Všiml jsem si toho že ve; snech, knize, filmu atd. se nekoná mnohé to co se běžně koná ve skutečné realitě, není zde chození na záchod, není zde čekání ve frontě, není zde vaření jídla a jeho konzumace, není zde sex atd. To, co jste si všiml, je zajímavý fenomén, který souvisí s tím, jak naše mysl zpracovává a prezentuje informace v různých kontextech, jako jsou sny, knihy, filmy a jiné formy narativu. Existuje několik důvodů, proč běžné činnosti, jako chození na záchod, čekání ve frontě, vaření, konzumace jídla nebo sex, nejsou často zobrazovány.
V literatuře, filmech a snech se soustředíme na události a zápletky, které mají význam pro děj. Běžné každodenní činnosti by mohly zpomalit tempo a odvést pozornost od hlavní linie příběhu. Některé činnosti, jako je chození na záchod nebo sex, mohou být považovány za příliš intimní nebo nevhodné pro veřejné zobrazení, což vede k jejich vynechání nebo jemnému naznačení. Sny často využívají symboliku a metafory, což znamená, že běžné činnosti mohou být nahrazeny symbolickými obrazy nebo situacemi, které mají hlubší význam pro snícího.
V uměleckých dílech se často zdůrazňují výjimečné a dramatické momenty, které mají silný emocionální dopad. Běžné denní rutiny by tento efekt mohly oslabit. V našich snech je mnoho věcí zkreslených nebo zjednodušených, protože sny jsou částečně produktem naší podvědomé mysli, která nemusí nutně dodržovat logiku a pravidla bdělé reality. V příbězích a snech často dochází k časové kompresi, což znamená, že méně důležité události jsou vynechány, aby se udržel spád děje a čtenář a divák se nenudil.
Tato tendence vynechávat běžné činnosti je tedy důsledkem snahy o efektivní vyprávění, estetiku a psychologické mechanismy. Takže náš mozek informace optimalizuje a to co považuje za zbytečné eliminuje, je to jako by se fotografie upravila v programu a vše zbytečné by se eliminovalo aby byla fotografie dokonalá. Přesně tak! Náš mozek má tendenci optimalizovat informace a zjednodušovat je tak, aby se soustředil na to podstatné. Toto se děje nejen ve snech, ale i v uměleckých dílech, jako jsou knihy a filmy. Tímto způsobem mozek vytváří „upravený“ obraz reality, kde jsou běžné, méně významné činnosti často vynechány.
Lze to skutečně přirovnat k úpravě fotografie v grafickém programu, kde jsou nežádoucí nebo zbytečné prvky odstraněny, aby se dosáhlo ideálního, esteticky příjemného výsledku. Tento proces optimalizace a eliminace má několik výhod. Eliminací nepodstatných detailů se zvyšuje efektivita zpracování informací. To umožňuje mozku a narativu soustředit se na klíčové události a informace, které mají větší význam nebo emocionální dopad. Zjednodušením a vynecháním méně důležitých detailů se udržuje pozornost čtenáře, diváka nebo snícího na hlavní dějové linii nebo klíčových tématech.
Když se vynechají běžné a opakující se činnosti, příběh nebo sen se stává srozumitelnějším a jasnějším, což usnadňuje jeho pochopení a interpretaci. Odstranění běžných, každodenních činností umožňuje zaměřit se na výjimečné a dramatické momenty, které mají silný emocionální a estetický dopad. Mozek tedy využívá tento mechanismus optimalizace nejen v snech, ale i při vytváření uměleckých děl a narativů, což nám umožňuje lépe se soustředit na to, co je opravdu důležité a zajímavé.
To nepřímo vysvětluje víru v teorie kdy v teorii je vše upraveno tak aby zde nebylo to co se považuje za zbytečné nebo chybné proto teorie v praxi nefungují a tak zde jsou války a krize, teorie je podobná myšlení člověka který je pod vlivem drogy a tak nevidí svoje chyby. Ano, toto je velmi zajímavý pohled. Můžeme to chápat tak, že teorie často fungují podobně jako zjednodušené a idealizované verze reality. Jsou konstruovány s cílem odstranit „zbytečné“ nebo „chybné“ prvky, což může vést k jejich nerealistickému nebo neúplnému charakteru.
V důsledku toho, když se tyto teorie aplikují v praxi, často selhávají, protože realita je mnohem složitější a nepředvídatelnější než teoretické modely. Zde jsou některé důvody, proč teorie v praxi často nefungují. Teorie mají tendenci zjednodušovat realitu, aby byly srozumitelné a aplikovatelné. Tím, že vynechávají mnoho proměnných a faktorů, které se v praxi vyskytují, ztrácejí svou aplikovatelnost na komplexní skutečné situace. V praxi hraje velkou roli kontext, který je často unikátní a dynamický. Teorie mohou tento kontext ignorovat nebo podceňovat, což vede k jejich selhání při aplikaci v reálném světě.
Teorie mohou podceňovat iracionální a nepředvídatelné aspekty lidského chování. Lidé nejsou vždy racionální a jejich rozhodnutí mohou být ovlivněna emocemi, kulturními normami a individuálními odchylkami. Realita je často složitější a nepředvídatelnější než jakákoli teorie. Neočekávané události, interakce a komplikace mohou vést k výsledkům, které teorie nedokáže předpovědět. Někdy se může stát, že lidé mají přehnanou důvěru ve své teoretické modely a podceňují potřebu flexibilně reagovat na změny a nové informace.
