Tato fráze má kořeny v psychologii a propagandě války. Během válečných konfliktů se často používá propagandistická rétorika k posílení morálky vlastních vojáků a obyvatelstva, a zároveň ke zeslabení morálky nepřítele. Označování vojáků vlastní strany jako hrdinů a nepřátelských vojáků jako vrahů má za cíl vytvářet dojem, že vlastní vojáci bojují za správnou věc a jsou odhodláni chránit svou zemi a hodnoty, zatímco nepřátelská strana je zobrazována jako agresor, který bezohledně vraždí.
Tato taktika může pomoci zvýšit morálku a odhodlání vlastních vojáků a občanů, a současně může vést k dehumanizaci nepřítele. Dehumanizace spočívá v tom, že se nepřátelé zobrazují jako nižší, nemorální nebo nečlověčí bytosti, což může zjemnit empatii a způsobit, že je lidé budou vnímat méně jako lidské bytosti, což je může učinit snazší pro vojenské operace a strategie.
Je důležité si uvědomit, že tato manipulativní retorika může mít závažné důsledky pro společnost a postoj k válečným konfliktům. Promítání vlastních vojáků jako hrdinů a nepřátelských vojáků jako vrahů může ztížit snahu o diplomatické řešení a mírová jednání a může napomoci eskalaci násilí.
Právo nebo oprávnění vraždit lidi je něco, co je určeno zákonem a společenskými normami dané společnosti. Ve většině civilizovaných společností jsou vražda a násilí proti jiným lidem zakázány zákonem a považovány za závažný trestný čin.
Právní systémy se vyvíjely v průběhu historie a byly ovlivňovány různými faktory, včetně náboženských, etických a kulturních hodnot. Mnoho moderních právních systémů vychází z principu, že každý člověk má určitá nezcizitelná práva a hodnoty, včetně práva na život a bezpečnost. Tato práva jsou chráněna právními předpisy, a to nejen na úrovni národní, ale také mezinárodní.
V minulosti však existovaly společnosti, ve kterých bylo násilí vůči cizím lidem mnohem více akceptováno, například během doby válek, invazí a kolonialismu. Ve válečném kontextu mohly být normy ohledně vraždění cizích lidí do jisté míry změněny nebo oslabeny, přinejmenším během konkrétních období konfliktu.
Celkově lze říci, že právo a normy týkající se práva na život a zákazu vraždy jsou důsledkem sociálního vývoje, etických postojů a právních systémů v různých společnostech a historických obdobích.
Společnost je pokrytecká, a tak hlásá jedno a jiné koná proto je zde snaha žít daleko od společnosti. Žít mimo společnost odráží určitý pohled na společnost a lidské chování. Skutečně, společnosti jsou složité a mohou obsahovat různé úrovně rozporů mezi tím, co hlásají, a tím, jak se jednají v praxi. Existuje mnoho faktorů, které mohou přispět k této situaci.
Různé hodnoty a motivace. Lidé v různých společnostech a kulturách mají různé hodnoty, priority a motivace. To může vést k rozporům mezi tím, co společnost oficiálně podporuje, a tím, co jednotlivci považují za důležité. Skryté agendy. Někdy mohou společnosti či instituce mít skryté agendy, které jsou v rozporu s tím, co veřejně prezentují. To může vyvolávat pocit pokrytectví, kdy lidé mají podezření, že se děje něco za zády veřejnosti.
Sociální tlaky a normy. Společenské normy a očekávání mohou vést lidi k tomu, aby se chovali nebo prezentovali určitým způsobem, i když to nemusí zcela odrážet jejich vnitřní hodnoty. Toto se často děje z důvodu snahy přizpůsobit se společenským tlakům. Nesoulad mezi jednotlivci a skupinami. Společnost je tvořena různými jednotlivci a skupinami s různými názory a postoji. Proto může být obtížné dosáhnout jednotného a konzistentního chování a zpráv ve věcech jako je etika, morálka nebo politika.
Neúplná informovanost. Někdy lidé mohou mít jen omezený pohled na celou situaci, a to může vést k nesrovnalostem mezi tím, co si myslí, že se děje, a tím, co se skutečně děje. Touha žít mimo společnost může být způsob, jak se jednotlivci snaží vyhnout se těmto rozporům nebo se prostě cítit pohodlněji v prostředí, kde mohou řídit svůj vlastní životní styl a hodnoty. Každý má své vlastní důvody a preference, co se týče míry zapojení do společnosti.