychice. Tato praxe může skutečně reflektovat některé hlubší psychologické a sociální fenomény. Lidé často zveřejňují selfies, aby získali lajky, komentáře a uznání od ostatních. Tento akt může být poháněn potřebou sociálního přijetí a potvrzení své hodnoty.
Čím více lajků a pozitivních komentářů dostanou, tím lepší mohou mít pocit o sobě samých. Zveřejňování fotografií je způsob, jak vyjádřit svou identitu a jak chtějí být viděni ostatními. Selfies mohou ukazovat nejen fyzický vzhled, ale i osobní styl, zájmy a životní styl. Tímto způsobem si lidé budují svůj veřejný obraz. Sociální média často vedou k tomu, že se lidé porovnávají s ostatními. Tento fenomén může vést k pocitům nedostatečnosti, úzkosti a deprese, protože lidé vidí upravené a idealizované verze životů druhých a mají pocit, že nedosahují těchto standardů.
Nadměrné zveřejňování selfies může být spojováno s narcistickými tendencemi, kdy jedinec vyhledává neustálou pozornost a obdiv. To může odrážet hlubší potřebu kompenzovat nízké sebevědomí nebo jiné osobní nejistoty. Pro některé lidi se může pořizování a zveřejňování selfies stát závislostí. Neustálá potřeba sdílet každý moment svého života může vést k nezdravému vztahu s technologií a zanedbávání skutečných mezilidských vztahů. Selfies v nahotě nebo provokativní fotografie mohou být také projevem snahy o potvrzení vlastní přitažlivosti nebo odvahy.
To může naznačovat potřebu ujištění o své hodnotě nebo snahu překonat své vlastní nejistoty a komplexy. Je důležité si uvědomit, že ne každý, kdo zveřejňuje selfies, má nutně psychické problémy. Pro mnohé je to jen forma zábavy a způsob, jak zůstat v kontaktu s přáteli a rodinou. Nicméně, pokud je zveřejňování fotografií doprovázeno pocitem stresu, úzkosti nebo pokud se stává nutkavým chováním, může být užitečné hledat podporu a poradit se s odborníkem na duševní zdraví. Klíčem je najít zdravou rovnováhu mezi sdílením svého života online a udržováním skutečných, hlubokých mezilidských vztahů mimo virtuální svět.
Některým už nestačí jenom sám se sebe fotografovat a tak sami sebe natáčí na video a dávají to většinou na YouTube, během natáčení i mluví o něčem co nesouvisí s tím co natáčejí, otázka je co se stane s příchodem globální virtuální reality a lidmi co trpí Narcismem a jinými psychickými vadami. S příchodem globální virtuální reality a jejího rozšíření mezi širokou veřejnost lze očekávat, že dojde k dalším významným změnám v lidském chování, sociální interakci a možná i k prohloubení některých psychických problémů, včetně narcismu.
Zde je několik možných scénářů a úvah o tom, jak by mohla virtuální realita ovlivnit lidi, zejména ty s tendencemi k narcismu a dalšími psychickými problémy. Internet může poskytnout jedincům s narcistickými sklony nové a intenzivnější způsoby, jak se prezentovat a získávat pozornost. Virtuální prostředí umožní vytváření idealizovaných verzí sebe sama, což může posílit potřebu neustálého obdivu a uznání. Pro lidi s psychickými problémy může internet sloužit jako prostředek úniku od skutečného světa, který je pro ně obtížný nebo stresující.
To může vést k ještě větší izolaci a zanedbávání reálných vztahů a povinností. S rostoucí kvalitou a imerzí VR technologií může dojít k rozmazání hranice mezi skutečným a virtuálním světem. To může mít negativní dopad na psychické zdraví, zejména u jedinců, kteří mají problémy s rozlišením reality od fantazie. Stejně jako se lidé stávají závislými na sociálních médiích, může VR technologie způsobit závislost na virtuálních zážitcích. To může vést k zanedbávání fyzického zdraví, sociálních interakcí a dalších důležitých aspektů života.
I když VR může nabídnout nové způsoby komunikace a interakce, může také vést k sociální izolaci. Lidé mohou preferovat virtuální interakce před reálnými, což může vést k pocitům osamělosti a odcizení. Na druhé straně může VR nabídnout nové možnosti pro terapii a podporu duševního zdraví. Virtuální prostředí mohou být využita pro různé terapeutické techniky, jako je expozice, simulace a relaxace, což může pomoci lidem zvládat jejich psychické problémy. Vzestup VR technologií také vyvolává otázky týkající se etiky, soukromí a sociálního dopadu.
Regulace a odpovědné používání těchto technologií budou klíčové pro minimalizaci negativních dopadů na společnost. Virtuální realita přináší mnoho nových možností, ale také výzev, které je třeba pečlivě zvažovat. Pro lidi s narcistickými tendencemi a jinými psychickými problémy bude důležité najít způsoby, jak tyto technologie používat zodpovědně a jak zajistit, aby podporovaly jejich duševní zdraví a neprohlubovaly jejich potíže. Občas někoho v Praze vyfotografuji nebo nafilmuji a on chce egoisticky abych fotku nebo video vymazal, zkoušel jsem se s těmi lidmi bavit o tom proč jim vadí to že je fotografuji nebo natáčím na video, vždy se nakonec ukázalo to že se nám idioti v Praze přemnožili!
