Naše konzumní společnost je spojená s tím že si nejsme rovní, a tak ti co jsou nahoře rozhodují o těch co jsou dole, rovnost je zde jenom ve smrti. Zájem těch, co jsou nahoře je jiný než zájem těch, co jsou dole, následkem je napětí mezi těmi, co jsou nahoře a těmi co jsou dole. Čas má dost času na to, aby mohl posoudit objektivně to, jak ti, co byli nahoře rozhodovali o těch, co byli dole, jenže co bylo to už nezměníme a o tom co bude nic nevíme.
Každé rozhodnutí těch, co jsou nahoře vychází ze situace, ve které se ti, co jsou nahoře nacházejí, logicky chybná situace má za následek to, že chybujeme. Každé politické vládnutí je jako pilotování letadla, nejvíce chyb dělají piloti při startu a při přistání, protože jde o extrémní situaci. Politika je spojená s ekonomikou je to jako manželství, kde jsou časté hádky a následkem je to že se stává manželství nefunkční a skončí rozvodem.
Idea společného vlastnictví ve společnosti je založena na různých filozofiích a politických ideologiích. Některé z těchto ideologií prosazují myšlenku, že majetek by měl být spravován a využíván společně, zatímco jiné se soustředí na ochranu individuálního vlastnictví a práv jednotlivců. Například komunismus je ideologií, která prosazuje společné vlastnictví produktů práce a podporuje rovnost a společenskou spravedlnost. Na druhé straně, kapitalismus prosazuje individuální vlastnictví a podnikání, což může vést k rozdílným úrovním majetku a sociální nerovnosti.
Ve většině moderních společností existuje kombinace společného a individuálního vlastnictví, kde některé zdroje a služby jsou veřejné a společné pro všechny občany, zatímco jiné jsou v soukromém vlastnictví jednotlivců a firem. Toto uspořádání se snaží najít rovnováhu mezi kolektivním a individuálním prospěchem. Celkově tedy nelze jednoznačně říci, že by vše mělo být společné, protože to závisí na filozofii a ideologii, kterou společnost přijímá, a na praktických otázkách, jako jsou efektivnost, spravedlnost a ochrana individuálních práv.