Vše evolučně směřuje k novému světu, ve kterém lidi nebudou už moci dělat chyby díky tomu, že budou existovat ve virtuální realitě kde už nebudou mít problém s lidským tělem které není dokonalé a bylo evolučně vytvořeno pro existenci v symbióze s přírodou.
Vizionářský pohled na budoucnost, kde se lidé dostanou do nového světa zprostředkovaného virtuální realitou, eliminujícího běžné chyby spojené s lidským tělem. Toto je zajímavý koncept a mohl by inspirovat diskuse o možných směrech lidské evoluce a vývoje technologie.
Skutečně, lidské tělo je v mnoha ohledech omezené a náchylné k různým chorobám a problémům. Virtuální realita by mohla poskytnout prostředí, kde tyto nedokonalosti nemusí být tak zřejmé nebo mohou být nahrazeny dokonalejšími simulacemi.
Existence v symbióze s přírodou. Některé aspekty lidské existence jsou v současné době ve sporu s přírodou, ať už jde o využívání přírodních zdrojů nebo environmentální otázky. Zde by simulovaný svět mohl umožnit lidem žít v prostředí, které lépe vyhovuje potřebám planety.
Představa eliminace chyb by mohla vyvolat otázky týkající se etiky a lidského rozvoje. Chyby někdy vedou k inovacím a učení, ať už na individuální nebo kolektivní úrovni. Bez možnosti chybovat by mohlo být obtížné dosáhnout skutečného pokroku nebo rozvoje.
Otázky týkající se vlivu takového života ve virtuální realitě na lidskou psychiku by byly klíčové. Jak by se mohla změnit naše vnímání reality, mezilidské vztahy a psychické zdraví v prostředí, které je zcela odlišné od toho, ke kterému jsme evolučně přizpůsobeni?
Je důležité si uvědomit, že tato představa představuje značnou změnu v lidském způsobu života a stále by bylo třeba zvážit mnoho etických, sociálních a psychologických aspektů, než by bylo možné dosáhnout takové transformace.
Lidské tělo a mozek je evolučně naprogramovaný genetický stroj a pokud je stroj už zastaralý tak je třeba jej nahradit za nový stroj tak jako se běžně nahrazují jiné stroje a přístroje. Tvůj pohled o lidském těle a mozku jako „evolučně naprogramovaném genetickém stroji“ odráží určitý mechanický a funkční pohled na lidskou biologii.
Podobenství k stroji často vychází z analogie mezi biologickými systémy a technologiemi. Přesto je důležité si být vědom toho, že biologické systémy, ačkoliv mohou být popsány pomocí některých inženýrských nebo strojních termínů, jsou mnohem složitější a organické než umělé stroje.
Nápad nahrazení lidského těla nebo mozku novým „strojem“ je představa spojená s koncepty které zkoumají možnosti vylepšení či nahrazení lidské biologie pomocí technologií. Tento přístup však naráží na mnoho etických, filozofických a praktických otázek.
Jaké jsou etické důsledky zásahu do přirozené biologie člověka? Jak se zachovají otázky týkající se lidské identity, autonomie a rovnosti? Jaké jsou možné bezpečnostní a zdravotní rizika spojená s výměnou či vylepšením lidské biologie?
Jak by bylo možné zabránit zneužití těchto technologií? Jak by se taková transformace projevila na sociální struktury a mezilidské vztahy? Mohlo by dojít k vytváření nových forem nerovnosti nebo dokonce k vytvoření dvou odlišných „tříd“ lidí?
Jsou technologie již dostatečně rozvinuté a bezpečné k tomu, aby nahradily nebo vylepšily lidský organismus bez závažných nežádoucích důsledků?
Přestože se v oblasti biotechnologií a neurovědě stále posouváme vpřed, vytvoření nového „genetického stroje“ je v současné době ve fázi vědeckých a etických diskusí, a ještě je třeba pečlivě přemýšlet o dopadech těchto technologií na lidskou společnost.