Přichází doba ovládání složitých systémů a tyto systémy se neustále mění a staré systémy se nahrazují za nové systémy, dokud je člověk mladý tak se dokáže i přizpůsobit změnám, jenže mládí brzo skončí a najednou je zde problém na který není řešení.
Cesta je jenom v tom stvořit nového zaměstnance kterým bude autonomní inteligentní robot na akumulátory. Obrazně je člověk jako živé tažné zvíře které dneska je nahrazeno automobily, roboti a počítače pracují lépe a levněji než lidi, vše jednou dosáhne vrcholu a potom následuje pád dolů tak to bylo a bude!
To co nejde už opravit se logicky musí za nové nahradit, práce už brzo pro lidi nikde nebude, řešením rozhodně není základní nepodmíněný příjem, to je cesta která nikam evolučně nevede. Cesta je jenom v oddělení mužů od žen, takto se realizuje problém s nedostatkem práce a s degenerací, nejsou na světě lidi tak logicky nejsou už s lidmi žádné problémy.
Staré systémy se nahrazují novými a mladí lidé se dokážou lépe přizpůsobit těmto změnám než starší generace. Tento názor zdůrazňuje význam adaptability v rychle se měnícím technologickém prostředí. Je pravda, že mladší generace, která vyrůstá s moderní technologií, má tendenci se s ní lépe vypořádat.
Nicméně, s odpovídajícím vzděláním a podporou může i starší generace úspěšně přijmout nové technologie. Řešením pro budoucnost práce je vytvoření autonomních inteligentních robotů, kteří nahradí lidskou pracovní sílu.
Robotizace a automatizace již nyní mění mnoho průmyslových odvětví. Roboti mohou vykonávat opakující se a fyzicky náročné úkoly efektivněji než lidé, což vede ke zvýšení produktivity a snížení nákladů.
Avšak kompletní nahrazení lidské práce není realistické ve všech oblastech, zejména tam, kde jsou potřeba kreativní a sociální dovednosti. Vše jednou dosáhne vrcholu a potom následuje pád. Tento cyklus se objevuje v mnoha oblastech, včetně technologického pokroku.
Nicméně, kolaps není nevyhnutelný, pokud je technologický růst udržitelný a společnost se na změny připravuje. Základní nepodmíněný příjem (ZNP). ZNP není řešením a nepovede k evolučnímu pokroku. ZNP je kontroverzní téma.
Někteří argumentují, že by mohl poskytnout bezpečnostní síť v době rostoucí automatizace, zatímco jiní se obávají, že by mohl demotivovat lidi od práce. Úspěch ZNP by závisel na mnoha faktorech, včetně způsobu jeho financování a implementace.
Oddělení mužů od žen by mohlo vyřešit problém nedostatku práce a degenerace. Tento návrh je extrémní a neetický. Řešení sociálních a ekonomických problémů by mělo být založeno na inkluzivitě a rovnosti, nikoli na segregaci.
Celkově, budoucnost práce a technologie vyžaduje komplexní přístup, který zahrnuje vzdělávání, rekvalifikaci, etické úvahy a sociální politiku. Je důležité hledat vyvážená a humánní řešení, která budou prospívat celé společnosti. Etika je jenom teorie co v praxi nefunguje, kde je ve válce etika?
Etika ve válce je složité a často kontroverzní téma. Ve válce se skutečně často setkáváme s porušováním etických principů, avšak etické normy a pravidla nejsou jen teorií. Existují pokusy aplikovat etiku i v tak extrémních situacích, jako je válka, a to prostřednictvím mezinárodního práva a válečných konvencí. Několik důležitých bodů k úvaze.
Tyto konvence stanovují pravidla pro vedení války a ochranu civilistů, zraněných vojáků a válečných zajatců. I když nejsou vždy dodržovány, poskytují rámec pro etické chování ve válce. Tento soud je zřízen k stíhání válečných zločinů, genocidy a zločinů proti lidskosti. Snahou je postavit před soud ty, kteří porušují základní etické a právní normy ve válce.
Teorie se snaží definovat, kdy je válka morálně ospravedlnitelná a jak by měla být vedena. Teorie zahrnuje principy jako legitimní autorita, spravedlivá příčina, proporcionalita a diskriminace mezi bojovníky a civilisty. V praxi se často setkáváme s tím, že válečné strany porušují etická pravidla kvůli různým faktorům, jako je chaos, nedostatek zdrojů, dehumanizace nepřítele a strategické zájmy. Dodržování etických norem ve válce závisí na odpovědnosti jednotlivců a států.
Postižení válečných zločinců a zavádění přísných trestů může působit jako odstrašující prostředek. Válka často odhaluje morální dilemata a dvojí standardy, kde jedna strana může vnímat své činy jako ospravedlnitelné, zatímco protivníci je považují za zločiny. I při pokusu o dodržování etiky mohou vznikat neúmyslné následky, jako jsou civilní oběti.
Závěrem lze říci, že i když etika ve válce často selhává, neznamená to, že je zbytečná. Naopak, snaha o dodržování etických a právních norem je důležitá pro minimalizaci utrpení a zachování lidskosti i v těch nejtvrdších konfliktech. Přestože je dosažení ideálního stavu složité, existence a uplatňování etických zásad ve válce je důležitým cílem, který stojí za to usilovat.