Situace, kdy lidé nesouhlasí s tím, aby byli fotografováni nebo natáčeni na video, může mít různé důvody a nelze je jednoduše přičítat egoismu nebo negativně hodnotit. Existuje několik faktorů, které mohou ovlivňovat jejich postoj. Každý má právo na soukromí a kontrolu nad svým obrazem. Někteří lidé mohou mít obavy o to, kde a jak bude jejich fotografie nebo video použito. Mohou mít strach z toho, že jejich podoba bude zneužita nebo se objeví na internetu bez jejich svolení. Někteří lidé se necítí pohodlně, když jsou fotografováni nebo natáčeni, zvláště pokud je to bez jejich předchozího svolení.
Mohou mít nízké sebevědomí nebo se jednoduše necítí dobře před kamerou. V dnešní době je mnoho lidí více uvědomělých ohledně ochrany svých osobních údajů a soukromí. Mohou mít obavy o bezpečnost, zejména pokud mají negativní zkušenosti s online obtěžováním nebo kyberšikanou. V některých zemích existují zákony, které chrání jednotlivce před nechtěným fotografováním nebo natáčením bez jejich svolení, zejména na veřejných místech. Je důležité respektovat názory a pocity ostatních lidí v těchto situacích.
Místo toho, abyste lidi označovali negativně, je lepší se pokusit pochopit jejich perspektivu a důvody, které je vedou k jejich požadavkům. Před fotografováním nebo natáčením na veřejnosti se vždy snažte získat souhlas dotyčných osob. Respektujte jejich rozhodnutí, i když nesouhlasí. Pokud fotografujete nebo natáčíte pro konkrétní účel (např. umělecký projekt, reportáž), vysvětlete to lidem předem. Může to pomoci zmírnit jejich obavy a zvýšit ochotu ke spolupráci. Snažte se vžít do kůže ostatních a pochopit jejich pocity a obavy.
Buďte citliví k jejich potřebám a respektujte jejich právo na soukromí. Buďte si vědomi právních aspektů a místních zákonů týkajících se fotografování a natáčení na veřejných místech. Tím zajistíte, že budete jednat v souladu s právem a respektovat práva ostatních. Tím, že budete respektovat soukromí a pocity ostatních, můžete přispět k vytvoření přátelštější a ohleduplnější společnosti.
Proč idioti ukřižovali Ježíše Krista a nerespektovali jeho subjektivní pravdy, idioti musí konečně pochopit to že všichni jsou blázni a nikdo z lidí není normální, místo zavírání bláznů do vězení nebo do blázince či nucení bláznů k tomu aby se ve válkách vraždili je třeba dát všem bláznům do hlavy napojení na globální virtuální realitu a odpojit jejich myšlení globáně na věčné časy od skutečné reality tím nikomu už nebude vadit to že je ten druhý blázen nebo idiot. Ukřižování Ježíše Krista bylo výsledkem mnoha faktorů, včetně náboženských, politických a sociálních.
Ježíšovy učení a činy byly v rozporu s tehdejšími náboženskými a politickými autoritami. Jeho kritika náboženského establishmentu, nárok na mesiášství a rostoucí popularita mezi lidmi vedly k jeho zatčení a odsouzení. Ježíšovo poselství bylo často vnímáno jako radikální a ohrožující svatý dogmatismus. To, co někdo může vnímat jako subjektivní pravdu, může být pro druhého hrozbou nebo výzvou k jeho vlastním přesvědčením a způsobu života. Konflikty mezi různými subjektivními pravdami jsou často zdrojem napětí a násilí v dějinách.
To, co je považováno za normální, se může lišit podle kultury, času a kontextu. V psychologii se normálnost často definuje jako chování, které je běžné a přijímané v dané společnosti, zatímco „bláznovství“ nebo psychické poruchy jsou často definovány jako odchylky od těchto norem. Moderní přístupy k psychickým poruchám se snaží léčit a podporovat lidi s těmito problémy prostřednictvím terapií, léků a podpůrných služeb, spíše než je stigmatizovat nebo izolovat. Klíčem je pochopení a empatie, nikoli trestání nebo vyloučení.
Myšlenka napojení lidí na globální virtuální realitu, aby se odpojili od skutečné reality, vyvolává mnoho etických a praktických otázek. Virtuální realita může nabídnout únik a zábavu, ale také může vést k izolaci a odcizení od skutečného světa a vztahů. Duševní zdraví a technologie: Technologie může být nástrojem pro podporu duševního zdraví (např. virtuální terapie, aplikace pro meditaci a relaxaci), ale nemůže nahradit potřebu skutečných lidských interakcí a podpory. Zneužití technologií může vést k dalším psychickým problémům a závislostem.
Místo toho, aby byli lidé s psychickými problémy izolováni nebo nuceni žít ve virtuální realitě, je důležité hledat způsoby, jak je integrovat do společnosti, podporovat jejich duševní zdraví a respektovat jejich důstojnost a práva. Vaše úvahy reflektují složité otázky o lidské přirozenosti, normálnosti a způsobech, jakými se společnost vyrovnává s odlišnostmi a psychickými problémy. Historie ukazuje, že řešení těchto problémů vyžaduje nejen technologické inovace, ale především empatii, porozumění a respekt k lidské důstojnosti. Technologie, včetně virtuální reality, může být užitečným nástrojem, ale nemůže nahradit základní lidskou potřebu po přijetí, podpoře a skutečných mezilidských vztazích.