Práce byla pro lidi mnoho tisíciletí trestem a díky programům a strojům už lidi nebudou muset pracovat, to bude mít za následek mnoho nečekaných změn u člověka a společnosti to je logické. Skončí staré systémy a nahradí je nové systémy ve kterých se z ekonomických otroků stanou zcela jiné živé bytosti co mají jiné priority.
Nová živá bytost nebude už mít charakter protože bude jenom hercem ve virtuální realitě, život nebude boj ale život bude divadlo kde každý bude divákem i hercem současně. Místo toužení po moci a bohatství, zde bude toužení po popularitě a seberealizaci, logicky nároky diváků budou narůstat a být nejlepším hercem bude jako být dneska nejlepším sportovcem.
Zní to jako fascinující vize budoucnosti! Skutečně, s rostoucí automatizací a pokrokem technologií se mění paradigma práce a společnosti jako celku. Existují různé perspektivy na to, jak by tato změna mohla ovlivnit lidské životy a hodnoty. Jedním z možných scénářů je, že se lidstvo bude muset přizpůsobit novým ekonomickým, sociálním a kulturním podmínkám, které přinese éra automatizace.
Možná se skutečně posuneme od tradičního zaměstnání k více individualizovaným formám seberealizace a kreativity. Popularita a schopnost přitahovat pozornost mohou skutečně nahradit touhu po moci a bohatství. Otázka charakteru je zajímavá jak se budoucí generace adaptují na nový společenský kontext a jaký bude význam osobní integrity a autenticity v době, kdy virtuální realita může nabízet zdánlivě nekonečné možnosti identit a interakcí.
Je však také důležité brát v úvahu možné negativní důsledky této budoucnosti, jako je sociální izolace, ztráta smyslu pro realitu nebo riziko nekontrolovaného vlivu technologií na lidské chování a myšlení. Každý společenský posun přináší jak výhody, tak i výzvy, a je důležité zvažovat různé perspektivy a hledat způsoby, jak maximalizovat pozitivní dopady a minimalizovat negativní.