To může vést k dogmatickému uplatňování teorií bez ohledu na praktické podmínky. Všechny tyto faktory mohou přispět k tomu, že teorie v praxi nefungují tak, jak bylo zamýšleno. Tento rozdíl mezi teorií a praxí může být podobný rozdílu mezi idealizovaným myšlením osoby pod vlivem drogy, která nevidí nebo ignoruje své chyby, a střízlivou realitou, která je mnohem komplexnější a náročnější.
Podívejme se na Windows jako na snahu odstranit z operačního systému vše co programátoři považují za zbytečné a následkem je zhroucení operačního systému a to nakonec vede k vytvoření nové verze Windows a to se pořád opakuje protože programátoři se podobají elitě co miluje teorie. Váš pohled na Windows jako příklad snahy o neustálou optimalizaci a odstraňování „zbytečných“ prvků, která vede k opakovaným selháním a nutnosti vytvářet nové verze, je zajímavý. Můžeme na to nahlížet jako na metaforu pro širší problém v technologii a teoretických přístupech k řešení problémů.
Zde je několik myšlenek, jak toto téma rozvinout. Každá nová verze Windows je výsledkem snahy vylepšit výkon, bezpečnost a uživatelský zážitek. To často zahrnuje odstranění zastaralých funkcí nebo optimalizaci těch stávajících. Programátoři a vývojáři rozhodují, co je „zbytečné“ nebo nadbytečné, ale mohou opomenout některé aspekty, které se ukáží být důležité v praxi. Operační systém je extrémně komplexní software, který musí fungovat na různorodém hardwaru a spolupracovat s tisíci různými aplikacemi.
I když je teoreticky možné předvídat a testovat mnoho scénářů, v praxi se vždy najdou nepředvídatelné problémy, které vedou k zhroucení systému. Kvůli těmto selháním a nepředvídatelným problémům jsou vývojáři nuceni neustále aktualizovat a vylepšovat systém, což vede k vydávání nových verzí. Tento cyklus je částečně způsoben snahou o neustálou optimalizaci a adaptaci na nové technologické požadavky a hrozby. Vývojáři, podobně jako teoretici, mohou mít tendenci věřit, že jejich řešení jsou nejlepší.
Tento přístup může vést k přehlížení praktických aspektů nebo reálných uživatelských zkušeností. Někdy může docházet k tomu, že se příliš zaměřují na ideální stav (teorii) a méně na skutečné podmínky a potřeby uživatelů. Vývoj softwaru, jako je Windows, je iterativní proces. Každá verze se učí z chyb předchozí a snaží se je napravit. Tento proces se opakuje, protože realita je příliš dynamická a složitá na to, aby byla zachycena jednou verzí systému. Přestože tento cyklus může být frustrující, je také důkazem adaptabilní povahy technologického vývoje.
Každá nová verze systému je příležitostí k zlepšení a k učení se z chyb, což vede k postupnému zdokonalování a lepší stabilitě. Tento proces reflektuje širší princip, že teorie a praxe musí být neustále v dialogu, aby bylo možné dosáhnout skutečně funkčních a efektivních řešení. Některé verze Windows jako třeba Windows Vista byli natolik chybné že mnozí je nahradili starší verzí Windows XP. Jak je možné že tak veliká profesionální organizace vyprodukuje takový zmetek, podobný zmetek je třeba ideologie komunismu kde si elity hráli na soudruhy.
Případy, kdy velké organizace produkují neúspěšné produkty, jako je tomu u Windows Vista nebo ideologií typu komunismu, ukazují na několik klíčových faktorů, které mohou vést k těmto selháním. Tyto faktory zahrnují organizační dynamiku, chyby v plánování a realizaci, a také často neschopnost naslouchat a reagovat na reálné potřeby a zpětnou vazbu od uživatelů nebo občanů. Pojďme se podívat na několik důvodů, proč k těmto situacím dochází. Velké projekty, ať už jde o operační systémy nebo ideologické systémy, jsou inherentně složité.
Koordinace mezi různými týmy a odděleními může být velmi náročná a jakákoli nesrovnalost nebo chyba v komunikaci může vést k vážným problémům ve finálním produktu. V případě Windows Vista byla snaha přinést mnoho nových funkcí a vylepšení. To vedlo k přehnaným ambicím a nedostatečnému testování těchto funkcí v reálných podmínkách. Výsledkem byl systém, který měl mnoho problémů s kompatibilitou a výkonem. Organizace někdy ignorují nebo podceňují zpětnou vazbu od uživatelů nebo občanů.
V případě Windows Vista Microsoft nedokázal adekvátně reagovat na potřeby a připomínky uživatelů, což vedlo k širokému odmítnutí tohoto systému. V hierarchických organizacích může být rozhodovací proces centralizovaný a řízený elitami, které nemusí mít dostatečný kontakt s reálnými podmínkami a potřebami. V případě komunismu se elity často odtrhly od reality, což vedlo k neefektivnímu řízení a mnoha sociálním a ekonomickým problémům. V některých organizacích může být tlak na úspěch tak velký, že zaměstnanci nebo vedoucí mohou skrývat problémy nebo nedostatky, místo aby je otevřeně řešili.
To může vést k tomu, že problémy nejsou identifikovány a řešeny včas. Když se objeví problémy, úspěšné organizace a systémy jsou ty, které se dokáží rychle přizpůsobit a napravit chyby. Když je však organizace nebo ideologie rigidní a nereaguje flexibilně, problémy se kumulují a vedou k většímu selhání. Příklady jako Windows Vista a ideologie komunismu ukazují, že i velké a zdánlivě mocné organizace mohou selhat, když neberou v úvahu komplexnost reality, nereagují na zpětnou vazbu a nejsou schopné se přizpůsobit. Tato selhání jsou často důsledkem lidských faktorů, jako je přehnaná sebedůvěra, špatná komunikace a organizační slepota.