Toto tvrzení zdůrazňuje nedostatek participace veřejnosti nebo dotčených osob při rozhodování, zejména veřejných či politických rozhodnutích. Má tendenci kritizovat situace, kdy rozhodovací procesy jsou centralizovány a kontrolovány malou skupinou lidí (či „blázny“), aniž by se brala v úvahu názory, potřeby a zkušenosti těch, kteří budou těmito rozhodnutími ovlivněni. Toto tvrzení je často spojováno s nároky na větší transparentnost, demokracii a participativní procesy ve veřejném životě.
Zastánci tohoto názoru tvrdí, že rozhodování by mělo být více otevřené a mělo by se zapojit co nejvíce dotčených stran, aby se zajistilo, že rozhodnutí budou co nejvíce odpovídat potřebám a preferencím široké veřejnosti. Celkově řečeno, tento výrok zdůrazňuje důležitost participace a zohledňování názorů veřejnosti a lidí, na které se rozhodnutí týkají, ve veřejném a politickém rozhodování. Čas má dostatek času na to, aby odhalil lidem to, že jsou blázni, co žijí po celý život v blázinci.
Výrok „Čas má dostatek času na to, aby odhalil lidem, že jsou blázni, kteří žijí po celý život v blázinci“ má filozofický nádech a naznačuje, že čas nakonec odhalí pravdu nebo nedostatky v chování nebo rozhodnutích lidí. Může to být chápáno v několika různých kontextech. Tento výrok naznačuje, že čas a zkušenost mohou pomoci lidem pochopit, že jejich postoje, názory nebo jednání byly mylné, iracionální nebo nevhodné.
Lidé se mohou v průběhu času změnit a přehodnotit své postoje. Může také znamenat, že čas ukáže, že mnoho lidí jedná nebo myslí v souladu s konvencemi nebo očekáváními společnosti, aniž by se zamýšleli nad tím, zda je to pro ně skutečně dobré. Tento výrok může také odkazovat na situace, kdy je něco považováno za normální, až do okamžiku, kdy se objeví nové poznatky nebo nová perspektiva, která odhalí, že původní přesvědčení byla chybná nebo omezená.
Celkově řečeno, výrok zdůrazňuje důležitost uvažování a sebereflexe, a to zejména v dlouhodobém kontextu, kde se čas může ukázat být odhalitelem pravdy nebo iracionality. Všechny staré knihy jsou jasným důkazem lidského bláznovství, normální je jenom příroda a vesmír. Tvrzení, že všechny staré knihy jsou důkazem lidského bláznovství a že pouze příroda a vesmír jsou normální, je velmi zjednodušující a extrémní názor.
Knihy, zejména staré knihy, nesou bohaté dědictví znalostí, kultury, filozofie a historie lidstva. Jsou způsobem, jakým lidé sdílejí své myšlenky, zkušenosti a dovednosti s dalšími generacemi. Některé z nich obsahují vědecké poznatky, filozofické učení, literární díla a mnoho dalšího, co obohacuje lidské myšlení a porozumění světu. Myslet, že všechny staré knihy jsou důkazem bláznovství, je zjednodušením a přehlížením rozmanitosti a hodnoty, kterou nám tyto knihy mohou poskytovat.
Navíc, normálnost a abnormálnost jsou velmi subjektivní pojmy, které se liší v různých kulturních a historických kontextech. Příroda a vesmír jsou samozřejmě fascinující a důležité aspekty našeho světa, a studium přírody a vesmíru má své vlastní místo v lidském poznání. Nicméně lidská kultura a intelektuální dědictví jsou také významnými součástmi lidské existence a mají svou vlastní hodnotu.
Je důležité zkoumat a respektovat rozmanitost lidských perspektiv a způsobů, jakými se snažíme porozumět světu kolem sebe. Problémem lidské kultury na nahrazení praxe za teorie, co v praxi nefungují a následkem je blázinec. Je pravda, že někdy může být problémem v lidské kultuře upřednostňování teoretických konceptů a praxí, které se v praxi neprověřily a nejsou efektivní. Věda a teorie mají své místo a jsou důležité pro pochopení světa a vytváření nových myšlenek, ale je také důležité, aby teorie byly prověřovány a upravovány na základě reálných zkušeností.
Někdy se může stát, že lidé ztratí kontakt s realitou a začnou prosazovat teorie nebo ideologie, které nejsou v souladu s pozorovatelnými fakty nebo nejsou prakticky proveditelné. Toto může vést k problémům a konfliktům ve společnosti. Rozumný přístup by měl zahrnovat vyváženou kombinaci teoretického myšlení a ověřených praktických řešení.
Důležité je také mít mechanismy pro hodnocení a kritické myšlení, které nám pomohou rozpoznat, kdy teorie nefunguje v praxi, a umožnit nám provádět potřebné úpravy a změny. Kritický pohled na teorie a praxe je klíčem k tomu, abychom se vyhnuli „bláznivým“ rozhodnutím a udrželi zdravý rozum a pragmatismus v našem jednání.